Na cestě do Alp, navzdory počasí

Podrobnosti: Zveřejněno 20. 8. 2010 18:59; Napsal Administrátor

Na výlet do Alp s Guzzinou jsem myslel od jara. Kdekdo tam jezdí a nakonec aby jel člověk sám. Jednu partu jsem prošvihnul, když mi odešly na Guzzině na zadku brzdové destičky cestou na sraz šedesátníků do Radvaně u Komárna a hned po návratu jsme měli vyrazit do Alp. Potom jsem ukecal Tondu ze Slatiňan a Mílu z party šedesátníků. Ke startu jsem chtěl využít výlet na Šumavu. V pátek, jak mě viděl Olda, jsem jel k Tondovi do Slatiňan. Už trochu krápalo a od Náchoda pak lilo až na místo určení. Celou noc lilo, Slatiňany místy vyplavený. V sobotu ve Strážném jsme se měli setkat s Mílou z České Lípy. Počasí mizerný, Tonda ne a ne se sbalit, tak jsme vyjížděli až odpoledne,270km před námi. Počasí mělo, být lepší až od neděle.
Po osmdesáti km za deště začala jít Tondovi motorka pěkně ztuha, až jí skoro zadřel. Vytekl mu chladič. Po vychladnutí to natočil, nalil vodu a za občasného dolívání jel domů, já do Strážného. Cestou jsem projížděl 2 zatopené silnice. Dojel jsem za deště, už potmě a nemohl jsem sehnat nocleh. Nakonec to dopadlo, ale zaplatit 700za dvoulůžák. Míla se mi neohlásil a telefon nebral. Nedělní ráno je počasí na jaký čekáme, sluníčko, modrý nebíčko. Volá Míla, že jsou vyplavený, spláchnutá zahrada a plný sklep vody.

Nu což Miko, nejsi posera, pojedeš sám.
Vyrážím směr Passau. Těsně před městem mi hlásí navigace, že baterie je vybitá. No do prdele, po létech se budu učit jezdit podle mapy. Nabíječka nevydržela sprchování z předešlého dne. Idylka se sluníčkem taky dlouho nevydržela a zase přišly občasné závlahy, to aby se mi nerozeschla mapa, do které jsem každou chvíli čuměl a taky se občas vracel. Trasa vedla podhůřím Alp a nebylo snadné to vždy trefit. Měl jsem pocit, že do cíle ve Walgau najedu místo 350 tak 500km.Nakonec jsem najel víc jenom o 38km. Dojížděl jsem zase za tmy, mrholilo, docházel mi benzin a nevěděl jsem, kde budu spát. No nocleh se našel, ale sólista má zase smůlu. 46,-€ místo 30,-.

Ráno zase nádherný (a tentokrát to vydrželo do večera).Walgau je nejhezčí místo co jsem cestou potkal. Malovaný městečko, dokola hory vylézající z ranního oparu-nádhera. Cesta utíká, zatáčky se kroutí, sluníčko svítí, jak je na tom světě zase krásně. U Bodamského jezera je děsný mumraj, všude plno aut, zácpy, není moc místa ani pro motku. Zaparkuji a jdu asi kilometr k jezeru a kempu. Před recepcí fronta, jdu zpět a jedu dál. Konečně zase značka kempink, menší, dost plný, ale bez fronty. Za 13,-€. Stavím stan, beru si plavky, cestou pivo za 2,50 € a jdu do vody. Asi 20°C,ale prima.

Večer strávím s Italy v sousedním karavanu. Italská kávička, pivko a dost krkolomná konverzace, ale dobrý, být ve dvou přišel bych o to. Ráno zase ažuro, jak je to krásný. Dnes dlouhá cesta, Lichtenštejnsko Vadůz,Švýcarsko- Davos a přes 3 průsmyky do Itálie. Zatáčky se tu nejen zostra kroutí, ale taky přímo lámou. Na Passo Umbrail je uzounká silnička a pár kiláků jenom šotolina bez asfaltu. No a teď Itálie a přímo na Passo Stelvio, snad hlavní cíl cesty. Druhý nejvyšší Alpský průsmyk 2757. Ten nejvyšší je ve Francii, má víc jen o 25m.

Teď se to kroutí pěkně dolů, předjíždí mě cyklista. Jede 80 a pak předjíždí i auta přede mnou. Na fotkách je u Davosu vrtulník a ucpaná silnice, vrtulník odletěl a přijel pohřebák, nevím jistě, co se stalo, ale právě asi cyklista. Přijíždím do Merána, nocleh na první pokus, ale zase za 45€. Chtěli 50,- nabídl jsem 40,-, ale nechtěli ani slyšet. Pizzu já tedy zrovna nemusím, ale pěkná paní mě ukecala a byla fakt výborná i dvě dvojky vína v ceně jednoho piva. V noci velká bouřka, ale ráno zase pěkný i když dost oblačný. Dnes po ránu passo Giovo sice jen 2100m,ale prý jeden z vůbec nejkrásnějších průsmyků v Itálii. Zatáčky jsou sice taky pěkně zakroucený, ale o dost širší a nejsou už tak zalomený a tak je to kroucení pěkný požitek. A teď už zase do Rakouska, na už známý GG.
Od Lienzu nahoru mě už zase provází přeháňky i trvalejší deštíček. Určitě ze mě mají radost, jedu po suché silnici a prší na mě, vezu si to sebou, za mnou už je mokro. Na vyhlídce France Josefa mrholí, výhled špatný. Po projetí tunelu Hochtor i pod Edelweis Spitz docela slušně leje a kopce jsou v mracích, tak se nahoru ani necpu. Když dojíždím do Fuchsy už neprší, je tam zase suchá cesta.
Projíždím Mittersil a nocuji asi 5km před Krimmelem v penzionu za 32E.Hospodský vypadá na první pohled na pěkného vola, ráno se ukáže, že je to pravda. Jdu na snídani, na ceduli je snídaně od 8 - 10h.

Všude je zavřeno, jsem tu asi sám. Bouchám na dveře, je 8.30, zvoním na dveře "privat" nikde nikdo. Jsem v přízemí, vylezu oknem a jdu na cestu. Je tam reklamní cedule, kde najdu číslo tel. a tak volám. Po tom co jsem domácího vzbudil křičím, že jsem jeho host a že mě tam zavřel jako vězně, po chvíli přikluše. Stojíme v lokále před hodinami na kterých je 8:45 on si klepe na hodinky a diví se proč ho honím, když se snídaně podává až do 10h. Jedu k poslednímu plánovanému cíli- Krimmelským vodopádům.

Když jdu od parkoviště, poprvé za celou cestu slyším češtinu a až si to vyšlápnu o 500m výš ke třetí kaskádě vodopádů, tak potkám čechy ještě dvakrát, ale žádné motorkáře. A teď už jen cesta domů. Nechtěl jsem jet po dálnici a bez navigace ani pod horami. Hrozná cesta Rakouskými městy, víc stojíš než jedeš. Dojel jsem do Vyššího Brodu a Hledal penzion, všude plno. Skončil jsem ve vodáckém kempu pod stanem. Večer jsem strávil s párem Holanďanů u piva, vína a becherovky. Cestou domů jsem se stavil u Tondy. Když doma z chladiče sundal chromovanou mřížku zjistil, že jen praskla sponka na hadici. Tu jsme mohli koupit u pumpy, ale komu by se chtělo v tom v dešti vrtat.
Příště bych to rád zkusil trochu na sever. Německo, Holandsko, Dánsko, Švédsko. Ale Francie mě taky láká. Najde se někdo?