Vyjížďka „ZE STÉBLOVÉ DO STÉBLOVÉ“ 11. 7. 2009 aneb CHOPPER START 3

Podrobnosti: Zveřejněno 15. 7. 2009 18:38; Napsal Administrátor

Každá vyjížďka někde začíná a někde končí. Tato měla start i cíl před vískou Stéblová v motohospůdce u které je také prodejna zboží pro motorkáře a která se jmenuje „U ROHATÉHO KOLA“. Vyjížďku organizoval „HAD“ jinak Roman Novotný z Pardubic.
Ač jsem vstal dvě hodiny před plánovaným odjezdem, stejně jsem čas plánovaného odjezdu z domova přešvihnul a navíc jsem ve spěchu nechal doma foťák, což mě při další cestě velmi mrzelo. Při výjezdu z Rychnova mi začal v kapse vibrovat telefon. Volal Petr z Častolovic, že by se ke mně přidal, kde se momentálně nacházím…. Nakonec jsme z Častolovic odjížděli v 9:30 (v 10:00 sraz ve Stéblové cca 45km!!). Tak to asi nestihneme, napadlo mě. A to jsme ještě museli oba natankovat...

Stéblová 10:15. Z dálky vidíme, že se ještě nevyjelo a posléze zjišťujeme, že nejsme největší opozdilci. Po nás přijelo ještě 6 motorek. Po krátkém seznámení se s neznámými, přivítání se s Petrem „Vacou“ z Nového Města a prohlídce motorek jsme asi v 10:40 vyrazili. Hned úvodní metry, průjezd Stéblovou, naznačil, že tady dlouho Správa silnic nic nedělala… Díry, výmoly, díry zaplácané asfaltem a udusané lopatou, no prostě klasika našich krajů! Dále pokračujeme po sice úzké, ale celkem pěkné silničce a já ji poznávám z dob, kdy jsme ještě s Dášou jezdili na kolech. Jo, jo, tady jsme jeli… Dostáváme se na hlavní silnici od HK na Lázně Bohdaneč a těmi také za chvíli projíždíme a pokračujeme až do Přelouče. Užíváme si chvilku jízdy po silnici I. třídy, ale to netrvá dlouho! Odbočujeme z hlavní silnice a jedeme po silničkách, které se klikatí v lesích a polích, mezi rybníky a potoky, a ač je jejich kvalita nevalná a čekám, kdy mi vypadne nějaká plomba ze zubu, musím uznat, že tohle se mi líbí! Krásná krajina! Vesničky jako Choltice, Stojice, Načešice… Kde to jsme? Po necelých 50 km udělal Roman první zastávku u občerstvení v Podhradí, ze kterého byl krásný výhled na zříceninu raně gotického hradu Lichnice, kolem které jsme také za chvilku projížděli. Cesta pokračovala na Ronov nad Doubravou, Žleby. A opět kličky, kopečky, údolíčka ...

Biskupce, Kněžice a Pařížov - pozor to mi něco říká. No jo, tady jsme před nedávnem frčeli s Jardou a Alenou při vyjížďce s VROC. Jenže přichází překvapení. Uhýbáme na uzounkou silničku a ta nás dovede k přehradě Pařížov, kde je domluveno s hrázným, že nás vpustí na hráz. Vodní nádrž Pařížov zadržuje vodu na řece Doubravě, což je jeden z přítoků Labe. Jak jsme se dozvěděli, brzy bude oslava 100 let od dostavění přehrady a tato je také vyhlášena národní památkou. A pokračujeme dál. Jerišno, Maleč, Trhová Kamenice, Svobodné Hamry a zde je naplánován oběd v penzionu Jonáš-Hamerská krčma. Dorazili jsme na poslední chvíli, někteří z nás už umírali hlady (já a PetrJ), jelikož jsme se nestihli nasnídat. A zpět do sedel a šup na 343, směr Hlinsko. S plnými bříšky nám to jde jaksi líp… Jeníkov a Svratka, tady jsme dotankovali taky své oře. Když plná bříška, tak všichni! Křižánky, Pustá Rybná, Borová, Proseč, Bor u Skutče a další zastávka. Tentokrát to je příjemná hospůdka – chata Polanka. Jsme v kraji, kterému „vládnou“ pískovcové skály a útvary zvané Toulovcovy Maštale. Kdo nezná, doporučuji. Pěkný výlet, naučná stezka, skály, rokliny (pěšky, motorku musíte nechat na parkovišti). Kafčo, cígo a jedem. Nové Hrady, Střemošice, Řepníky. Jedeme souběžně se silnicí E442 na Vysoké Mýto, my si ale vychutnáváme skoro prázdné vesnické silničky, kde následuje jedna zatáčka za druhou. Vraclav, Uhersko, Dašice a Časy. Tady už to známe. Jsme na silnici z Holic do Sezemic a to znamená, že nám zbývá do cíle cca 15 km. Přijíždíme do Stéblové. Přidáváme se ke klukům, kteří míří do H. Hradce a vyrážíme na cestu domů. Je 18:15 ..

Konečné resumé: 15 motocyklů, cca 20 lidiček, 320 km, počasí tak akorát, ani teplo ani zima, dokonce jsme ani nezmokli. Přeháňky jsme tlačili před sebou, to jsme poznali podle toho, že jsme občas jeli po polomokré silnici.

Pěkná, velmi pohodová vyjížďka, za kterou patří velký dík Romanovi!