Motorkářské stránky Jardy z Úpice

Avizovaná akce na internetu je již minulostí. Během předcházejících dnů jsem dostal několik e-mailů a telefonátů ohledně připravovaného výlet. V pátek jsem si vzal volno, abych se na tu akci řádně připravil. Dokonce se mi ozvali přátelé z Motodědků, Hela a Láďa Mičánci z Hustopečí u Brna. Přespali u nás, aby byli alespoň trochu odpočatí. V sobotu jsem již nemohl dospat. Celou noc jsem stále uvažoval, kolik že se sejde ráno lidí. K mému překvapení jich bylo jen pár. No nic, nedá se nic dělat.

Vyrazili jsme za pošmourného počasí, a to v pátek byl hic a sluníčko pralo celý den. Jediné sluníčko byla Lucka se Samuelem v okně. Mávali nám na cestu, a kdyby mohli, určitě by jeli hned. Dali jsme se naší oblíbenou cestou na Vrchlabí, Železný Brod, Liberec a dále na Varnsdorf.
V Hrabačově se přidali přátelé ze Stříbrné Skalice (hořičtí nic, jako by o akci nevěděli), v Železném Brodě tanvaldští. Potkali jsme tam pár motorkářů, kteří uháněli do Bakova n.J., zřejmě na sraz. Ale Pavel získal dalšího fanatika do svého nového Motoklubu Tanvald. Je již v penzi a na motorce jel bos.

Prý do 7°C jezdí bos, pak asi v pantoflích. Že by si bral boty, to sotva, není srab. Očekávali jsme na pumpě nával sebevrahů, kteří dřou kolena a stupačky v zatáčkách na Tanvald, ale nikdo nikde. V pohodě jsme dojeli na čerpací stanici Benziny v Rynolticích, kde měl již natankováno Honza z Krupky. Golfový turnaj se nějak přeorganizoval a mohl tedy s námi vyrazit na zbytek cesty. Po procouraném čase jsme konečně dorazili na pumpu ve Cvikově a přibrali českolipské. Pak nám již nezbylo než se naobědvat a překročit hranice. Oběd jsme pořídili ve Svoru, hranice pak překročili ve Varnsdorfu.

Že jsme překročili východní hranice na „západ“ jsme poznali okamžitě. Místo docela slušného asfaltu se objevili kostky, které zřejmě ještě za císaře Leopolda (císař 1658-1705) měli nahradit prašnou cestu. Domy jako by obývali naši opálení bratři, původem někde z Indie. Nicméně muzeum jsme našli. Sídlí v bývalém mlýně, který se nedokázal vypořádat s kapitalistickým prostředím. Lepší muzeum než ruinu.

Sbírky jsou nevelké, ale zato bezvadné. Historie v kostce a průřez celou technikou, která běžný lid obklopovala.
Málokdo ví, že tento automobil jako první vyjel z Liberce na Ještěd a to docela ve slušném čase 58 minut. A určitě tam nevedl asfalt, to by měli pneumatiky od doktora Dunlopa. Záměrně neuvádíme více informací, zajeďte si tam. Máte alespoň nějaký cíl. Projděte si to a uvidíte. Vstupné je 2,5 Eura.
Celou tu dobu nás provázela zamračená obloha a soudruzi z NDR to, zřejmě ze závisti, dotáhli tak daleko, že nám i drobně sprchlo. Ale kam na nás. My jsme během „okupace„ v ´68 měnili a otáčeli

dopravní značení, abychom zmátli „spojence a osvoboditele“, oni to příšerné značení mají stále. Trochu nás sice zmátli, ale nepřišli si na nás. Hned jsme se našli, projeli blízko našich hranic do Lázní Jonsdorf, posléze do Lázní Oybin.
Nádhera. Krásné malinkaté a upravené lázně, všude plno turistů a přitom bezvadně čisto. Po pár fotkách a krátkém občerstvení v Oybinu jsme pokračovali. Hnalo nás sluníčko a žízeň zároveň. Překonali jsme hranici do Polska a letmo lízli polský terén, bratru 1500 metrů, znova hranice a již informační cedule na kemp Kristýna. A byli jsme zde. Omylem jsem zajel do soukromého kempu, ale nakonec po zjištění situace u sousedů v městském kempu jsme zůstali namístě

Motorky nám hlídal pěkný Německý vlčák, ale jinak to bylo na ohlášení ochráncům zvířat. Byl na řetězu, bez boudy a bez pořádné stravy. Minimisku vody mu zřejmě nikdo za celou dobu nedoplnil. Dostal ode mě dvě sušenky, původně schované pro Ketynku.
Odpoledne se již vyčasilo a svítilo i sluníčko. Narychlo zabydlení chatky, stan zůstal nepoužit, jen tanvaldští stanovali. Byli sami a mohli se tulit bez přihlížejících.
Krátce nato jsme již mazali do dolního kempu na pivo. Pár piv, doutník od Honzíka odněkud z Kanárských ostrovů. Ručně motaný, perfektní. Domorodé pracovnice je umně válí na stehnech a používají jen přírodní lepidlo. Byli jsme těmi více než 200km uondáni a tak jsme šli poměrně brzo spát, tuším bylo okolo půlnoci. Ve vedlejším amfiteátru zuřil rokový koncert, ale to už nám bylo docela jedno.
Ráno svítilo sluníčko na plný úvazek, a tak po kafi na recepci jsme pokračovali dál. Minuli jsme krásný hrad Grabštejn, kdysi v moci armády, dnes volně přístupný. Najeli jsme na čtyřproudovku a po krátkém úseku sjeli do Chrastavi a pokračovali již na Frýdlant. Zámek nebyl v té obklopující zeleni vidět. Dostali jsme se do Hejnice, kde po obhlídce katedrály, zapálení svíčky a finančním příspěvku na obnovu tohoto svatostánku jsme popojeli do malebných Lázní Libverda a navštívili všemi známý Obří sud.

Nezbytné občerstvení, trochu vzruchu, neboť Božce spadla motorka a kamarádka z Č. Lípy píchla. Nepomohli ani dva "antipichy“. Dali se tedy na cestu zpět a opustili naše řady. Byla to škoda, neboť to krásné nás teprve čekalo. Šplhali jsme nádhernými serpentinami do Bílého Potoka na chatu Smědavá. Zde povinné focení a pokračování směrem k domovu. Ta Jizerská magistrála je plná motorek, In Line bruslařů a cyklistů. Ale je nádherná.

Nakonec jsme minuli přehradu Souš, neboť to tam je jako v té naší hloupé Úpici. Všude zákaz zastavení a tak ani fotku neuděláte.
V motorestu na Kořenově oběd, setkání se s dalšími dvěma členy Motoklubu Tanvald. Seděli jsme na terase a sledovali ty kupy motorkářů řítících se okolo. Jak přímý přenos v televizi. A pak zvedat se a pomalu se loučíme.

Honza se vracel na Děčín, tanvaldští sjeli z kopce a my směr Harrachov. Na harrachovské křižovatce dotankovat a pak již stále z kopečka do Hrabačova a potom již jen cíl, Úpice. Poslední rozloučení a všichni spěcháme k domovu. Každý uondán, zpocen a utahán těmi kilometry. Hela s Láďou ještě další více než 200 km domů.
Ale okolo 19 se již hlásili, že jsou šťastně doma. Honza dojel také v pořádku, byl již okolo 17 té na internetu. Všichni v pořádku dojeli a tak to má být. Ve zdraví se vrátit z výletu. Sice unaveni, ale plni dojmů, poznatků nepoznaného a těšíce se na další výlet. Ti, kteří lámou rychlostní limity a pak v nemocničním pokoji hledají, kdo udělal chybu, jsou na tom špatně. A to ani nechci hovořit o těch, jejichž duše pozoruje místo nehody z výšky.
Přátelé, zamysleme se nad tím. A vy, co jste nám neodpověděli na pozdrav, děláte chybu. Možná vás míjí přítel, který vám bude v nouzi dobrý.
Našim příštím výletem bude, mimo jiné, výlet do Polska, k Otmuchovskému jezeru. Na pstruha.
A vy úpičtí, nemusíte s námi jezdit. Jezdí s námi plno lidí z různých koutů republiky. Zřejmě jim to společné ježdění dělá potěšení.
Zvyklostí je mít následně fotogalerii. Neporuším to ani tentokrát, naopak si myslím, že bude rozšířena o několik dalších prací našich spolucestovatelů.

Ahoj Jarda a všichni účastníci

Více fotografií ze tří států 2008 naleznete ve fotogalerii.