Konečně po letech dovolená, aneb na motorce kolem Čech
- Podrobnosti
- Zveřejněno 31. 7. 2013 18:41
- Napsal Administrátor
Po letech se konečně opět vydáváme na cestovní dovolenou na dvou kolech. Verzí bylo několik, od Slovenska a Alp, ale nakonec vyhrála ta domácí, kolem Čech, od severu na západ. Jen jsme zvolili opačné pořadí. Po směru hodinových ručiček. Rozhodujeme se prakticky ze dne na den, neboť předpověď počasí a jeho dosavadní působení je velmi příznivé. Tentokrát sebou vezeme i přívěs PAV, takže naše souprava má na délku parádních 3,8 metrů a hmotnost dosti přes 400kg. K tomu my dva a jsme jak malý tank. Jízda je parádní, jen musíme mírnit rychlost kvůli přívěsu. To je nahrazeno možností mít sebou velikou výbavu.
Den 1.
Vydáváme se kolem desáté hodiny dopolední směrem na Kutnou Horu, kde je naše první zastávka a pořizujeme pár fotek chrámu Sv. Barbory. Je již parádní vedro, ale nemůže nás to rozházet. Pokračujeme přes Český Šternberk a zastavujeme na oběd ve známém motorestu „U Rybiček“. Zdejší platýz bez kosti neměl chybu. Po oddychu pokračujeme dál, tentokrát jedeme přes Milín a Březnici, kde opět pořizujeme pár fotek. Následně odpočíváme a vychutnáváme si kávu v Bělčicích, krásně upravené obci.
Následuje Blatná se svým vodním zámkem, posléze již zámek ve Lnářích, kam jezdila vláda na svá výjezdní zasedání.
Protože bylo pondělí, byl na památky přístup omezen.
V Nepomuku si kupujeme pivo na večer a po pár kilometrech po skvělé silnici jsme v cíli první etapy, v Kokořově u našich mladých. Odevzdáváme věci, které jim vezeme, měníme náš větší stan za menší a vychutnáváme pivko. Pak již jen do pelíšku a připravit se na ráno.
První den máme za sebou prvních 285 kilometrů.
Den 2.
Ráno vyjíždíme do Klatov s první zastávkou v Domažlicích. Nádherné náměstí, kde jsem byl před mnoha a mnoha lety. Samozřejmě fotíme, potom si dáváme kávu a pokračujeme do Horšovského Týna, obhlédnout zdejší zámek. Nádherné náměstí s velmi fotogenickým zámkem. Tak jen pár dokumentárních fotek a jede se dál. Pokračujeme do Kladrub u Stříbra, kde je klášterní areál z velmi malé části restaurován a velká část stále zoufale čeká.
Přes Stříbro pokračujeme do kdysi krásného městečka Úterý. Dnes je to ospalé a smutné městečko s pár obyvateli. Co dělat, oběd zde nebyl a tak pokračujeme do Teplé. Obhlédnout zdejší klášterní areál. Dáváme si oběd a jdeme do areálu. Jeho stav je poněkud zoufalý a tempo obnovy vypadá na dalších 100 let, pokud tedy vůbec skončí.
Přes Mariánské Lázně pokračujeme do Doubravy, na kterou jsem velmi zvědav. A tam to bylo krásné, v úterý ale muzeum zavřeno.
Tak nám nic nebrání, abychom mazali do Františkových Lázní, kde je dnešní cíl cesty. Kemp Amerika, celý rekonstruovaný, ale zřejmě plánován pro zahraniční klientelu. Je spoře obsazen a prý je to standard.
Tak postavíme stan, převlékneme se a jdeme do centra.
Nejprve okukujeme minizoo, moc se mi nedaří vyfotit poníka, který mně nakonec kousl do paže. Ještě že se tomu nesmál.
Město F. Lázně je nádherné. Pěkné a opravené činžovní a lázeňské domy, všude parádní restaurace a kavárny. I přes letní sezonu jsou ulice i restaurace téměř prázdné. Nedivíme se, při pohledu do nabídky jídelních lístků je to jasné. Jsme tu pro němce. Ano. My s Alenou a tři malí Vietnamci na kolech mluvíme česky, ostatní německy. Jsou to však většinou staré babky, vysedávající v parku, ale ne v hospodě.
František je ale stále na svém místě. Co je podivné, má blýskavé nožičky, nikoliv pindíka jako dříve. Obejdeme tedy město a vracíme se lesem zpátky. Tisíce komárů si radostně piští a pořádají na nás úspěšné nálety.
Nakonec uléháme znaveni z cesty a vedra, které stále panuje.
Dnes jsme ujeli jen 208 kilometrů.
Den 3.
Ráno je bez mráčku, jedeme brzy ráno a po pár kilometrech jsme na kouzelném hrádku Seeberg. Je zavřeno, tak jen pár fotek zvenčí. Není daleko do Aše, nikdy jsme tam nebyli, tak jedeme tam. Žádná sláva, nic mimořádného. Všude stejný stav. Plno našich snědých spoluobčanů a obchody patřící Vietnamcům.
Jedeme tedy zpátky do Skalné. Kdysi jsem tu pracoval, ale to byl hrádek v mizerném stavu. Dnes je hrádek Vildštejn v soukromých rukách a je to tam moc pěkné.
Pokračujeme na obhlídku kláštera v Chlumu Sv. Máří. Krásné místo, ale to, že se zaskví v celé své kráse už nevěříme. Není daleko do Lokte, tak zastavujeme tam. Náměstí krásné, hrad kde byl vězněn pozdější král Karel IV s matkou Eliškou se pyšně vypíná nad ním. Hrad je přístupný pouze se vstupenkou v ceně 100,-Kč, plus foto. To nám za to nestojí, tak po občerstvení pokračujeme dál. Přes Jáchymov a Boží Dar, kde si pochutnáme na kávě a dál pokračujeme přes Měděnec a Výsluní do Teplic a následně až do našeho cílového místa, kempu Česká brána ve Staré Olešce. Jáchymov je ve velmi zuboženém stavu, kostel ve Výsluní rovněž. Vynecháváme Cínovec a Komáří Vížku, to si projedeme při samostatné návštěvě Honzy. Kemp ve Staré Olešce je parádní a lze ho doporučit při hledání ubytování.
Tady si pronajímáme chatičku. Zaparkovat a hurá do hospůdky, na pivko a tlačenku s cibulí. Pak hupky do postýlky. Ráno zase vyrážíme.
Dnes jsme natočili 265 kilometrů.
Den 4.
Ráno odjíždíme do České Kamenice, kde si dáváme svačinu a jedeme do Chřibské, kde však jen fotíme a po chviličce jsme v Krásné Lípě. Městečko s nádherně upraveným náměstím je známé zejména mezi motorkáři, neboť se zde vyráběly motocykly Čechie. Dáváme si kávu a pak jedeme do Mikulášovic, místo, kde se rodí legendární kudličky, „Rybičky“. Nikde žádný ukazatel, ptám se, ale dostávám radu jet se podívat ještě na prvorepublikové přírodní koupaliště. Nakonec mineme i závod MIKOV, ale nechce se mi vracet, otáčet tenhle parník je komplikované. Tak tedy někdy příště.
Přejíždíme pomyslnou hranici do Sebnitz. Motáme se zde, navigace je celá zmatená. Opravují a kopou kde se dá, mezi to kreslí pruhy na silnici. No děs. Nakonec se nám podaří vymotat a jedeme do Bad Schandau. Najíždíme na hlavní a přes most nad Labem směřujeme do Konigsteinu, ke známé pevnosti.
Parkujeme na vyhrazeném místě krytého parkoviště a pěšky jdeme k pevnosti. Nakonec jsme na samém vršku. Procházíme pevností, která je krásně členitá a velmi různorodá. Jsou zde budovy z různých dob a různého využití. Trávíme zde pár hodin a vracíme se.
Jedeme zpátky na Bad Schandau, potom do Hřenska a nakonec na vyhlídku Belveder, kde je krásná restaurace s vyhlídkou na Labe. Mají zde skvělou kofolu a pivo bez piva, tak ochutnáváme a přesunujeme se pár kilometrů do našeho kempu.
Dávám si opět černé pivko a žampiony s hranolky, které byly úplně skvělé, takže ještě jednou budou jen tak k pivu. Jdeme spát o něco později, protože jsme ujeli jen 140 kilometrů, ale vedro dělalo svoje.
Den 5.
Ráno opouštíme tento příjemný kemp s parádním personálem a opět jedeme do Č. Kamenice. Snídáme opět v bufetu U Fialů a nasyceni pokračujeme do Práchně na Panskou skálu. Princezna zde nebyla, tak pár fotek a pokračujeme. Jedeme přes Svor do Varnsdorfu, chci navštívit opět muzeum motocyklů a techniky v Grossschenau. Bohužel mají otevřeno jen o víkendu, tak pokračujeme do Jonsdorfu, kde chceme navštívit Dům motýlů, o kterém kdysi psal Mikeš, když bloudil tímto místem.
Jedeme a nikde nic, ale na samém konci ve směru na Žitavu jsme úspěšní. Tak prohlížíme všelijaká terária a nakonec trávíme čas mezi motýli. Rád bych je vyfotil, ale jsou neposední, tak se mi to moc nedaří.
Čas kvapí, tedy do sedel a do Oybina. Tady běháme po malebném lázeňském městečku, ale šplhat na hrad se nám nechce. Je vedro. Sedíme u zmrzliny a je nám fajn.
Nadchází čas a jedeme přes Žitavu do Hrádku n. N. a dál na Hejnici. Zde navštívíme zdejší katedrálu, Alena zde nikdy nebyla. Pak již jen Bílý Potok, Smědavá a přes Vysoké n. J. do Víchové, kde je naše poslední zastávka v motorestu Na Mejtě, motorkářský motorest s báječným bramborákem a piva bez piva z Humpolce. No a pak již Vrchlabí a Úpice. Naše cesta končí. Jsme z toho vedra zmoženi, ujeli jsme něco přes 230 kilometrů.
Celkem v pohodě jsme absolvovali tuto cestu. Jen v pondělí ráno jsem nemohl nastartovat, ve středu jsme položili za Teplicemi motorku a ve čtvrtek se ulomil zámek na přívěsu.
Ale jinak fajn.
Ujeli jsme spousty kilometrů po nádherných silnicích, zejména na západě republiky. Silnice č. 22, z Vodňan do Draženova je nádherná, miluji ji. Krásné silnice jsou i na Karlovarsku, pokud neodbočíte mimo. Silnice II. a III. třídy jsou v nepěkném a některé přímo v zoufalém stavu.
Musím také říci, že i přes neustálé avizování drahého benzínu, měli po celé cestě u 80% čerpacích stanic benzín levnější než v Úpici. V mnoha případech až o 2,- Kč. Ta naše ušmudlaná majitelka nás pěkně bere u huby. Zneužívá situace a dře nás. Patří se ji nakopat do zádele.
Počasí bylo celou dobu nádherné, jen ze středy na čtvrtek nad ránem malinko sprchlo, ale nestálo to ani za řeč.
Jsem moc rád, že jsme se rozhodli a jeli. Prima jsme se svezli, parádně pofotili a viděli spousty krásných míst. Vedro nás však od některých odradilo, takže Pravčická brána mi zůstala opět zahalena. Snad někdy jindy. Potkali jsme plno příjemných lidí a co je hlavní, za celou cestu jsme nikde neviděli žádnou nehodu. A to již co říci. Tak by to mělo být. A motorkáři se stále zdraví, je to příjemné.
Tak jezděte, užívejte a dobře všude pořiďte.
