IV. přátelské setkání Bohdašín 2010, aneb tradice pokračuje

Podrobnosti: Zveřejněno 6. 12. 2010 18:59; Napsal Administrátor

Skutečně setkání přátelské, neboť se setkáváme stejně postižení se stejnými zájmy. Nikdo nikomu nic neukradl a asi ani nedluží, tak nemáme důvod se na sebe zlobit.
Již jakýsi brnkálista jménem L. van Beethoven napsal: „Opravdové přátelství může vyrůstat jen ze spojení podobných povah“.
Sešlo se nás skalních dost, abychom zabrali celou místnost a obsadili všechna místa. Pravda je, že kdyby přišli i ti ostatní, místo bychom jim udělali. Takhle jsme jen vzpomínali a přemýšleli, co jim do toho vlezlo. Myslel jsem, že jedeme včas, abychom připravili techniku, ale Milan s Hančou tam byli již před námi. Tom měl vše připraveno a tak nic nemohlo zabránit dobré náladě. Během chvilky jsme se sešli. Vítání s přáteli je jedním z velmi příjemných a milých skutečností.

Probírali jsme společně všechny zážitky z cest, kterých bylo letos nějak méně, ale přesto dost. Někteří z nás se jen poflakovali po okolí, někteří se pustili i dál. Většinou do Alp, kde je nepřeberné množství nádherných silnic, plno zatáček, pohostinných restaurací, penzionů a hotelů. A zajímavé je, že na rozdíl od našeho dolíčku, jsou motorkáři všude vítáni. Druhou nepochopitelnou věcí je to, že dokáží udržet silnice v perfektním stavu, přesto, že se motají po stráních, vysoko v horách. Někde je tam sníh častější než sucho. Nestálo by za to, udělat tam exkurzi pro naše dodavatele silnic?
Ale vraťme se na Bohdašín. Většina vyzkoušela gastronomické dovednosti Tomovi manželky, která se tak musela ohánět okolo sporáku, místo aby se bavila s námi. Všem chutnalo a tak bylo štěstí, že nejsme v Arábii, neboť tam při jídle všichni rozkoší mlaskají a nebylo by tedy slyšet hudební doprovod.

Před závěrem proběhlo tradiční společné focení. Když jsem doma prohlížel fotky, všiml jsem si jedné zvláštnosti. Ptám se tedy, Dali, „je to doufám jen náhoda!?“
Blížila se půlnoc a čas jít do hajan. Copak my, ale Mikeš s Dášou a kozlem to měli kus cesty. Ale Dáša je trénovaná řidička, tak určitě dorazili v pořádku.
Jo a všimli jste si, že „Kozel“ byl oholen? Vadilo mu prý, že se mu pletou fousy do zipu u bundy. A pak že nic nového.
Vítovi už byli téměř čtyři. A náš nejmladší člen už nějak vyrostl. A motorkář z něj jistě bude.