Prvomájový výlet, tentokrát autem

První máj, nejen lásky čas.

Pamatuji i nepamatuji již mnoho Prvních májů. Byly časy, kdy se svátek práce slavil, protože za poctivou práci by se nikdo neměl stydět a měla by být i dnes považována za důstojnou. Bohužel tomu již mnoho nenahrává.

Jako kluci a později i mladí jsme se ráno probouzeli za hraní dechovek, které zde byly téměř v každé vesnici. Průvod s alegorickými vozy prošel na náměstí, zde bylo občerstvení, no a projevy již téměř nikdo nevnímal. Dnes ranní ticho narušovali jen popeláři, kteří jezdili svátek nesvátek.

Tak nic, pojedeme jako každý rok alespoň na výlet. Na motorce, nebo dnes máme k dispozici i kabriolet, říkám tomu polomotorka. Ostatně, jaký rozdíl v tom je? Oboje má motor, naše auto jen o deci větší než Kawina. Oboje má místa k sezení, oboje má kola, rozdíl je pouze v počtu. U auta tedy máme ještě střechu.

Počasí bylo nijaké, Aleně se na motorce nechtělo, tedy abych byl přesný, tak se ji nechtělo vůbec. Ale nakonec po obědě jedeme. Jeli jsme přes Hořičky, Chvalkovice a Vlčkovice do Jaroměře a do Velichovek. Byl jsem zvědav, co se změnilo. Některé zanedbané kousky byly opraveny, Masarykův dům je již po opravě, dokonce lázeňská restaurace je konečně v provozu. Jen ptačí voliéra, která měla být znova vybudována je stále jen vize. Přibylo pár prolézaček pro děti, ale koupaliště je jistě ve stejném dezolátním stavu. Nevím, nešli jsme až tam.

Popojeli jsme do Miletína s mini zastávkou u jezdce nad Miletínem a pokračovali po dezolátní silnici přes Chroustovice na Zvičinu. Při nedávné cestě z Pecky jsem si všiml krásné klobásy, kterou se tam krmili turisté. Jenže jsem byl po obědě. Dnešní polední zapékané nudle byly sice dobré, ale hladové. Tak jsme si dali klobásku. Výborná. Vypili jsme k tomu nějaký bezalkoholový Birell s čímsi, ale šlo to. Začalo krápat, tak do auta a parádní sprška nás zastihla již pod střechou. Cyklisté a pěší turisté to odnesli.

Po chvíli v Bílé Třemešné odbočujeme na přehradu. I když nebylo nijak slunečno, bylo zde opět plno. Tato přehrada Les Království je velice oblíbená, a dá se říci, milovaná. No, a odsud je to již jen něco málo přes dvě desítky kilometrů k domovu. Tak jsme dojeli domů, odvezli auto do garáže a vychutnávali zbytek svátečního dne, jak jinak, než u televize. A film Škola základ života viděli již asi po stodvacáté.

A tak jsme trochu oslavili dnešní svátek práce. Sice jsme oba již profesionální důchodci, ale oba ještě trochu pracujeme. Tak je to i náš svátek.

Jarda z Úpice

 Pár fotek je zde: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/Prvomajovy_vylet

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Další informace