Májové výlety po kraji
- Podrobnosti
- Zveřejněno 12. 5. 2019 8:50
- Napsal Jarda z Úpice
Májové povyražení na kolech
Letošní počasí je, mírně řečeno, nepřívětivé, vrtošivé jak pubertální dívka, a co hlavně, je to už otravně dlouhé a asi ještě nekončící. Chvílemi je zima jak v ruském tanku, chvilkami je krásné teplo, že někteří se opalují, a dokonce se našli i odvážlivci a vlezli do vody. Počasí se razantně mění od hodiny k hodině a nikdo si pomalu nevybere. Ale přesto se najdou světlé chvilky, kdy se nebesa smilují a dopřejí trochu krásného času. Co mě se týká, je to celkem jednoduché, je mizerně? Sedím doma, sice otrávený, ale doma. Je mi však nesmírně líto pořadatelů, kteří celý rok připravují akci, mají vše zorganizováno, nakoupeny zásoby, a pak tohle.
Sraz majitelů kabrioletů v Josefově.
Sedím doma, je neděle a venku prší. Sraz majitelů kabrioletů se letos konal již po páté. Vloni jsem se byl podívat rovněž, jenže na motorce, žádný kabriolet jsem neměl. Vloni se to konalo v pevnosti, blízko hlavního vstupu do kasemat. Tentokrát ale v Ravelinu XIV, kam mě navedly šipky.
Ráno jsem sledoval online kameru a moc aut tam nebylo. Ale počasí se tentokrát v pátek navečer a v sobotu umoudřilo, a tak nastartovat Peugeot a jedééém. Sundávám střechu a po půlhodince jsem na místě. Zaplatím za vstup, koupím si upomínkový pohárek a parkuji. Už tam bylo mnohem více aut, a další stále přijíždí.
O jedenácté se jede na Spanilou jízdu, tentokrát do Kuksu, kde se u hospitálu zaplní celá louka, je rezervována jen nám. Jela nás obrovská kolona. Jelo se po silnici z Jaroměře na Brod nad Labem a Kuks. Pomalou jízdou, stálým řazením a stylem brzda plyn. Podobně jako se jezdí jízdy na motorkách, jen se jezdí trochu rychleji. Zhruba hodinku je pauza, pro ty, co chtějí obědovat. A pak se kolona opět vydává na cestu. Vracíme se na Kuks, tentokrát zepředu, odbočujeme na Stanovice a zadem jedeme do Jaroměře. Cestou se oddělují ti, kteří se cestou přidali ke koloně, a ti, co jedou již k domovu. Vracím se do Josefova. Je něco k jedné hodině. Dávám si tedy oběd a čekám známé, kterým jsem volal, aby se na tu nádheru přijeli podívat. Aut již zde nebylo tolik jako ráno, ale i tak bylo co okukovat. Po chvíli se balíme a jedeme domů. Bylo to nádherné. Nezbývá než se těšit na příští rok. Pokud se nic nestane, nebudu chybět. A tak mohu střídat motorku a auto podle libosti, chuti a počasí. A samozřejmě vzniká řada přátelství, tentokrát kabrioleťáckých. Tak to má být.
Fotky jsou zde: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/Kabriolety_v_Josefove_2019
Mise Velichovky, letitá tradice.
8. květen, den kdy v Evropě končí válečné utrpení. Den, kdy americký konvoj vojenských vozidel vezl protokol o kapitulaci německé armády generálu Schörnerovi, který měl svůj hlavní stan v lázních Velichovky.
Cituji z Wikipedie: „Mise Velichovky byla akce americké armády, uskutečněná v období mezi 7. a 8. květnem 1945 na území Čech, s cílem doručit informaci o kapitulaci německých ozbrojených sil polnímu maršálu Ferdinandu Schörnerovi, veliteli německé skupiny armád "Střed" (Heeresgruppe Mitte). Z tohoto důvodu byl do Plzně přepraven německý zmocněnec plukovník Wilhelm Meyer-Detring, který měl kapitulaci osobně doručit. Velitelem mise byl podplukovník Robert H. Pratt ze štábu V. sboru americké Třetí armády. Koloně amerických vozidel velel major Carl O. Dowd.
Dle některých pramenů ale Ferdinand Schörner jednání s Američany přítomen nebyl. V některých pramenech je uváděna úloha jeho údajného dvojníka, či dokonce přítomnost polního maršála Alberta Kesselringa.
Mise se zúčastnili příslušníci 23. průzkumné squadrony americké 16. obrněné divize V. sboru americké Třetí armády. Kolonu tvořilo pět vozidel Ford M8, tři vozidla Jeep, dvě štábní limuzíny, rozhlasový a sanitní vůz. Dále kolonu doprovázeli armádní novináři a korespondent agentury Reuters“.
Od pondělí bylo mizerně, ale středa ráno byla jak malovaná. Nasedám na motorku a jedu do Velichovek. Je zde narváno, počasí vytáhlo spoustu lidí ven. Koná se zde lázeňský jarmark, všude plno stánků se vším možným, občerstvení na každém rohu a fronty jak ve zlatých časech socialismu. Ještě jsem pořádně nezastavil a potkávám kluky z naší bývalé „východní sekce“, Mikeše, Kozla a třetího si nepamatuji. Chvíli povídáme o jezdění a pak pokračuji obhlídnout areál. Všude plno, stánky obleženy a u občerstvení je všude plno, ještě že jsem se najedl doma. Před druhou hodinou si zajišťuji místo na focení, až pojede kolona. Najednou je tady, ale změnili cestu, tak tu šanci trochu propásnu. Na konci kolony jedou kluci na ikonických amerických motorkách Indian, ale tentokrát z poslední modelové řady, žádní veteráni. Nádhera. O takovém jsem stále snil, ale nějak mě to přešlo. Bez sázení to nejde a já nesázím, tak si ji pořídit nemohu. Prodírám se davy a snažím se fotit, nakonec to ještě jakžtakž dopadlo. A všeho dočasu, jedu domů. Vezmu to na Miletín, Bílou Třemešnou a přes kratičkou zastávku na přehradě Les Království, chtěl jsem si dát něco k pití, jedu domů. Na Výšince si dám zmrzlinu a po chvilce jsem doma. Čekala mě tam nedočkavě naše vnučka. Oba jsme měli radost a bylo nám prima. A tak po chvilce nasedají do auta a jedou domů. Tak nám krásně uběhla sváteční středa. Ještě, že to počasí vyšlo.
Fotky jsou zde: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/Mise_Velichovky
Snad už se příroda umoudří a bude přívětivější, abychom mohli také něco najezdit. Sezona není nikdy moc dlouhá, ale letos je obzvláště mizerná, a to nevíme, co nás čeká. Tak snad již nic hrozného.
Jarda z Úpice
