8. května - den osvobození

  • Vytisknout

Den osvobození, státní svátek. Rozhodl jsem se, že i já se „osvobodím“ a místo práce na zahrádce vyrazím na výlet. Manželka nejprve protestovala, ale když viděla můj výraz v obličeji, nakonec se přidala také. A tak jsme se „osvobodili“ oba. Žádný dlouhý výlet, jen krátká cesta s využitím nádherného počasí. Kam jinam – Nové Město nad Metují. Dali jsme se po obědě na cestu, překonali otřesnou silnici do Malých Svatoňovic, zamávali Hanče, která pobíhala po zahrádce. Milan asi pospával po obědě, neboť na jeho pozorovatelně jsme ho neviděli. A náš rachot již pozná a koukal by. Na semaforech ve Strážkovicích jsme pozdravili bandu motorkářů, kteří čekali na „zelenou“. V jejich závěsu jel nádherný trike s vlajkami. Nakonec jsme tedy dorazili v pohodě do „Nováče“, jak zní neoficiální zkratka. Náměstí je rozkopané, ale jistě se brzy zaskví v celé své kráse a my, místo rozbitých kostek, budeme popojíždět po krásném povrchu. Jakém? To se necháme překvapit. Co mě překvapilo více, byla naprostá absence motorkářů.

Dali jsme si oblíbenou zmrzlinu a šli se podívat k zámku. Tam jsme již dlouho nebyli. Bedřich, tedy Smetana, na vše shlížel a tvářil se, jako by nevěděl, jestli by ho bavilo motorkaření, nebo jestli by si dal tu „zmrzku“.
Zahrada je pěkná jako vždy, zdi se však pomalu sypou a sbírka na jejich obnovu určitě moc nepřináší. A náklady? Ty musí být obrovské. Tak ten náš příspěvek do kasičky to asi sám nevytrhne. Snad si s tím majitel ale nějak poradí. Škoda, že všechny terasy s nabízeným občerstvením byly zavřené. Proč? Byl přece svátek a všude plno turistů?!

Nakonec jsme se vydali k domovu. Protože jsme již dlouho nebyli v Pekle, vydal jsem se tam, i přesto, že silnice tam je, nebo byla, ve velmi špatném stavu. Byl jsem však překvapen, ty největší díry byly zadělané a tak to ještě šlo. Peklo bylo plné turistů, cyklistů a my jediní jsme zastupovali motoristy. „Bartoňova útulna v Pekle“, jak zní oficiální název, byla krásná jako vždy. Jen pro ty co to nevědí – projektoval ji známý architekt Dušan Jurkovič, který revitalizoval novoměstský zámek s parkem a za

městem vystavěl krásnou vilu. Dodnes se mi však nepodařilo zjistit pro koho. Jen tam visí ošuntělý nápis „soukromý objekt“. Po sladké zmrzlině přišlo k chuti náchodské Nealko a Alena si dala kávu Frappé. Mají tam velmi slušný sortiment nápojů i jídel. Kdo tam dlouho nebyl, nechť tam zavítá. Pár fotek, chvilka siesty a jedeme domů.

Vzal jsem to přes Starkoč s tím, že se podíváme, jestli jsou na chalupě náchodští přátelé Peroutkovi. Ája sekala zahradu a tak jsme ji jen zamávali, abychom ji nerušili v práci. Takže Ájo, byli jsme to my, úpičtí. Dlouho jsme se neviděli, ale určitě se někde setkáme. Nakonec jsme tam i trochu zmokli. Naše Ketynka měla radost, že jsme všichni v pořádku doma. Musela za to hlídání dostat svoji porci piškot.

Všichni spokojeni jsme po večeři sedli k televizi a vesele pospávali.
Takže přátelé, užívejte si pohodu a krásné počasí.

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.