Listopadová středa
- Podrobnosti
- Zveřejněno 12. 11. 2014 11:04
- Napsal Jarda z Úpice
Listopadová středa
Předchozí plánovaná cesta se poněkud zcela nevyplnila. Byli jsme v Chlumci podle přání většiny, ale dál nic. Zmatečné značení v Nechanicích mě odvedlo od krásného Harrachovského zámku v Hrádku u Nechanic. Byl jsem tam kdysi velmi dávno. To byl ještě celý žlutý a pomalu si to ani nepamatuji.
Ve středu se udělalo krásně teplo, sluníčko svítilo a tak nezbylo než toho využít. Práce neuteče, není zajíc, tak nač si s tím lámat hlavu.
V poledne jsme s Alenou vyrazili, tentokrát podle původního nedělního plánu. Směrem na H. Králové, Hrádek, Chlum a domů.
Za hodinku jsme zastavovali na parkovišti u zámku. Parkoviště prázdné, v koutě se krčila dvě auta a my na kraji, abychom to měli jen přes silnici. Pak se k nám přidala nádherná Jawa 350.
Sluníčko svítilo přes žloutnoucí listí, po zemi se povalovalo to již spadlé, všude bylo ticho a nikde nikdo. Idylka.
Obcházíme zámek a samozřejmě fotíme, proto jsme sem také jeli. Alena je pověřena jako hlavní fotograf, já to jen jistím.
Zámek je nádherně fotogenický, park okolo rovněž.
Po chvilce pokračujeme dál, tentokrát do Dolní Přímě, kde je malý zámek, dnes sídlo Obecního úřadu a knihovny. Tak jen pár obrázků a směřujeme na bojiště války z r. 1866, Chlum. Ani zde nikdo není. Je po sezoně, vše je zavřeno. Opět pár obrázků s podzimní krajinou. Náš Adam sem několikrát jel s partou nadšenců a účinkoval v bitvě u Hradce Králové. Pravidelně se tato akce opakuje a vždy to je impozantní, protože na rozdíl od r. 1866 zde nikdo nezahyne.
Tento kraj je posetý památkami na tuto krvavou válku.
Pokračujeme směrem k domovu a naší další zastávkou jsou Hořenice. Malá obec, nebo městečko. Jedna z mála zajímavostí je rodný dům Václava Hanky, písmáka a všeobecného vzdělance, který se významně přičinil o kulturu jazyka českého. Mimo jiné je i podezříván z podílu na tvorbě údajného falza Dekretu Zelenohorského a Královédvorského. Ale kdo ví, jak to všechno bylo. Aktéři nám to již nepotvrdí.
V Hořenicích je i zámek, který samozřejmě chátrá, protože současný majitel s ním nic nepodniká. Má prý smělé plány, ale malou chuť investovat. Což samozřejmě nejde dohromady. Vedle je ještě tzv. malý zámek, dnes sídlo firmy. Takže Hořenice, žádná sláva.
Chvilku ještě relaxujeme a snažíme se vyvětrat. Triko mám celé zpocené a zimní rukavice jsou propoceny tak, že nejdou ani navléknout. A ty letní mám samozřejmě doma. O helmě ani nemluvím.
No nic, čas kvapí. Pokračujeme směrem na Dvůr Králové. Vezmeme to přes Hřibojedy a ještě na skok zastavujeme na parkovišti nedaleko Braunova Betléma. Tedy nedaleko. Je to asi kilometr, ale nakonec to zdoláváme. Celý soubor soch tesaných v lese do bloků a skály je v tak žalostném stavu, že vidět to Braun, tak ho klepne. Některé detaily si již musíte velmi domýšlet. Je velká škoda, že něco tak úžasného jsme za posledních několik desetiletí neuměli ochránit. Nebo respektive neměli zájem chránit. Nakonec to jsou náboženská témata, která se zrovna nikomu nehodila do krámu. Škoda. Co se dalo vyfotit jsme vyfotili, sluníčko pomalu zapadalo a my mazali k domovu.
Byla to sice krátká, ale nádherná výjezdní středa. Hezky jsme se svezli, v klidu něco vyfotili a ujeli jsme nějakých 130 kilometrů.
A tak to má být.
Jarda z Úpice
