Motodědci nad 60 let v Dolcích u Trutnova

Motodědci nad 60 let v Dolcích u Trutnova.

Bratři Roman a Libor Krejčíkovi byli tentokrát pořadateli setkání motorkářů v Dolcích jako vzpomínkovou akci na svého otce a bývalého předsedu Motodědků Vendu Maraudra. Příznačně v předvečer svátku sv. Václava. Nejen setkání, povídání o životě, nemocech a běžných starostech, ale i sobotní jízda na Česko-Polské pomezí Krkonoš byla součástí tohoto srazu. Jak jsem zaslechl, mohlo by se to nazvat Memoriál Vendy Maraudra.

V pátek jsem se jel přivítat s přáteli do kempu a zároveň vyzvědět nějaké podrobnosti ohledně sobotního výletu.

Zjistil jsem, co jsem potřeboval, pozdravil se s kým se dalo. Počasí bylo nic moc a ani ta předpověď nebyla nijak optimistická. Motorkáři šli na večeři a já za drobného deštíku jel domů. Deštík se proměnil v déšť a domů jsem tedy přijel celkem mokrý. Co bude v sobotu jsem si ani netroufal představit.

Sobota rán o. Vstával jsem brzy a prohlížel všechny možné předpovědi. Většinou se od sebe docela liší, tak je obtížné vybrat tu správnou. V noci i ráno pršelo. Nakonec přestává a tak sedáme a jedeme do Dolců. Přijíždíme trochu později, ale přece.

Bez dlouhého zdržování vyrážíme na cestu. Nejprve jedeme do Starých Buků, kde Venda žil a kde žije jeho paní, která se o nás při prvním setkání tak báječně starala. Uděláme kolečko a jedeme dál. Vezmeme to kolem Havlova Hrádečku, ale nikde nikdo, nikdo nás nezve, tak pokračujeme na Pomezní Boudy. V Horním Maršově regulérně prší. Na Pomezkách je již jen parádní mlha a při pohledu přes hranice k sousedům to je ještě horší.

Sjíždíme lesem dolů do Kowar. Tady se již mraky protrhaly a chvilkami svítí sluníčko. Chceme se vyhnout s kolonou asi 50 motorek Jelení Górou, ale uzavřená silnice na Piechowice nás tam stejně dovede. Motáme se přes semafory, úzkými uličkami a konečně se dostáváme na hlavní do Harrachova. Nicméně byla naše kolona rozdělena dvě části. Všichni se opět setkáme na parkovišti před Harrachovem a společně pokračujeme natankovat PHM u Robin Oil na křižovatce Mýto. Pak vylétneme do kopce a srocujeme se v Hotelu Příchovice. Veliká restaurace nás všechny pohltí, personál zvyklý na návaly nás obslouží a tak můžeme v klidu pokračovat zpátky. Projíždíme několik semaforů, trochu opět čekáme před Hrabačovem a potom už v koloně jedeme na Vrchlabí. Pro uzavřený Rudník to vezmeme po krásné opravené silnici z Černého Dolu do Svobody n.Ú. a klasikou do Trutnova, do kempu. Zatím co ostatní se připravují na večeři, my si s Alenou dáváme kávu a pivo bez piva. Motorkáři jdou na večeři a my jedeme domů osvobodit naší psí slečnu Áju. Pivo si dáme doma a za ten výkon i trochu vínka. Zasloužíme si to všichni.

Výlet byl parádní, sluníčko nám celé odpoledne svítilo a Venda nás jistě na nějaké nebeské plazmové TV sledoval. Ujeli jsme asi 180 kilometrů, my s Alenou skoro 230. A bylo nám fajn.

Nikomu se nic nepříjemného nepřihodilo, motorky fungovali, peníze stačily. Co více si přát. A za rok? Za rok určitě zase něco na počest Vendy Maraudra podnikneme.

Užívejte příležitosti příznivého počasí a jezděte s přáteli.

Jarda z Úpice

Pár fotek je zde

Další informace