Víkend na Šumavě
- Podrobnosti
- Zveřejněno 22. 8. 2017 16:01
- Napsal Jarda z Úpice
Toulky po Klostermannově kraji, po Šumavě.
Šumava, náš největší Národní park, je často opěvována řadou básníků, spisovatelů a mnohokrát ztvárněna štětci malířů, o fotografech nemluvě. Díky své poloze na hranici „západního světa“, nebyla vždy lehce přístupná, a proto se mnohé zachovalo ve své původní kráse. Jen kůrovec a zelení ekoteroristé otravují klidný život uprostřed panenské přírody. Na Šumavu jezdí plno turistů dychtících po krásné přírodě, plno turistů protože Šumava se „nosí“. A tak i my, motorkáři jsme se vypravili za krásami Šumavy, ale jiným stylem. Kam nedojedem, tam nepůjdem.
Přátelé toužili vyrazit někam na vícedenní výlet, nejen jednodenní okolo komína. Zvolil jsem právě Šumavu, protože jsme ji s manželkou již několikrát projeli a některá krásná místa známe z minula.
Vyhledal jsem na internetu ubytování a zajistil noclehy. Kolegyně si vybrala to správné startovní datum, tedy od 18. 8. do 20.8 2017. Jenže, na tento víkend byla docela dost nepříznivá předpověď. Tak jsme se ještě den předtím s ostatními dohodli, že to riskneme. Fakt je, že jsme se těšili.
A tak nastalo páteční ráno. Obloha byla modrá s bílými mráčky, vypadalo to skvěle. Krátce po deváté se vydáváme na cestu. Čtyři motorky, čtyři manželské páry. Olda s Dášou, Pepa s Hankou, Jarda s Jiřinou a já s Alenou. Do Poděbrad jedeme „zadem“, tedy přes Hořice, N. Bydžov a Městec Králové. Páteční silnice byly docela opuštěné, tak nám to odsýpalo. A jak velí naše tradice, první zastávka byla v Poděbradech na č. s. Robin Oil. Jiřinka vyndala krabici od bot s parádním štrúdlem ke kávě, kterou si tu obvykle dopřejeme. Posilňujeme se na cestu, doplníme pohonné hmoty, protože odtud pomažeme po dálnici. Měl jsem největší obavy z průjezdu po pražské Jižní spojce, ale dálnice odsýpala a na okruhu jsme pelášili jak zajíci před myslivci.
Prolétli jsme Prahou a najednou nám zbývalo docela dost času. Stavíme se tedy na oběd. Zvolil jsem kdysi velmi navštěvovanou a známou restauraci Bouchalka u Kařezu. Jednak jsem si ji prověřil na internetu a jednak ji pamatuji z dřívějších dob, kdy kolem vedl hlavní tah na Plzeň. Dnes je tam trochu volněji, výběr jídel je velmi slušný, a i ceny jsou příznivé. Nacpali jsme se játry na roštu a bramborem, bylo to docela fajn.
Tak ještě pokouřit, vyfotit a jedeme dál. Netrvá dlouho a jsme za Plzní, kde na Exitu 81 odbočujeme na Klatovy. Míjíme Přeštice, rodné město Jana Jakuby Ryby s pomníčkem na místě kde stával jeho rodný domek, na výjezdu mineme sousoší, které málokdo zná - sousoší věnované přeštickým černostrakatým prasatům, zámek v Lužanech, kde žil mecenáš architekt Josef Hlávka, jen pohledem se kocháme vodním hradem Švihov a jsme v Klatovech na pumpě. Tankujeme a odpočíváme. Všichni jsme zpoceni, bylo totiž nádherně. V Klatovech je objížďka, samozřejmě značená pro místní, takže jen pár mizerných značek, oni to přece znají. No, ale vymotáme se i my.
Pár kilometrů a jsme na místě našeho základního tábora. Ubytovna Royal v Janovicích nad Úhlavou http://www.penzion-janovice.cz . Sice to trochu hledáme, ptáme se i místní zpravodajky, ale nikdo to neví. Recepční nás nakonec telefonicky navede a za chvilku stojíme před penzionem v bývalých ohromných kasárnách, dnes Rozvojové zóně města Janovice. Penzion není veliký, ale čistý, nový nábytek, pěkná kuchyňka i sociální zařízení. Cena příjemná a na vlastní Šumavu kousíček. Ubytovali jsme se a zajeli do místní č. s. pro pivo. Na stránkách se uvádí, že vedle je restaurace s možností objednání i snídaně, ale není tomu tak. Je otevřena prý dvakrát do roka, když se jede okolo Janovic rally, myslím si, že Rally Šumava. Takže svačiny sebou. Lenošili jsme zmoženi teplem. Navečer se pomalu začalo zatahovat, obloha černala a zvedal se vítr. V dálce se blýskalo, jako když je ohňostroj. Vítr zesílil, lomcoval s plachtou na motorce, až se mu ji podařilo sundat, do toho příšerný liják. Ale z postele to tak nevadilo. Jen nám bylo líto našich strojů. Měli jsme obavu ze soboty, neboť předpovídali děs a běs.
Sobotní ráno bylo celé zamračené, ale nepršelo. Ustrojit a jedeme. Před devátou jsme připraveni a jedeme směrem na Nýrsko. Pokračujeme po nádherné silnici, mimochodem jsme ujeli 90% po nádherných cestách, a bylo jedno, že to je silnička 4. kategorie. Holt, někde to jde. To jen náš Královéhradecký kraj je na tom tak bídně. Projíždíme Hojsovou Stráží, nádhernou osadou na stráni. Jen náhodou zbliknu překrásný orloj http://www.orloj-sumava-hojsovastraz.cz/ , snad ze zdejší trafostanice, jako v Kryštofově Údolí. Je dopoledne a všechno žije. Je tady trochu mokro, přece jen jsme v nějaké výšce a mraky se válejí po zemi. Nebylo kde zastavit, tak pokračujeme do Železné Rudy. Zastavujeme před vietnamským supermarketem, kterých tu je jak hub po dešti. Trochu poprchává, tak si navlékáme nepromoky. Dáša básní o cukrárně, kde kdysi byla. Olda to jede obhlédnout, ta cukrárna je pár set metrů od nás. Tak jedeme tam, a zase se odstrojujeme. Dáváme si kávu, hubení i zákusek. Cukrárna je krásná, plno zákusků jak z umělé hmoty. A pod stropem jezdí okolo cukrárny parní vláček. Parádní.
Před sebou máme ještě kus cesty, tak pokračujeme. Jedeme bývalou pohraniční cestou, dnes 190tkou na Hartmanice. Příští zastávka je ale v Dobré Vodě, v kostele sv. Vintíře. Je to jediný kostel na světě zasvěcený tomuto světci. Zdevastovaný kostel zvelebily německé peníze a sklářka výtvarnice paní Vladimíra Tesařová, která vyrobila skleněný oltář, křížovou cestu a další výzdobu ze skla. Je to nazelenalé sklo, jako původní gotické, nádhera.
Viz https://mapy.cz/zakladni?x=13.4376003&y=49.1549691&z=17&source=base&id=1716010
Pokračujeme dál na Rejnštejn a Srní, kde chvilku pocouráme, pak projedeme nejbohatší obcí ČR Modravou. Mrzelo mě, že jsem nezastavil, Dáša chtěla jít na natáčení seriálu Policie Modrava. Po nádherné silnici pokračujeme na Kvildu a Vimperk. Naší další zastávkou je Volyně, kde se bude obědovat. Volyně mi není nakloněna, nemám na ni nejlepší vzpomínku. A také to pokračovalo. Chci zaparkovat na šikmém náměstí a šikmém parkovacím místě. Zastavím a prásk. „Padáme“, je poslední co jsem řekl a už se válíme vedle auta. Naštěstí ani nám, ani motorce a ani autu se nic nestalo. Jen jsme ztropili divadlo pro sedící v hospodě. Volyňské a Nepomucké náměstí jsou ty nejhorší v republice.
Po vydatném obědě jedeme do Hoštic. Prý jsme zváni Keliškou. Škopkovic a Konopníkovic se někde toulali, tak jsme omrkli jen hrob Michala Tučného, krátce navštívili Ranč Šimona Pláničky a jeli dál, do Strakonic. V Kauflandu jsme si koupili nějaký proviant a mazali do Rabí, kde je zastávka na kávu. Odpočíváme u kávy a po chvilce zvedáme kotvy a jedeme do Sušice. Tady na krátký čas okukujeme náměstí a pak už tradá zpátky. Myslel jsem ještě na omrknutí hradu Velhartice, ale už bylo pozdě. Tak snad příště. Dojedeme do penzionu, přestrojíme se a ještě jdeme do Janovic na pivo. Ten večer spím jak dřevo, utahaný jak asijský otrok.
Je nedělní ráno. Obloha je lehce protrhaná a my máme sbaleno a jedeme tedy k domovu. Přes Klatovy, se zastávkou v Žinkovech. Je zde krásně opravený zámek. Náš Adam zde měl svatbu a svatební hostinu. Proto nás to sem tak trochu táhne. Zámek je však uzavřen, okolo všude řetězy a výstražné tabule, jak v americké zóně 51. Přesto pár fotek uděláme. Jarda s Jiřinou zaparkoval, rovněž v leže, protože najel na mokrou trávu a zabrzdil. Tak jsme byli již dva.
Pokračujeme až do Březnice, kde si v zámecké kavárně dáme kávu a někteří i chutnou palačinku s borůvkami a šlehačkou. Všechno je přelito čokoládou. Prostě kalorická bomba.
Silnice nás vyvede na hlavní tah od Tábora a po chvíli jsme u rozestavěné dálnice u Milína. Prokličkujeme na 18cku a jedeme kolem Sedlčan až do Vrchotových Janovic. Je tu krásný malý zámeček s jediným muzeem zvonařství v ČR. Viz https://mapy.cz/zakladni?x=14.5768552&y=49.6664427&z=16&source=base&id=1703172
Je tu i prima restaurace, tak si dáme i oběd. Je neděle, tak řízek s bramborem. Nasyceni pokračujeme jen kousek do bývalého lihovaru u Olbramovic. Dnes se honosí názvem Čapí hnízdo www.capihnizdo.cz . Skutečně tu je čapí hnízdo na komíně bývalého lihovaru. Jinak je to obrovský areál, kde těch 50ti milionových dotací muselo být několik, několik hodně. https://mapy.cz/zakladni?x=14.6503477&y=49.6846640&z=17&source=base&id=1703172 Musím však přiznat, byť toho naturalizovaného Slováka nemám rád, že ten areál je nádherný. Upravený, čistý, trávník jak samet. A nejsou zde cedule zakazující vstup na trávu, zákaz, zákaz a jen zákaz. Je tu i restaurace, motal se zde i princ v důchodu, Pavel Trávníček. V restauraci mají vepřový řízek o průměru 30 cm jak pizzu, za 5,- Kč. Bohužel jen pro Babiše. Mrkněte sem https://www.capihnizdo.cz/data/public/files/FCH_menu_245x315_CZ_alergeny_2017-03_web.pdf
Nikdo nás na nic nepozval, tak pokračujeme v krasojízdě na Benešov a Sázavu. Vyjíždíme ze Sázavy a spustil se liják, že zastavujeme na krajnici a někteří se oblékají, my doufáme, že to přejde. Přešlo, ale pokračujeme s mrakem a ten nás nepravidelně skrápí pomalu až do Kutné Hory. Zastavujeme ještě v Chlumeckém BikersCrownu na kávu. Je to první pořádný „turek“ celé cesty. A pak pokračujeme na N. Bydžov, taháme za plyn a přeji si už být doma. Mám toho dost. Ujeli jsme po krásných, ale i po mizerných silnicích, ty jsou většinou jen tady, 850 kilometrů. Několikrát tankovali, abychom nasytili naše stroje. Ať již to bylo, jak chtělo, myslím si, že se nám to vydařilo, včetně toho počasí, ze kterého jsme měli velké obavy.
A tak zase někdy příště. Jo, a musím napsat, že za celou tu cestu jsme, na štěstí, nepotkali ani jednu nehodu. Zato motorek bylo všude plno.
Motorku jsem vyčistil, všechno je vypráno a usušeno, takže můžeme opět vyjet v plné parádě na silnici.
Tak si zase někde zamáváme.
Jarda z Úpice
Fotky jsou zde: