Výlet na Jirkovu počest

Rozloučení s Jirkou a výlet na jeho počest

Už téměř dva týdny uplynuly od rozloučení s naším kamarádem Jirkou Chopperem. Po důstojném obřadu jsme ho kousek cesty na motorkách doprovodili a naposledy mu zatroubili na rozloučenou, tak jak se motorkářům patří. Více asi nelze udělat, jen vzpomínat na chvíle společného ježdění po výletech. Teprve při brouzdání po fotkách na Rajčeti si člověk uvědomí, kolik chvil jsme společně strávili. Jirka si přál, respektive toužil do posledních chvil se svézt. A aby i Eva s námi dál jezdila.

 

Tak jsme si naplánovali na Jirkovu počest krátký výlet do míst, kde jsme vloni byli společně. Letos jsme ta místa dosud nenavštívili, tak vyrážíme tam, do Polska. Navštívit vodní hrad Karpniki, zámek Wojanow a zámek Lomnici. Častokrát jsem ta místa projížděl a mnohokrát jsem si dával za úkol navštívit i chatu Šwajcarku, nedaleko Karpnik. Ráno to vypadalo komplikovaně. Evina motorka si postavila hlavu, a že nepojede. Ne a ne ji nastartovat. Mechanik, který ji měl na starosti nás opustil, a jiný nebyl pověřen. Jirka mladší se snažil ji zprovoznit a nakonec se nám to povedlo. Za tu dobu, co stála motorka v garáži ji zoxidovaly kontakty. Tak vyčistit a prostříknou sprejem a bylo. Motorka naskočila a vesele fungovala. Trochu jsme se opozdili, ale co na tom.

Tentokrát jsme zvolili dosud nepoznanou trasu, proti směru hodinek. Z Lubawki jedeme na známou Kamennou Goru, pak směrem na Janowice Wielke a Karpniki. Nikdy jsme tudy ještě nejeli. Silničky vedou nádherným krajem, kolem plno nádherně podzimně zbarvených stromů. Provoz minimální, úroveň cest celkem dobrá, až na občasné díry na silnici, které vás překvapí svým maskováním.  Za Janowicemi je parkoviště, odkud se na Šwajcarku chodí pěšky, o kousek dál je odbočka na polní cestu vedoucí k chatě. Je zde rovněž improvizované parkoviště, ale dá se vyjet až k samé chatě, tak kdo by se cápal pěšky. Cesta vede lesem do pořádného kopce. Pěšky bych tam nikdy nešel. Vezmeme-li do úvahy značení silnic od I. Třídy po IV. Třídu, tak tato cesta je v kategorii  - IX. Nahoru jsme se vydrápali a k našemu údivu tam bylo plno aut. Jak se vyhnou dvě auta na té úzké cestě mně je záhadou.

Chata je pěkná, otevřena celoročně po celý týden. Nabízí zde nejen občerstvení, ale i ubytování. Pořádají plno akcí, včetně oslav Silvestra. Tak si dáváme 30 cm dlouhou zapékanku, výbornou, a kafíčko. Svítí nádherně sluníčko, a tak se spoustou turistů jen tak lenošíme na sluníčku. No ale všeho do času, pokračujeme. Po chvilce jsme u hradu Karpniki. Ten podzim je v těchto místech úplně úžasný. A i když jsme to fotili mnohokrát, stejně nám to nedá a fotíme zase. Obcházíme hrad a pomalu pokračujeme o 5km dál do Wojanowa. Námi oblíbené místo. Všude je plno aut, motorek a turistů v autobusech. Já chodím okolo a děvčata lenoší. Nádhera. Nevěsty se střídají, svatebčané mají hostinu, no prostě paráda. Lenošíme a sledujeme návštěvníky. Kdekdo fotí, protože ten zámek, nebo spíše celý areál, je hrozně fotogenický. No ale po chvíli se přesuneme ještě o kousíček do Lomnice. Je tu parádní restaurace Stará stájnia, tak si dávám české nealko pivo. Jen zběžně okoukneme okolí a pokračujeme domů. Jedeme přes Kowary a Pomezní boudy. Všude plno aut, turistů pěších i na kolech, poměrně dost motorkářů. Nedivíme se, ta sobota byla naprosto nádherná. Domů přijíždíme se sluníčkem opírajícím se již o kopce a jeho blahodárné teplo pomalu mizí. Ale to nám již nevadí. Těch 160 ujetých kilometrů bylo úplně super. Jirkovi by se to jistě líbilo, jako nám.

Tak jsme alespoň trochu splnili jeho přání.

Jarda z Úpice

 

Pár fotek je zde:  https://jardazupice.rajce.idnes.cz/Rijnovy_vylet_do_Polska/

Přidat komentář


Další informace