K Otmuchowskému jezeru na pstruha
- Podrobnosti
- Zveřejněno 5. 8. 2008 18:53
- Napsal Administrátor
Druhého srpna, čas naší výpravu k polským přátelům. Všechna média vydávala nepřetržitě informace o možném konci světa, nebo přinejmenším o potopě. Po tropickém týdnu vyhlídky nic moc. Každou hodinu, spíše tedy každou minutu, pozoruji oblohu. Co kdyby lilo, co pak? Přihlásilo se několik motorek, no co mám říkat. Každý, kdo něco pořádá, ví, o čem píši.
V noci mě probudilo burácení a déšť. Od té chvíle jsem spal „jak na vodě“. Ráno to ale celkem šlo. Na našem výjezdovém místě č. s. Autorest již čekali tři motorkáři z Havlíčkova Brodu. A to bylo 8 ráno a do odjezdu zbývalo půl hodiny. Během té doby se přidali další. Přijela i naše kolegyně Lucie s naším nejmladším členem Motoklubu Samuelem. V klubovém triku, spolu s maminkou. Moc to oběma slušelo. Nakonec jsme se spolu, nejmladší a nejstarší člen Motoklubu Úpicko, vyfotili.
Vydali jsme se na Náchod, hraniční přechod Běloves. Tam se přidali další, úmyslně nepíši zbývající, neboť zbývající se přidali až v Polsku, jmenovitě ve Zlotém Stoku. Výměna tvrdé koruny za ještě tvrdší Zlotý a nic nám nebránilo v pokračování.
Bohužel nám tento výlet nebyl od začátku moc příznivý. Nejprve tedy to počasí, byť v počátku to ještě šlo. Vzal jsem si také optimistické žluté brýle, aby ten den byl veselejší. První zádrhel nastal při výjezdu z Klodzka. Zděndovi se přidřela jeho Jawa. Za asistence Tridaca to nějak shlédli a Zděnda se dal na pomalou cestu k domovu. Doufám, že dorazil v pořádku.
Následně jsme dorazili do Zlatého Stoku, kde nás již čekali kluci z Jeseníku a dokonce nás dohonil Tomáš s manželkou. A pak již jen pár kilometrů ke slibovanému občerstvení.
Někteří si dali pstruha, jiní nějakou jinou mořskou příšeru, ale myslím, že si každý pochutnal. Nakonec jsme si udělali společné foto. Po krátkém zaváhání jsme se, na radu kluků jesenických, vydali směrem na Nysu a přes Glucholazy na Jeseník. A to, jak se později ukázalo, byla fatální chyba. Za prvé jsem v Nyse zbloudil, ve snaze vzít to přes centrum města, abychom ho neminuli jen tak. Určitě to schytám v pitomých poznámkách zúčastněných, nebo zúčastněného. Nakonec jsme se z města vymotali, ale pak to přišlo. To, co jsem celou dobu pokládal za déšť, byla ve skutečnosti průtrž mračen. Stihl nás takový liják, že nebylo pořádně vidět na cestu, a to jsem si pro vedro vzal tenkou bundu. V jednom místě, kde se dalo u baráku zaparkovat, jsem zprudka zastavil, seskočil z motorky a vlétl do otevřených dveří, kde byl však dostatek prostoru pro nás všechny a několik pivo popíjejících poláků. V tom fofru jsem ani nezaznamenal, že se zamnou, složil Přemek se svojí milenkou a přítelkyní. Nechtěl do mě vrazit a tak to položil. Na první pohled bez následků, při bližším zkoumání však nějaká škoda je.
Vzalo mi náladu na notný kus cesty. Jsem přesvědčen, že cesta přes Žulovou by dopadla lépe. O tom ostatně svědčila i suchá silnice v další cestě.
Nakonec přestalo lejt a tak jsme se vydali dál na cestu. V Jeseníku u pumpy jsme se zastavili. Radkovi stroj prskal jako brouk Prskavec z pohádek, ale nakonec se ukázalo, že příčinou byla pravděpodobně voda tam, kde být neměla. Pumpař pro nás měl velké pochopení, neboť sám byl vášnivý motorkář. Probrali jsme Alpy, které jsme ve stejnou dobu absolvovali. My Grossglockner, oni okolí Dachsteinu a dále.
Pak jsme již v poklidu pokračovali směrem k domovu. Pozitivní byla celkem nádherná silnice po celou dobu. Škoda, že jich takových není víc v celé ČR.
Na Ramzové provozovali krásnou bobovou dráhu, škoda, že jsem nezastavil. Třeba by ji někdo vyzkoušel.
V Červeném Potoku u Králík jsme okupovali restauraci, snědli veškeré zásoby česnekové polévky, to abychom nabrali vitamíny a zneškodnili bacily. Rozdělili jsme se o pár posledních „piv bez piva“ a pokračovali. Jenže na samém začátku položila do děsného, neprojížditelného, štěrku svoji krásnou mašinu Maruška. Trocha odřenin, naštěstí nic vážného. Po celou dobu se pomalu oddělovali přátelé, to podle výhodnosti cesty k domovu. Poslední rozloučení při této cestě proběhlo v Rychnově u čerpací stanice. Mikeš zamířil, tak jako my, k domovu. Domů jsme pak již všichni dorazili v pořádku. Alespoň doufám.
Celou tu dobu jsem přemýšlel o tom, skoro nepovedeném, výletě.
Nakonec jsem se rozhodl. Přátelé, další aktivita je na vás. Navrhněte, zorganizujte a veďte další výlety vy. Rád pojedu jako řadový účastník s vámi. A už se těším, kam příště vyrazíme.
Omlouvám se všem, kterým jsem nějaké trable způsobil. Jediné, co skoro nemělo chybu, byl ten pstruh. A to nebyla moje zásluha.
Jarda z Úpice
Více fotografií z Otmuchowa 2008 naleznete ve fotogalerii.
