Na výstavu motorek do Prahy
- Podrobnosti
- Zveřejněno 8. 3. 2015 10:56
- Napsal Jarda z Úpice
Konečně opět v sedle, aneb jede se do Prahy na výstavu motorek.
Březen 2015, měsíc nabitý událostmi. Je první týden a v Praze jsou tentokrát dvě výstavy věnované motocyklům. Již devatenáctý ročník Motocykl v bývalém parku PKOJF v Holešovicích, nyní jen Výstaviště Holešovice. Ta druhá se odehrává na výstavišti v Letňanech. Nebudu polemizovat o stupidnosti a naschválech Slováků a Němců, kteří vlastní výstaviště, nebo je mají pronajaté. Oboje žádní motorkáři nezajímají, jde jen o pouhý byznys. A tak stejný termín, roztříštěnost akcí a přemrštěné ceny za pronájem plochy nemají žádný pozitivní vliv. Známe to z výstaviště v Brně. Zatím co v minulosti byl strojírenský veletrh narvaný technikou, byly plné pavilony i volné plochy. Dnes je to poloprázdné, zbytečné tam jezdit.
Podobné je to i s tou výstavou motorek. Pamatuji předchozí ročníky, kde byly v Holešovicích všechny pavilony plné, samé motorky, spousty věcí a doplňků na prodej. Dnes je to chudší a tak pořadatelé zaplňují místo i jiným druhem techniky, třebas speciály Hot Rod a podobně. Mně osobně to nevadí, mrknu i na to. Tentokrát bylo i málo pomalovaných holek. Ale taková ta motorkářské atmosféra nechyběla. Dalo se s kdekým popovídat o ježdění, o motorkách a všech těch problémech okolo.
Sobota 7. 3. nebyla nijak nakloněna cestování, ale předpověď slibovala skvělé zítřky, jako politici v roce 1989. Ráno byly 4°C, kosáci zpívali a poskakovali v šortkách, jaké jim bylo vedro. Sešli jsme se na obvyklém místě. Já s Cyndou na motorce a Jirka s Jardou pojedou autem. Zvolili jsme jízdu klasikou po „staré“ od H. Králové, neboť kluci neměli dálniční známku a byla jistota, že nenatrefíme někde na namrzlou cestu, nebo silnici plnou štěrku. Za Poděbrady jsme si dali kafé pauzu u čs. Robin Oil. Parádní bufet, příjemné prostředí a tepličko. No a mazali jsme dál. Cesta je docela pěkná, až tedy na úsek kolem Mochova. A pak ta nekonečná řada kruháků před Počernicemi. Jinak to ale šlo. To už nám na cestu svítilo sluníčko a bylo hnedle tepleji.
Poposunovali jsme jako šneci po Poděbradské, až k Harfě, pak už to celkem šlo. Druhá zácpa byla samozřejmě u nádraží Holešovice. Ale díky novému mostu to nebylo jako kdysi. To už jsme kluky s autem ponechali osudu a po kolejích jsme to brali až ke vjezdu na výstaviště. Tentokrát nás zmátla uzavřená brána, ale obsluha byla rychlá. Pak už jen pár ostrých zatáček a byli jsme na parkovišti motorek. Oproti loňsku jich tam bylo jen pár.
Ještě jsme nebyli ani odstrojeni a již se k nám hlásili známí kluci. Jméno mi vypadlo, ale známe se z Motodědků a jiných setkání. Jsou z odvrácené strany Č. Ráje.
Všude bylo plno stánků s občerstvením, jako na Salimě. Před hlavním pavilonem se vyhřívala hromada Harlejů, na obdiv pro návštěvníky. Procházeli jsme pavilony a okukovali nabídku. Cynda si dal za úkol koupit rukavice, pásek a věci pro dceru, která s ním často jezdí. Nakonec vše pořídil a levně. Okukovali jsme motorky, jen na jednu Kawasaki Custom vlezli a pořídili dokumentaci. Chvilku jsem strávil povídáním s kluky ze zastoupení Indiana. Prodalo se jich v této pidizemi již 26. Tak jsem jim slíbil, že pokud vyhraji na Sportku určitě si pro jednoho „indoše“ přijedu.
Okukovali jsme i řadu krásných přestaveb, mezi nimi i „kafáč“ Trucka, alias Luboše Zeleného. Naše odborná komise se tedy shodla, že by si „Hondice“ zasloužila jiné výfuky, trochu více retro. Bylo zde rovněž plno stánků s doplňky pro motorkáře. Chirurgická ocel v mnoha provedeních. Lebek jak v Sedlecké kostnici, plno řetězů, náramků a prstenů. Mám už trochu ošoupaný prsten s indiánem, ale toho neměli nikde. Tak jsem nepochodil i přes ten super výběr.
Nakonec jsme si dali s Cyndou oběd a chystali se na zpáteční cestu. Jirku s Jardou jsme již někde ztratili, volal jsem jim, ale v tom randále jsme se nedomluvili. Tak jsme ve tři hodiny osedlali oře a hurá domů. Oni kluci dojedou i bez nás. Tentokrát jsme poměrně rychle projeli kolonou před výstavištěm, na Poděbradské natankovali a po chvíli jsme byli na té naší hrbolaté dálnici. Až teprve od Poděbrad na H. Králové, kde je krásný hladký beton to je již pohodová jízda. Pak už jsme jen prolétli Jaroměří a byli doma. Cesta z výstaviště domů nám zabrala dvě hodiny. Najeli jsme tam i zpět pouhých 306 kilometrů. Na zpáteční cestě bylo již tepleji, sluníčko svítilo a nebe bylo krásně azurové. A tak se nám nakonec výlet vydařil. A na rozdíl od Tridaca jsme byli vcelku spokojeni. Ale tak už to bývá. Nelze vyhovět všem.
Jarda z Úpice
