Šumava podruhé, tentokrát s úspěchem
- Podrobnosti
- Zveřejněno 18. 6. 2012 18:20
- Napsal Administrátor
Je to asi dva roky zpátky, kdy jsme plánovali cestu na Šumavu. Nabídku jsem předložil na www.motorkari.cz a přihlásilo se dost lidí. Nakonec přišli na plánovaný termín přívalové deště po celé ČR, bouřky a vůbec počasí pod psa. Tak honem vše odvolat, obvolat a zrušit. Takhle tedy příště už ne. Musíme si naplánovat cestu jen sami s klubem a termín podřídit počasí.
Všichni navrhují jet na Šumavu letos. Dobrá, není to tak složité naplánovat cestu. Vhodný termín je před prázdninami. Nakonec se to smrsklo na tři víkendy na konec června. Celé dni jsem nedělal nic jiného, než sledoval zprávy o počasí, hledal předpovědi na všech možných místech internetu.
Tak jsem nakonec zvolil termín od 15. 6. do 17. 6. 2012, protože všichni slibovali tropy. V kempu Nový Rybník u Nepomuku je obsazeno již na celou dobu. Volám ještě do Annína, tam by se místo v malinkých chatičkách našlo. Nakonec jsem v Anníně byl a podle informace od provozovatele je již před začátkem prázdnin skoro vše zamluveno, stany ale mohou být. Tam je místa dost.
Světe divse, měl zájem jen jeden z nás. Zrušil jsem tedy avizovaný výlet a dal se na cestu sám, v doprovodu přátel v autě. A místo do kempu jedeme k našemu Adamovi, kde tedy rozbijeme tábor.
Jeli jsme oblíbenou trasu na Kutnou Horu, Český Šternberk, Bystřice, Vrchotovy Janovice a dál na Sedlčany, Příbram, Rožmitál p. T., a Nepomuk. Během cesty jsme se zastavili na oběd U Rybiček, ve vyhlášeném motorestu u dálnice. Skvěle jsme se občerstvili a pokračovali. Při této příležitosti jsem si udělal pár fotek a potažmo pár bodů do soutěže Motokrupka.
V sobotu ráno se přátelé vraceli domů a my se tedy sami vydali na Šumavu. Nejprve jsme se zastavili v Troškových Hošticích. Konečně to všechny napadlo a trochu zkomercializovali vesnici. I přes ta léta od vzniku filmu je tam stále plno turistů, kteří dnes již dostanou odpovídající služby. My jsme si na zabezpečení důstojného stáří zakoupili 1 hoštické euro, které se jistě mnohonásobně zúročí. Prohlédli jsme si místní pamětihodnosti a jeli do Volyně na oběd. Zde jsem se málem stal obětí policie, neboť jsem nepěkně zaparkoval. Nakonec to ale byli slušní chlapci a pomohlo jen přeparkování.
Osvěženi jsme jeli dál na Vimperk, přes Stachy, které jsou známé svými úředně chráněnými hřiby na náměstí. Zatím tam ale žádné nebyly.
Na Kašperských Horách jsme se zdrželi jen krátce. Bylo děsné vedro, tak se nám ani nechtělo do muzea, byť je to muzeum motorek.
Sjeli jsme do kempu v Anníně, tam vše probrali se správcem a v místní restauraci relaxovali.
Po chvíli se zvedáme a jedeme do Dobré Vody. V Hartmanicích jsem moc nedával pozor a nesprávně odbočil. Tak jsme chvilku bloudili, dvakrát jeli stejným místem, ale nakonec jsme ono místo našli. Muzeum Šimona Adlera a kostel sv. Vintíře. Někteří jistě viděli televizní reportáž z tohoto kostela, kde umělecká sklářka pí. Tesařová zhotovila nádherný skleněný oltář, posléze i Křížovou cestu, sochu sv. Vintíře a další vybavení, které ke svatostánku patří. Od průvodce jsme se dozvěděli vše, co bylo nutné. Je to prostě nádhera. V rotundě u kostela je studánka s pramenem vynikající dobré vody, odtud zřejmě pramení jméno zdejší osady. No a nezbývá než se vrátit zpět. Nastavuji navigaci na Plánici, kde je naše další zastávka. Neumíte si představit, co ta navigace vyváděla. Jezdili jsme mezi baráky, pak ji vždy popletli a nakonec nás zatáhla na polňačku. Tady jsme tedy rezignovali a vydali se svou cestou, natolik se tam umím orientovat. Projeli jsme okolo mnoha krásných zámků, tedy možná kdysi krásných, viděli nádhernou krajinu.
Plánice je krásné městečko, kde se tedy narodil náš největší elektrotechnik František Křižík. V muzeu mají funkční obloukovku a předvádí ji. Nádhera. Po krátkém čase projíždíme opět naší skoro domovskou obcí Žinkovy s nádherným zámkem. A pak pouhé dva kilometry a zde je Adamovo.
Dáváme si pivko, grilované masíčko a jdeme spát. Jsme z toho vedra docela zmoženi.
V neděli ráno jedeme domů, směrem na Lnáře, Březnici, Sedlčany a klasikou domů. Oběd si opět dáváme U Rybiček. Po šesti hodinách přifrčíme domů. Naše psí holky mají obrovskou radost. Podáváme hlášení o dojezdu, jedeme na malý nákup a pak jen televize a spát.
Tak končila naše třídenní cesta na Šumavu. Ujeli jsme bez pár kilometrů 800 kiláků, navštívili několik pump pro benzín s nejlacinější ve Volyni, nejdražší v Přelouči. Spotřeba byla super, motorka uháněla jak za mlada. Co více si přát. Teď už tedy může občas i pršet. A prý i pršelo.
Byl jsem z té cesty sice utahán, ale nadšen. Z té všelijaké krásy, kterou ten kraj oplývá, krásnými silnicemi a silničkami, které jim může náš Královéhradecký kraj jen tiše závidět. Svezli jsme se po mé oblíbené Route 18 z Olbramovic do Rožmitálu p. Třemšínem a ještě lepší Route 22. Škoda, že podobné silnice nejsou po celé republice.
Třeba se to ale zlepší. Otázka je, jestli se toho dočkáme.
A přátelé musím ještě dodat, že motorkáři se stále ještě zdraví. A je to parádní, je to radost ze setkání s kolegou na dvou motorových kolech.
Tak to podporujme i my.
Tak hodně pohodových kilometrů v sedle.
Jarda z Úpice
