Prvního června na výletě

• 

Podrobnosti

Zveřejněno 2. 6. 2019 9:02

Napsal Jarda z Úpice

První Červen, Den dětí a čas na výlet.

Předpověď počasí byla velmi optimistická, a ke cti meteorologů musím říci, že jim vyšla perfektně.

Jede se tedy na výlet. Již předem jsem měl připravenou cestu opět do Přerova nad Labem. Je to již několik let, co jsme zde byli. Tenkrát byl Přerov jen zastávka před cílovým muzeem letectví v Kbelích. Přitom jsme jen přes plot nakoukli do skanzenu Polabské vesnice. Jedeme tedy tam.

 

Na akci Jedeme kolama domů jsem o tom říkal klukům z Podkrkonoší, tak se tedy přidali k nám. Setkali jsme se na křižovatce silnic od N. Paky a Lázní Bělohrad, naproti restauraci Na špici. Pokračovali jsme k Jičínu, přes Jičíněves a Kopidlno do Poděbrad. V Kopidlně je objížďka, naštěstí pro osobní automobily obousměrná kolem nádraží. Žádné drama, ani zajížďka. Projeli jsme Poděbrady a přes Sadskou jedeme dál, ale ouha, silnice ke Kersku je uzavřena, nezjistil jsem proč. Tak jsme se i kousek svezli po dálnici. Ani tak to netrvalo dlouho a parkujeme v Přerově. Sluníčko nás překotně zahrnuje teplem, nebe je modré, vše okolo zelené, nádhera.

Nejprve jdeme navštívit Moto Velo Muzeum pana Tomáše Moravce. Je parádní, krásně vše uspořádané. A i když jsem tu již byl, stojí to za to se sem vrátit. Před lety nás vítal pes na gauči, teď již odpočívá na věky. Projdeme muzeem, něco opět fotíme a jdeme k našemu hlavnímu cíli.  

Skanzen Polabské vesnice.

Myslel jsem si, že je to nevelký skanzen, ale byl jsem překvapen. Není jen přiměřeně rozsáhlý, ani pěkný. Je totiž přímo nádherný. Krásné chalupy plné zařízení, všude plno figurín, napečených koláčů, zřejmě posvícení. Až máte pocit, že lezete lidem do baráku a oni vstanou a pozvou vás dál. Obcházíme kolem chalup, trochu z povzdáli pozorujeme svatební hemžení před kaplí, kde se konají svatby. A tak po nějakém čase skanzen opouštíme, a protože je po poledni, čas oběda, jdeme do hostince Na růžku, který zde tenkrát nebyl. Zvenčí to není nijak oslnivé, za to vevnitř je to paráda. Veliký hostinec, nově zařízený. Jdeme na zahrádku a po chvíli si pochutnáváme na obědě. Trochu lenošíme, ale musíme dál.

Tentokrát opět do středověké vesničky Botanicus. My jsme tu byli tuším vloni, Mirek před lety, když to tak trochu začínalo. Vesnička je rozkošná, plná dílen, kde si děti, nebo i dospělí mohou vyzkoušet něco ze svých zručností, případně nové nabýt. Měníme koruny na groše, máme zálusk na palačinky, ale nakonec zmoženi vedrem od toho upouštíme. Utratily jsme je za jiné. Jen okrajově zabloudíme na zahradu, je krásně upravená, vše možné kvete, voní a láká k prohlídce. Nějaká skupina s kameramanem tam okouní, mám pocit, že jsme byli i v záběru. Něco natáčí, zřejmě s Míšou Maurerovou, která se tam motala také. Co to bude, nevíme.

Opouštíme vesničku a pokračujeme k domovu. Na obzoru se kupí šedé mračno, ale někam najednou zmizelo a my jedeme za sluníčka na Nymburk a přes Činěves a Dymokury na silnici, po které jsme před hodinami jeli opačným směrem.

Zastavujeme kousek před Kopidlnem, v Budčevsi. Tankujeme, dáváme si kávu a chvilku odpočíváme. No a pak již opět Jičín, a tentokrát jedeme s klukama přes N. Paku do Trutnova a Úpice. Zvolil jsem tu cestu z čiré solidarity, jinak ji přímo nesnáším. Od Horek u S. Paky jedete stále nějakou vesnicí. Táhne se to kilometry, budovy nikde, po chvíli nevíte, jestli je ještě obec, nebo ne. Tak se tak nějak couráte, protože tudy rád jezdí Superb s modrými majáčky za okny. A kdo by chtěl přispívat do státní kasy, která rozhazuje plnými hrstmi, jen na silnice nic nezbývá. Nebo tedy minimum, abych jim nekřivdil.

V šest navečer jsme doma před garáží. Vše uklidíme a sedneme si konečně ke sklence piva, oba si ji zasloužíme.

Nevím jak komu, ale nám s Alenou se to líbilo. Krásný den v krásném kraji, krásná místa k navštívení. Jsme spokojeni. A doufám, že i vy ostatní jste si to užívali, protože motorek na silnici bylo mraky.

Tak zase někdy, někam s někým na výletě.

Jarda

Pár fotek je zde: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/Prerov_nad_Labem