Otevírání šoupátek-Hostinné 2015
- Podrobnosti
- Zveřejněno 20. 4. 2015 8:49
- Napsal Jarda z Úpice
Otevírání šoupátek, Hostinné 2015.
Jako každý rok, tak i letos se koná tradiční akce pro motorkáře v Hostinném. Nevím kolikátá, ale na mno
ha jsme nechyběli. Proč by tomu mělo být letos jinak. A tak v sobotu 18. 4. 2015 jedeme do Hostinného.
Letos se osvědčený itinerář akce poněkud pozměnil, a tak místo v poledne se vydáme na cestu již v deset hodin.
Scházíme se na čs. Autorest, jak je zvykem, tankujeme a na desátou vyrážíme. Sešlo se nás celkem šest, což už něco znamená. Sedmý se zdržel a přijel za námi až na místo.
Celý týden bylo krásné počasí, tepličko, ale na víkend byla předpověď taková šalamounská. Bude všechno. Jasno, polojasno, zamračeno, bude zima, místy jakžtakž, bude pršet a místy chumelit… Nakonec tak i bylo. Svítilo sluníčko, bylo zima a místy proletoval sníh.
Na náměstí bylo sice plno motorek, ale přece jen o poznání méně než bývá zvykem. Přece jen to počasí, a možná další akce v okolí, pár motorkářů odradilo.
Před jedenáctou se přesunujeme do kostela Nejsvětější trojice, kde se tentokrát pořádá motomše. Je to naše letošní první mše, tak se sluší získat trochu přízně v nejvyšších patrech. Pan farář byl trochu zaskočen zaplněným kostelem, a jak sám přiznal, mši pro motorkáře slouží poprvé. Byla docela pěkná, tentokrát i varhany, jak to na mších má být.
Po skončení jsme lelkovali na náměstí a čekali na odjez, který bývá tradičně v jednu hodinu po obědě. To zbývala ještě hodina a mnoho nedočkavých motorkářů pomalu odjíždí. My se v půl jedné vydáváme na cestu do Pecky také. Na vyjížďky v současné době nejezdíme. Panuje veliká neukázněnost, zejména těch mladších motorkářů, kteří mají dojem, že bravurně ovládají stroje a courat se v ukázněné koloně je pro staré dědky. Žádná jízda v koloně s uspořádáním cikcak jim vůbec nic neříká. A řídit je už vůbec nikdo nebude.
Odjíždíme v klidu na Pecku. Tady v kempu se již všechno připravilo na občerstvení a tak si v klidu dáme něco na zub z bohatého výběru. V klidu se najíme, srkáme kávu a čekáme na příjezd ostatních. Kolona je tentokrát nepočetná, ale co. Na tom přece nezáleží.
Trochu fotíme a pokračujeme krasojízdou k domovu. Tentokrát směrem na Lázně Bělohrad. Silnice z Bělé u Pecky je krásně kroucená a bez děr. Pokračujeme na Miletín a ejhle, uzavřená silnice. Objížďka vede po neskutečně mizerné silnici na Červenou Třemešnou. Proskáčeme ji a jsme v Miletíně. Tady se koná na náměstí pouť a přes náměstí vedou všechny silnice. Je tady neskonalý blázinec. Kamion, autobus, spousta aut na cestě i odstavených. Všechno ale dopadne a máme Miletín za sebou, cíl před sebou. Zastavíme na kávu v Chopper baru ve Dvoře Králové. Nebudete tomu věřit. Mají celý týden otevřeno, jen v sobotu je zavřeno. Tak pokračujeme. V hlavě mně šrotuje seznam slušných hospod a kaváren. Nevím kam. Nakonec se rozhoduje jet na Hořičky, kde vyzkoušíme restauraci Vila Barbora. Krásné místo s Barunčinou vyhlídkou, kde je skutečně rozhled na ten nádherný kraj, nazývaný Kraj Aloise Jiráska a Boženy Němcové. Barunka tam stojí a nemůže se vynadívat.
Restaurace zpola zaplněna, krásně vytopená a velmi příjemná. Dáváme si tedy kávu, já čaj a sladkou tečku v podobě poháru s horkým ovocem, zmrzlinou a šlehačkou. Je zde tak příjemně, že se nám nechce ani zvedat.
Všechno má svůj konec. Jedeme tedy ještě směrem na Slatinu nad Úpou, Červenou Horu a přes Rtyni v Podkrkonoší domů. Ujeli jsme nějakých 130 kilometrů, lehce promrzli, popovídali si s přáteli a bylo nám opět krásně.
A o tom to motorkaření vlastně je, tedy alespoň to naše.
Jarda z Úpice
