Motodědci Kostelec nad Orlicí, aneb po 20. a jako vždy super
- Podrobnosti
- Zveřejněno 11. 9. 2008 18:53
- Napsal Administrátor
Konečně nadešel očekávaný zářijový sraz všech Motodědků a jejich milenek, manželky nevyjímaje.
Vzali jsme tu naši a opustili rodný dvorek.
Vyrážíme v obvyklé sestavě, sraz, vzhledem k uzavírkám, u Autobazaru Rohan. Naše řady rozšířili přátelé z Náchoda, Vašek s Ájou. Do Kostelce přijíždíme okolo páté a byl jsem docela překvapen, lidí jen pár. To nebývalo zvykem. A to byl jubilejní 20. sraz a navíc už na jaře bylo avizováno, jaká všechna překvapení se chystají.
K večeru se ale kemp již docela slušně zaplnil.
Miro ze Slovenské Lupče dorazil dřív než my, jako na jaře. Místo na stany jsme měli stejné jako vloni. Musím říci, že velká část naší výpravy dala přednost hotelu. Zřejmě z obavy z počasí, nebo ve snaze využít prostředí k nějakým intimnostem. Ale zima ve stanu dělá své. To tulení bývá vřelejší.
Navečer dorazil i Honza z Krupky.
Sice do Dědků má daleko, ale jeho souznění s námi je příkladné.
Dokonce havlíčkobrodští přijeli ve větší sestavě. Milan s Majkou, a Jolča dokonce se svým manželem, který jinak plnil funkci trenéra synům. A světe div se, konečně po třech absencích dorazil i Toník „harmonikář“, i když bez harmoniky. Nechyběly legendy srazu jako Pepíno a Karel.
Pátečnímu večeru kralovala country kapela, počasí nemělo chybu a tak se vesele tančilo, pilo a konzumovaly se tradiční super řízky. Miro nám od manželky přivezl lahvinku, a tak jsme ji na zdraví všech přátel vypili. Nezapomněli jsme si ani připít na zdraví Boženky, které určitě bylo smutno, že nemohla přijet za námi.
V sobotu ráno návštěva města jak velí tradice. Kdysi jsem jezdíval na výlety, ale to jsem byl na této akci sám a nováček, tudíž nebyla příležitost s kým se poznat a poveselit.
Odpoledne tradiční vyjížďka, tentokrát do Ústí nad Orlicí – Andrdlův Chlum.
Nádherné místo, kde se pro plno parádních zatáček v lese jezdily známé závody do vrchu. Ale to byly ještě tak zvané „Zlaté časy“ za komunistů. V restauraci zrovna probíhala svatba, všude plno aut, do toho motorky. Na srazu jich bylo asi 180, tak byť všichni nejeli, stále nás bylo pořádná kolona.
Po návratu soutěž v trialu, poté nádherné dívenky jako mažoretky a následující dívky v roli roztleskávaček. Bylo to oboje krásné vystoupení a sluší se jim řádně poděkovat a pochválit.
Následovalo ocenění vítězů trialu, focení děvčat s motocykly na kalendář. Dal jsem i naši novou milenku, starší indiánskou děvu, aby bylo také něco atraktivního.
To jsem se také ani nepřiznal, že jsme jeli na jiné, než naší VN 800. Ale to tak s Dědkama moc nesouvisí, i když jsem byl rád, že tam na ní mohu přijet.
No ale dál. Tombola. Koupil jsem si deset losů, pořád někdo vyhrával, někteří několikrát, a my nic. Poslední los, a představte si, zrovna naše žlutá 104. Vyhráli jsme láhev červeného a album plné fotek z červnového setkání. Paráda. A pak již pokračovala zábava do setmění. Pak přišel ohňostroj, tentokrát nádherný.
Spát jsme šli o něco dříve, neboť dvoudenní maraton se podepíše i na trénovaném, co teprve na nás amatérech.
Ráno jsme vstávali poněkud dříve, neboť někteří pošetilci již o šesté měli zabaleno a pomalu odjížděli. My jsme si dali snídani, klábosili o všem možném a čekali na odjezd o desáté. A tak se ještě dostalo i na řízek. Abychom domu nejeli hladoví.
V deset jsme odstartovali, ve městě natankovali a hurá k domovu. Na stejném místě kde jsme se vítali se i loučili a pak každý po svém.
Bylo to bezvadné. A pozitivní je, že již nikdo nehovořil o konci.
A tak tedy přátelé, na jaře 2009 na viděnou.
Jarda z Úpice
Více fotografií z podzimních Motodědků 2008 naleznete ve fotogalerii.
