Jak jsme tedy jeli s naším Vulkánem na slet, aneb Motosraz - II. Celostátní sraz VROC

Podrobnosti: Zveřejněno 27. 5. 2009 18:38; Napsal Administrátor

Jen na vysvětlenou… Je to celostátní sraz Vulkánů, tedy většinou Kawasaki VN…., ale i cruiserů ostatních značek. Spíše jde o to, že se sejdou příznivci jednoho stylu motorek a ježdění. Nechci tady polemizovat o akci, kterou pořádá někdo jiný, ale je to můj názor a náhled na věc. Z toho celostátního se to zvrtlo na mezinárodní, neboť mezi námi byli Slovinci a Němci. A všichni se společně v pohodě bavili. Ale dál.
Před časem mi přišla od Jakra nabídka, ale vlastní rozhodnutí padlo v Chlumci nad Cidlinou, kde jsme se s Jakrem potkali. Nakonec jsme se domluvili i s Mikešem a Motoklub Úpicko hájili hned nadvakrát. Plánovaný odjezd v pátek 22. Května zrušila průtrž mračen nad Úpicí. Co dělat. V sobotu má být krásně. Nabalil jsem vlek a vše připravil na ráno. Sobota 8,00. Vyrážíme. Posilněni křupavými rohlíčky vyrážíme na jih.

Cesta proběhla bez nějakých komplikací, pouze objížďka ve Svobodných Dvorech, ale byl jsem připraven. Drobné zazátkování a Kutná Hora je naše. Spěchal jsem, tak žádné body do Motopiva. Minuli jsme hrdý, dnes již tedy pokořený a zarostlý hrad Sion, kde Jan Roháč dlouho odolával přesile. Silnice všude podle českého standardu. Kousek krásná, střídaná dírami a mizerná… Tak jak to má být. Ve Zbraslavicích dotankujeme, abychom byli připraveni na vyjížďku. V samém cíli trochu bloudění, ale v zápětí jsme na místě. Vodácký kemp Horka II. To se dalo poznat podle motorek, které jezdili jedním směrem. Těch co se rozhodli pro sobotu byla většina.

Přívětivý čistý kemp. Posečená tráva přímo vybízela k postavení stanu. Tak honem do toho, než bude oběd. Tradiční stavění, prasklé trubky, stan jak indiánský vigvam, který stavěl indián po třech flaškách ohnivé vody. Musím říci, že tento náš stan již dosloužil.

Dobrý oběd a příprava na vyjížďku. Nejprve se řadíme na parkovišti pro společné focení. Bylo nás tolik, že jsme se jen obtížně rovnali. Pak se naše kolona vydala na cestu. Spořádaně jsme dojeli až do Slatiňan, kde byla prohlídka zámku, nebo jen tak bloumání po zámeckém parku. My jsme se dali na to druhé s focením. Sebou jsme si odvezli pár pěkných dojmů a fotek, já tam pro ně zase zanechal rukavici.

Zpátky se dáváme na cestu směrem na Chrudim, Čáslav a Zbraslavice. A tady nastala chyba. Ale není se co divit. Čáslav je nejhůře značené město v celé ČR. Doufám, že těchto pár slov bude číst někdo z radních, aby mohli vše napravit.
Na osudné křižovatce, kde jsme se již několikrát spletli jsme místo doprava, odbočili doleva. Myslel jsem, že kluci znají ještě nějakou zkratku. Divné mi bylo, že některými místy jedeme již podruhé. A když jsme dorazili do Chotěboře bylo jasno. Bloudíme. Ještě, že to kluky napadlo a jeli jsme k pumpě. Pak ale už vše dopadlo dobře. Okolo 20. Jsme zpět. Vyjížďka přes 200km je na tuto akci zbytečně dlouhá, ale budiž.
Za chvilku je večeře na stole, společné štamprlátko a již kapela ladí a hraje. Probírali jsme vše horem dolem, až nás zima zahnala dovnitř. Tam jsme všichni společně juchali, někteří z nás zahalili atmosféru modrým dýmem z doutníků, prostě pohoda.

Nohy mě už mrzli, ale to jsem netušil co ještě přijde. V noci mě byla taková zima, že jsem nemohl ani spát. Ráno mě vysvobodilo. Kam se hrabou ty dnešní extrémní spacáky na ty staré. Zase je musím vytáhnout. Mikeš se vydal pozdě na cestu domů. Dojel až v 11 v noci. V pořádku, ale celý zmrzlý. No hlavně že v pořádku. Jeho fotky jsou na http://mikesch.rajce.idnes.cz/VROC_09/ . Tak tam mrkněte. Ranní sluníčko nás ale rozehřálo, tak to šlo. Trochu jsme všichni debatovali až do oběda a po jedné odpoledne se vydáváme k domovu. Většina již odjela s předstihem.
Prohlédli jsme všechny motorky, jedna krásnější než druhá. Dokonce tam byli i čtyři Driftery, jeden obzvláště vyvedený.
Vše umocnila obhlídka techniky. Nejzajímavější bylo bezpečnostní zařízení Amálka, jednoho z účastníků. Alarm jak má být, dokonce s fyzickou likvidací zloděje.

V Čáslavi zastavujeme v Lidlu koupit naší Ketynce něco na zub, pak trochu nejistě hledáme cestu na Přelouč. Nakonec ji nacházíme a pomalu, nebo spíše svižně se blížíme k domovu. V Jaroměři vyjíždíme razantně z kruháku u Penny. Rána jak z děla, rachot. Rychle zastavujeme a co se nestalo. Ulomila se oj od vleku, převrátil se na bok a na drátech přípojky jsem ho táhl. Krásná metalíza sedřená, padací rám ohnutý…. No brečel bych. Co je, však nejhorší je to, že máme teď další akce před sebou a bez vleku. Dnes jsem ho rozdělal a zjistil příčinu. Špatný svar, na kterém to ještě vydrželo děsně dlouho. Tak se musím pustit do opravy.
Ještě že ne nic horšího. Hodinku jsme počkali až náš Adam přijede s autem, vlek naložili a odjeli domů.

Máme však i pozitivní poznatek. Hned u nás zastavil kolega na enduru a nabízel pomoc. Vše chtěl hned svařit, dojel by pro auto, musel jsem jej přesvědčovat, že to uděláme až doma v klidu, na odstrojeném vleku.
Druhý manželský pár na Viragu měl starost jestli jsme v pořádku a po ujištění, že ano, teprve odjeli. Patří jim dík za kolegialitu. Faktem je, že já bych se zachoval stejně. Jinak kolem nás projelo hodně motorek a všichni jsme se pozdravili. My jsme fakticky nic nepotřebovali, tak jsme byli rádi za pozdrav. Jen začínám mít obavy, že s přibývajícím počtem motorek se to brzy vytratí. Domů jsme potom dojeli již v pohodě. Výlet se vydařil, tak nezbývá než zanotovat „ Sláva vlasti, výletu.Už jsme doma, už jsme tu!“
Jarda z Úpice

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.