Červencový Rampušákov
- Podrobnosti
- Zveřejněno 11. 7. 2017 14:15
- Napsal Jarda z Úpice
Červencové svátky a následný víkend.
Dva dny volna na počátku července jen málokoho nechávají zcela chladným. Na svátek Cyrdy a Metuda jsme měli zajištěný program, hlídání naší vnučky. Zato čtvrteční svátek upálení Mistra Jana Husi nám byl již přístupný. Toho jsme využili, a jak víte, jeli jsme na Liberecko. Výlet byl prima, nebylo co řešit.
Následoval víkend. Počasí sice mělo mít plno překvapivých změn, ale moc z toho se asi nekonalo, nebo alespoň v našem kraji. Věnoval jsem moře času výběru vhodné trasy, ale žádné mozkové namáhání, prolézání map a stránek s nabídkami akcí nic nepřineslo. Kam tedy jen vyrazit?
V sobotu jsme tedy věnovali všechen čas úklidovým pracím. Já kolem baráku, Alena uvnitř. Na neděli jsem tedy ze zoufalství volil již několikrát absolvovanou trasu po Orlických horách – Rampušákově.
Kudy jinudy než přes Rychnov nad Kněžnou, Rokytnici v Orlických horách, Bartošovice v O. h., Neratov, Deštné, Olešnici v O. h. a polský Lewin Kl. Domů. Trasa bratru 185 kilometrů.
První překvapení nás čekalo hned za Solnicí. Uzavřená silnice v Rychnově. Opravují železniční přejezd pod nemocnicí. Odbočujeme na Častolovice a po pár kilometrech odbočíme podle ukazatele do Rychnova. Nikde žádné upozornění, tak prima. Nádherná silnice nás však dovedla na křižovatku nad přejezdem. Radím se s místními, doporučují jet na Solnici, ale odtud jedeme, namítám. Tak tedy doporučují jet takovou zkratkou z Lipovky na Lukavici. Nakonec tudy, společně s řadou aut místních, přijíždíme do Rychnova. V Rychnově je ještě rozkopaná silnice na Vamberk, naštěstí zatím na druhé straně. Tak jsme konečně venku a po několika minutách zastavujeme ve Studánce, místní části s nádherným areálem. Penzion, restaurace, trávníček jak na golfovém hřišti, klid a pohoda. Je nádherné nedělní ráno, nejlépe by bylo tu zůstat.
Pokračujeme do Rokytnice, obvykle tu obědváme, ale je ještě brzo, tak jen krátká zastávka a pokračujeme. Míjíme parkoviště u Haničky, je skoro plné, ale kdo by se drápal takovou dálku k pevnosti pěšky. Za chvilku jsme v Bartošovicích a na poslední chvilku se rozmýšlím a jedu se ještě podívat do polského Niemojowa, do hostince paní Danuty. Je to již celkem vyhlášené místo. Dlouho jsme tu nebyli, tak zjišťujeme, že zase přistavěli další bungalov, opět je plný všelijakých cetek. Jako ostatně celý hostinec. Vracíme se těch pár metrů zpátky do Čech a pokračujeme. Míjíme kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici. Je to jediný objekt, který zůstal z celé vesnice. Kostel se snaží pár nadšenců vrátit do slušného stavu, dokonce sloužil i filmařům. Pokračujeme na Neratov. Ve zdejším obnoveném kostele Nanebevzetí Panny Marie jsme byli už několikrát, tak jen pár fotek. Blíží se poledne, tak někam na oběd. V Orlickém Záhoří zastavujeme před hostincem Záhoří. Zvenku máte dojem, že je zavřeno. S tím ale kontrastují cedule s nabídkou svíčkové. Nakonec první dojem je klamný. Restaurace funguje, je i pěkná, a to i venkovní posezení. K dispozici je bazén, dětské hřiště a pěkná terasa.
Dáváme si oběd, já borůvkové knedlíky, Alena řízek. Oběd je dobrý, porce slušné a tak sedíme nacpáni a ani se nám nechce dál. Platíme a teprve doma Alena kouká, že nám místo knedlíků účtovali menu. A tak i s mým dýškem jsme přišli o padesát korun. To máme za to, že ty Babišovi lístky nekontrolujeme. Kolem Šerlichu je plno turistů, tak ani nezastavujeme, není také proč. Jedeme se podívat na Šerlišský mlýn. Byl jsem tu kdysi s otcem na výletě, ale to je tak padesát pět let zpátky. To ještě na novém skútru ČZ 175. Místo je to pěkné, s příjemným posezením. Jen ta mizerná příjezdová cesta kazí dojem. Posedíme chvilku nad kávou, povídáme si s fotbalovými nadšenci a po půlhodince pokračujeme k domovu. Jedeme do Olešnice v O. h. a bez zastávky pokračujeme do polského Lewinu Kl. a přes Kudowu Zdr. a Náchod domů. Nezastavili jsme ani v Červeném Kostelci na zmrzlině. Dlouho courat jsme nemohli, neboť máme od neděle opět službu, hlídání vnučky. Tak jsme si zmrzlinu dali doma, z vlastních zásob. I když je jen z Penny, chutnala nám stejně.
A takhle jsme si tedy užili ten magický začátek července. A bylo to opravdu fajn.
Příští víkend budeme z technických důvodů moci jet jen na nějakou kratší cestu, ale kam? To bude zase dilema. A nikdo mi nechce poradit. Ale něco určitě vymyslím.
Užívejte si přátelé, jak jen to jde.
Jarda z Úpice
Fotky jsou zde: