Hrad Návarov a přes Polsko domů.

  • Vytisknout

 

Opět jedu na výlet. Tentokrát na Železnobrodsko.

Je neděle, poslední neděle v červnu. Počasí má být velmi příznivé, a také od rána byl „modrojas“. Cestu nemám moc naplánovanou, co také stále vymýšlet. Cestuji stále na mapách v PC a nemohu najít až tak nic zajímavého. A tak mě napadlo navštívit ruiny hradu Návarov, nedaleko Bozkova. Sice jsem se v těch místech motal několikrát, ale hrad nenavštívil. Byl uzavřen a částečně konzervován. Tak jedu. Nejprve s krátkou zastávkou v Rudníku u bývalého pivovaru. Není to až tak dávno, kdy jsem si ho, v rámci Dne otevřených dveří, prošel. Myslím si, že nějak ho revitalizovat je nadlidský výkon.

 

Pokračoval jsem přes Vrchlabí do Vysokého nad Jizerou, rodiště Dr. Karla Kramáře, prvního předsedy vlády vzniklého Československa. Po pár kilometrech na mizerné silnici zastavuji u rodného domu spisovatele Antala Staška. Jako vždy je zavřeno. Tak se dovnitř asi nikdy nedostanu. Pokračuji dál a na křižovatce pod Stanovým jsem omylem zvolil nesprávnou cestu. Ale vzhledem k tomu, že je to tu protkáno silničkami, nic se nestalo. Jen jsem ujel o pár kilometrů víc, bohužel po příšerných cestách v okolí Zlaté Olešnice. Konečně zastavuji u zámku v Návarově a jdu pár set metrů k hradu. Vím kudy, ale značení by jistě některým návštěvníkům pomohlo. Těch pár cedulek by jistě nestálo moc. Hrad byl před pár lety uzavřen a procházel stavebními úpravami. A je to jen k jeho prospěchu. Jako kulturní památka si to zasloužil. Pokračuji kroucenou silničkou dolů k řece Kamenici, kde je torzo původního kamenného mostu a penzion Rusalka s restaurací. A opět nekvalitní cesta, naštěstí jen kousek a jsem na silnici z Železného Brodu do Tanvaldu. Tady zastavuji u přátel, motorkářů, se kterými jsme se kdysi hodně potkávali.

Pokračuji stále rozkopanou silnicí přes Desnou, až do Harrachova. Nakonec jsem se vydal domů přes Polsko. Silnice Harrachov Sklářská Poruba je skvostná. Po cestě je několik parkovišť, a nejsou nikde placené, na rozdíl od nás, kde vás obírají loupežnickým způsobem. Ještě na skok zastavuji v Kowarech u krásného areálu Wyspa Kowary. Vodní atrakce jak má vypadat. Kowary mají ještě několik zajímavých míst, jako třeba Městečko miniatur Slezska. Pak již jen nasměrovat na Lubawku. Přes Pomezní boudy se mi nechtělo. Opravují se dva mosty u Horního Maršova, tak se mi nechce čekat. Přijíždím k Lubawce a čumím, jak Poláci pokračují ve výstavbě dálnice. Myslím si, že snad letos to bude hotové. A my stále hledáme papír a tužku, abychom mohli začít kreslit náš úsek. Mohli bych se tam jet něco přiučit. Otázkou je, zda to tak chceme, nebo nám jde o rozkradení co nejvíce peněz?

To samé lze říci o polemikách o nebezpečnosti stromů podle silnic. Zatím co my je kácíme, Poláci stromy označí. Oni totiž nejsou nebezpečné, nebezpečí číhá jednoznačně od řidičů. Stromy za to nemohou.

A tak jsem si tu neděli docela užil. Najel jsem sice jen něco přes 200 kilometrů, ale v pohodě. A jako vždy, když je hezky, byly silnice plné motorkářů. A tak to má být.

Užívejte si i vy, přátelé.

Jarda z Úpice

Pár fotek je jako obvykle zde: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/Ruiny_hradu_Navarov,_Polsko/