Třetí říjnová neděle
- Podrobnosti
- Zveřejněno 20. 10. 2014 11:13
- Napsal Jarda z Úpice
Říjnová neděle na Rezku.
Trochu nám, nebo respektive mně, dochází nápady kam jet, neboť jsme toho letos celkem dost najeli, a někde jsme již byli několikrát. Navíc den se krátí a není tak krásně na dlouhé výlety. Pep tedy přišel s nápadem jet podobnou trasu, jako jsme ji podnikli už před časem, možná tomu bude již dva roky. Zesumíroval jsem trasu a v neděli jsme se dali na cestu. Na našem obvyklém seřadišti nás bylo šest, sedmý se přidal na Výšince. Počasí mělo být příznivé, ale nakonec bylo takové obojetné.
První zastávku jsem původně plánoval jen na skok na přehradě Les Království. Udělat pár podzimních obrázků s motorkami. Nakonec jsem to vynechal a dokodrcali jsme se k lesní osadě Hájemství, kde Lesy ČR zřídili jakési naučné ekologické středisko. Je zde několik hezkých dřevěných artefaktů, pavilon s naučnými tabulemi a dokonce i jakýsi výklad charakterů osobností podle Keltského stromového kalendáře. Takže každý se mohl o sobě dozvědět něco pozitivního. O negativech se zde nepsalo.
Pokračovali jsme dál na Hostinné a později do Horní Branné, kde stojí krásný zámeček, ve kterém sídlí obecní úřad a který ve svých útrobách skrývá pamětní síň J. A. Komenského, který zde odpočíval před svým odchodem do Polska.
V blízkosti zámečku je v parku krásné mauzoleum hrabat z Harrachů, ale běžně uzavřené, tak nevím, co skrývá. Naproti je pak již jen velmi pěkný domov seniorů, což jsou již i moji vrstevníci.
Po chvilce zahálení jsme pokračovali po magistrále kolem Jizery do Rokytnice nad Jizerou. Semafory a všelijaká omezení již vzala za své a jeli jsme tedy již zcela neomezováni až do Rokytnice. Kdo tuto silnici zná, ví, že jet tam je zážitek. Zatáčka střídá zatáčku, občas proloženou rovinkou. Je zde ale docela silný provoz, tak se nedá nijak moc vyvádět.
Projedeme vždy Rokytnicí a stoupáme na kopec, kde se na krásném vyhlídkovém místě Na Rezku nachází penzion a dvě restaurace. Ta „naše“ Restaurace Rezek nás jako vždy přivítala a dali jsme si zde prima oběd. Pep kachničku s knedlíkem a červeným zelím, Tosha pečené koleno a my tři Myslivecké řízečky. Co měli kluci vedle, ani nevíme. Ale všichni jsme si pochutnali. Jídlo jmenuji jen proto, aby Giovany viděl, že i my se stravujeme. Obvykle tedy po absolvování několika pamětihodností. Obžerství není naším cílem.
Seděli jsme na terase, sluníčko nádherně hřálo a ani se nám nechtělo pokračovat. Okolo jezdilo plno motorkářů, auta nebylo skoro kam postavit. Samý turista a většinou s pejskem, aby i oni se trochu protáhli.
Čas kvapil, tak jedeme k domovu. Tentokrát to vezmeme trochu jinudy, musíme poznat i jiné trasy. Pěkná silnice přes Roudnici do Dolních Štěpanic. Kousek cesty mizerný, pak už pěkná silnička s jinými panorámaty než známe. Kosek před sjezdem na hlavní silnice bylo zapasované auto mezi dva statné buky. Jak se tam dostalo je záhada. Zřejmě moc pomalu nejelo.
Pokračovali jsme přes rozestavěnou silnici před Vrchlabím až do Černého Dolu, kde jsme si v hotelu Pošta dali něco pro zahřátí a někteří k tomu ještě mlsali. No a pak už jen přes Hoffmanovi boudy sešupem do Svobody a dál do Trutnova a podle Úpy domů. Před garáží jsem měl nádherných 99,9 mil. Až na trochu chladna v dolíkách a občasnou absenci sluníčka bylo krásně. Hezky jsme se svezli, jako kupa ostatních motorkářů, kteří se rozhodli využít zbytky krásných dnů, tzv. Babího léta.
Užívejte si i vy, stojí to zato.
Jarda z Úpice
