Pekelné doly, aneb zase jednou na sever
- Podrobnosti
- Zveřejněno 22. 7. 2010 18:59
- Napsal Administrátor
Někteří z nás dosud nebyli v legendami opředených Pekelných dolech, tak co jiného. Hurá tam. Volíme obvyklou cestu, přidáme některá dosud nenavštívená místa a bude. Jeden z mála příznivých termínů 17. Červenec. Celý týden slunce pražilo jak v rovníkové Africe, vedro že i mouchy lozily po svých. Ani létat se jim nechtělo.
Všude okolo poznámky, že v takovém vedru….., na motorce….., tak daleko…., to bude děsný….. . Nic naplat jede se. V pátek se situace otočila. Ke konci týdne nás holky (rozuměj „rosničky“) strašily, že bude hotové peklo, bouře, přívaláky a kroupy. Tak zase pro změnu, mají být bouřky….., přívaláky….., tak daleko v dešti…. .
Sobota ráno byla taková nějaká, sluníčko se dralo ven, ale svítilo tak nějak nesměle, přes opar. Ale vyrážíme. Mnoho nás není, Honza to vzdal, neboť v Krupce od rána prší a jsou bouřky. Kdo by také v bouřce jel na výlet.
Vydáváme se tedy na Trutnov, Vrchlabí, ale do Železného Brodu, kde máme spycha s Giovanym to vezmeme trochu netradičně. Tentokrát vrchem přes Roprachtice, pak dolů na Bozkov a podle Jizery do Ž. Brodu. U Roprachtic stojí nová soukromá rozhledna, ale bylo zavřeno. Dnes jako na zavolání o ní byla v Toulavé kameře reportáž. Celou dobu jsem pozoroval Ještěd, který byl krásně vidět. Nikde mraky ani opar. To musí dopadnout.
Zastavujeme v Brodě na Benzině na kafe a čekáme na Giovanyho. On nám jel naproti, ale nahoru na Pelechov. Myslel, že pojedeme obvyklou trasu. Nakonec přijede několik dalších motorek z Motoklubu Tanvald a tak se naše kolona rozrostla.
Pokračujeme přes Jablonec n. N. na Liberec, kde zastavujeme na motorkářském azylovém ostrově, Bikers Crownu. Prohlížíme ty hromady krásných věcí pro motorkáře, spekulujeme, co bychom si koupili, kdybychom vyhráli v loterii. Vandrák kupuje chopprácké triko aby znásobil svoje image s motorkou.
Pak jedeme dál, občas zastavíme na semaforech a čekáme, až na nás dojde na opravovaných místech silnice řada. Nakonec dojíždíme k našemu oblíbenému motorestu Pod zámkem. Je tam trochu plno, ale místo pro nás se najde, vybíráme z jídelníčku, tu vepřovou s knedlíkem a zelím zapíjíme čepovaným pivem bez piva a posilněni se vydáváme na pár závěrečných kilometrů.
Za rohem odbočujeme na Jablonné v P., přejedeme náměstí, zabočíme na Brniště, prolétneme lesem a sjíždíme do krásné vesničky Velenice. Spousta krásných dřevěnic, radost pohledět. No a hnedle vracečka zpátky do kopce a jsme na nádvoří Pekelek. Tentokrát je tam i stánek s motorkářským zbožím a majitel je nakonec z Trutnova. Pokecáme a spřádáme plány na další akce.
Ti co tam nebyli, prolézají jeskyněmi, dáváme si kávu a cokoliv na zub a vydáváme se zpátky.
Vedením pověříme Giovanyho, neboť chceme na průrvu Ploučnice. I když vím kde to je, nikdy jsem tam nebyl, tak co si lámat hlavu s cestou. Avšak větší kravinu jsem nemohl udělat. Jen co vyrážíme z Brniště mi je jasné, že se ženeme někudy jinudy. Samozřejmě, vlétneme do Stráže p. R. a průrva je kdesi mimo. Kroutíme to nádhernými silničkami překrásným krajem Podještědí. Nádhera. Ještěd je neustále na dohled, krása, která si plně to ocenění architektury zaslouží. V Českém Dubu zastávka na náměstí. Ještě že tak. Už jsem pozoroval, že Giovany po silnici nějak kličkuje. A skutečně, již trpěl kyslíkovým opojením a musel upravit tělesné procesy nikotinem. Budeme mu muset koupit k vánocům elektronickou cigaretu, tu bude moci žužlat i v helmě při jízdě. Někteří využijí zastávku návštěvou místní cukrárny.
Pak pokračujeme dál na Hodkovice, Frýdštejn, kde míjíme krásnou zříceninu hrádku (stojí za návštěvu zvláště s dětmi) a končíme na parkovišti na Malé Skále. Silnice z Frýdštejna dolů je tedy hrůza. Vůbec se nedivím tomu, že k nám cizinci jezdí čím dál tím méně. Kdo by si na těch našich tankodromech ničil auta. Mají již také hlouběji do kapsy a nemohou si kvůli tomu každý rok koupit nové.
Nastává loučení a jedeme již po obvyklé trase domů. Vzal bych to ještě přes Kozákov, ale všichni mají zprávy z domova, že se bouří a prší. To se nám ale trochu vymstilo. V Rudníku začíná pršet. Narychlo využíváme přístřeší u krásného domečku, který je na prodej a tedy pustý. Holanďanům se tady přestává líbit, tak co sním. Blesk stíhá blesk. Všichni jsou natěšeni domovem. Tak tedy vyzkoušíme nepromoky.
Nakonec ten liják byl tak silný, že zastavujeme v Trutnově na pumpě a čekáme, až se to vylepší. Po chvilce jsme opět v sedlech a domů dojíždíme v ustávajícím dešti. Kdybychom se zdrželi půl hodiny na Kozákově tak jsme ani nezmokli. Ale zase bychom nevyzkoušeli nemoky.
A tak jsme v nádherném počasí absolvovali pěkný výlet a holky měli také pravdu. Zmokli jsme. A tak všichni byli spokojeni.
A tak to má být. Příští víkend nás čeká Svatojakubská pouť v Úpici, Honza s rodinou jedou na pstruha do Polska tak se uvidíme a je tady začátek srpna a cesta na Šumavu.
Takže pěkné silnice, nádherné počasí, bezvadné přátele okolo sebe. Užijte si dovolenou a načerpejte síly do druhé půle roku.
Těšíme se na další setkání v sedle.
Více fotografií naleznete ve fotogalerii.
