Motorkářské stránky Jardy z Úpice

Konec května již jedenáctou sezónu přináší vždy povyražení pro přátele motorismu, vůně a smradu spáleného benzinu a gum.
Pivovary všech značek zaznamenávají zvýšenou aktivitu a uzenáři připraví více klobás než obvykle. Vždyť „Broďáku“ se pravidelně účastní stovky poblázněnců z dvou kol. A že je to akce mezinárodní je jasné. Poláci jsou pravidelně, letos jsem zaznamenal němce a dokonce Iry. Z toho musejí mít pořadatelé docela zamotanou hlavu, ale na druhou stranu i radost. Abych jim v tom počínání ulevil, rozhodl jsem se, že nepojedu, svezu se s nimi pouze v sobotu při vyjížďce. Přátelé, kteří se obvykle účastní, mají jiné starosti a jinak se nikdo neozval. A být sám uprostřed stovek lidí mě nebaví. Podle hesla člověk míní………., se vše zvrtlo docela jinak. Dostal jsem dopoledne zprávu SMS. Sraz v Červeném Kostelci na náměstí 16,30 až 17,00. Co teď. Být za poseru, nebo v té zimě se krčit ve stanu. Brrrrrr…, ještě teď mi je z toho zima.
Nakonec ještě nebylo půl páté a stál jsem jako první v Kostelci. Já, jediný zástupce Motoklubu Úpicko jsem jel s přáteli z Red Bikers z Kostelce. Na Broďáku zatočit vlevo, vytáhnout dvě kila a byl jsem tam. Zdálo se mi málo lidí, ale nakonec se to začalo sjíždět. Bloumali jsme areálem, prohlíželi motorky, snědli nějaké dobré masíčko, vyzkoušeli točené Alkohol Free, poklábosili s několika stejně postiženými a nakonec jsem o půldesáté razil na Úpici. Ještě jsem stačil jít s Ketynkou naproti manželce. Šla z odpolední, tak aby se nebála.
Dopoledne zpátky do kempu, po poledni vyjížďka do Nového Města na letiště. Všude stovky krásných motorek, každý druhý vystavoval na odiv svoji krásnou kérku, motorku, přítelkyni, milenku, ale i manželky. Přijel se pochlubit i Jirka, ve škole jsme mu říkali Vandrák, se synem a svými krasavicemi Suzuki Intruder LC 1500.

Připravený program nevyšel a tak se kolona pozvolna vydala na zpáteční cestu. Cestu lemovala početná kolona přihlížejících, a myslím si, že se jim ty motorky líbili. A tak to má být. Vyjížďka je ukázka soudržnosti motoristů, přehlídka krásné techniky a radosti ze života. Podobné pocity zažívají i cyklisté a pěšáci. Žijme všichni společně na silnici a nepředvádějme ostatním, že ti jediní důležití a správní jsou pouze ti, nebo ti.

Sluníčko celý den přálo, ale přece jenom krátký a lehký deštík přišel. Ale jak rychle přišel, tak vypadl. Soutěže a představení pak vesele probíhali bez narušení. Muzika hrála, a zásluhou Oty Lelka jako vždy perfektně.

Jedinou slabou stránkou je konferování Vovsa, neboť vyčerpal všechny vtipy, které kdy měl v zásobě a docela vědomě, ale hlavně stále, se uchyluje k vulgárním kecům, které mě nijak nenadchnou, ale docela se mi to zdá hloupé vzhledem k tomu, že celé odpoledne se tam prohání spousta dětí. Jakobych slyšel část těch jediných správných motorkářů, jak říkají „ať tam s těmi haranty nelezou, je to akce pro správné motorkáře“. Na druhou stranu je nutno uznat, že i tito lidé jsou důležití, co by potom dělali tací „Chocholouškové“ a jim podobní lékaři.
Strávil jsem kupu času s Radkem, kdysi ozdobou všech setkání se svým červeným Driftrem, dnes sedlá nádhernou HONDA VF 750 C MAGNA.

Chvilku jsem bloumal s kosteleckými a nakonec jel domů.
Byla mi zima, pil jsem studený Pito, kafe už jsem nechtěl ani zadarmo. A tak jsem ani neviděl ohňostroj, a balon jsem taky propásl. Jako na každém srazu byli k mání fotky, které nadšenec pro motorismus a fotografování vždy během akce nafotí a večer si je můžete vyzvednout. Pokud se vám tedy podaří, že na nich jste. Neznám jeho jméno, tedy pochvala jen anonymní.
Jinak si myslím, že i přes tu nepřízeň počasí to bylo docela vydařené. A klukům z Věčné jízdy bych rád vzkázal „Vytrvejte, nechci věřit zprávám o plánovaném ukončení akce“. Sice je dnes plno všelijakých srazů, ale „Broďák“ je jen jeden.

Jarda z Úpice

Více fotografií z Broďáku 2008 naleznete ve fotogalerii.