„Zavírání šoupátek 2009“, aneb jak jsem se letos naposledy s přáteli svezl

Podrobnosti: Zveřejněno 4. 10. 2009 18:38; Napsal Administrátor

Tradičně navštěvovaná akce s přáteli a Motoklubem Úpicko v Hostinném. Na jarním „Otvírání šoupátek“ jsem pro velmi nepříznivé počasí nebyl, tak alespoň na podzim to musím napravit. Domluvili jsme se s Milanem, ale nakonec nás z Úpice jelo sedm a tři další motorky se přidaly v Trutnově. Hanče ani Dáše se nechtělo, že je zima, ale počasí se umoudřilo a bylo krásně. Hlavně potom na Pecce.

Řekl bych, že bylo plno motorek, snad nejvíce co pamatuji. Náměstí v Hostinném bylo pěkně zaplněné. Dva obři na nás shlíželi s úsměvem a náš „starý známý“ z Mariánského sloupu se nad námi shovívavě usmíval a žehnal naším krokům.
Bylo trochu času, tak většina z nás vzala útokem místní cukrárnu. Obsluhující slečna měla plno špinavého nádobí, na druhou stranu se ji zásoba zákusků pěkně ztenčila. Určitě z toho měla radost.

A Tak nám snad již nic nechybělo.
Abych nezapomněl, víš Miko koho jsem potkal? Vílu! Škoda že jsi tu nebyl.
Před půl druhou vyrážíme mocně podporovány všemi možnými klaksony a pohledy nepatrného publika.
Cesta vedla na Vrchlabí, Benecko, Jilemnici, Horka u Staré Paky a pak již jen cíl – autokemp v Pecce. Musím se přiznat, že jsem touto téměř celou trasou jel poprvé. Z Vrchlabí krásná kroucenina do kopce, nádherné prostředí našich nejvyšších hor jen kazila mizerná silnice přes Benecko. Páni radní, hejtmane, poslanci a vůbec politici, stále slyšíme, jak na nás již zahraniční turisté kašlou. \Ale divíte se jim? Kdo by chtěl mordovat auta po takovém tankodromu. Napadlo vás někdy, že pěkné silnice přitáhnou více návštěvníky nežli „vykřičené domy“?
No nic. Dorážíme na Pecku, vystojíme frontu na kávu a pivo bez piva, klábosíme o všem možném, a užíváme si krásného podzimního počasí. Kolem nás se prohání čtyřkolky a minibajky, tak je jdeme také vyzkoušet. Přiznám se, že jízda na čtyřkolce mě trochu zklamala. Nic tak pohodového, ale je to jistě jen zvyk. Ostatně jako vše. Na minibajku jsem to nezkoušel, neboť jen usednout a skrčit nohy je nadlidský úkol. Tedy pro otylé jako jsem já. Bezvadně se na nich vyřádil Lev. Lenka mu ho asi bude muset koupit domů.

Nakonec se pomalu loučíme a se zapadajícím sluníčkem se vydáváme na cestu domů. Jirka stále frčí za mnou, tak měl čas pozorovat mé poskakující zadní kolo. A tak si také všiml kusu chybějícího běhounu a lezoucí plátno. A tak jsem domů dojel v pohodě, ale z náměstí, kde jsme se loučili, to byla letos poslední jízda. Zítra tedy nikam, Poslední míle bude letos rovněž beze mě. Pojedu se do Rtyně podívat jen na skútru. To abych se rozloučil v této sezóně s přáteli. Takže přátelé, užívejte ještě podzimního počasí, jistě ještě letos něco ujedete. Já jdu shánět gumy. Musím koupit obě. Že to bude takový fofr jsem netušil. Ale co se dá dělat, stejně by mě to neminulo.