Májový výlet do Polska
- Podrobnosti
- Zveřejněno 17. 5. 2015 10:31
- Napsal Jarda z Úpice
Májový výlet do Polska.
Májové počasí bylo jako na houpačce. Krásně, šeredně a mezi tím tak nějak. Obvyklý scénář je pěkný týden, mizerný víkend. Počasí neustále sledují desítky družic, radarů a operátorů po celé zeměkouli, ale naštěstí si počasí naprosto nepředvídatelně dělá, co chce. A tak nejjistější předpověď je ta, jak bylo včera. A co bude dnes? To obvykle ranní pohled z okna odhadne nejlépe.
Sobotní ráno šestnáctého dne měsíce května tohoto roku bylo nádherné. Azurová modř, bezvětří, sluníčko se od rána snažilo, takže ranní chlad brzo zahnalo. A tak neváháme a jedeme na výlet.
Mikeš z „východní sekce“ se svoji partou se chystali pokořit muzeum Škody v Ml. Boleslavi, projet Kokořínským údolím, slézt hrad Sloup a podobně. Tuto trasu jsme již v roce 2011 absolvovali a bylo to fajn. Je to trochu náročnější na čas, a toho jsme mnoho neměli. Ač bych s klukama jel hrozně rád, musel jsem zvolit jiný itinerář. Kokořínsko a Český ráj jsou má oblíbená místa, ale co naplat.
Eva by ráda navštívila hostinec paní Danuty Ptaszynské v polském Niemojowe. Byli jsme tam již několikrát, ale co z toho. Jiřina by se zase ráda podívala do Japonské zahrady v polském Jarkowe, kde jsme byli na podzim, ale byla již uzavřena. Tak tedy jedeme okruh, kterým stihneme vše.
Ráno ještě honem proběhnu s psími slečnami nedaleký les a mažu domů, odjezd je stanoven na desátou hodinu, to kvůli obědu v Rokytnici. Pak již není kde. Tedy mimo Polska, ale obvykle nemáme velký obnos polských zlotých.
Odjíždíme z našeho obvyklého místa v počtu šesti motorek, po oblíbené trase na Nové Město n. M., Solnici, Rychnov n. K., Javornici a Pěčín do Rokytnice v Orlických horách. V tomto malebném městečku obvykle obědváme. Tak tomu bylo i dnes, ostatně bylo chvíli před dvanáctou. Už doma jsem na internetu obhlížel jídelní lístek restaurace Rampušák a zaujala mě žebírka na grilu. Nakonec na ně opravdu došlo. Pokračujeme do Bartošovic v O. h. okolo pevnosti, nebo respektive parkoviště, pevnosti Hanička. Ještě jsem tam nebyl, ale kdo by se táhl kilometr ve vedru a v „kůži“. Nakonec je to podobné pevnosti Dobrošov. Tam jsme byli.
Přijíždíme už po několikáté stejným směrem do Bartošovic a na první odbočce odbočuji vpravo, ale vzápětí vím, že je to blbě. Tak manévrujeme na úzké silnici, ještě že tu není žádný provoz, a vracíme se zpět. Pak už jen kousek správným směrem a jsme v Polsku, před hostincem. Pobíháme po zahradě hostince, která je zaplněna drobnými „kravinami“ a fotíme. Ti, kteří tu dosud nebyli, jsou překvapeni, my znalci poměrů sondujeme co je po zimě nového. Nakonec si dáváme dobrou kávu. Platit lze českými korunami, káva stojí 25,- Kč.
Popíjíme kávu, pokuřujeme a vesele se bavíme. Kolem projíždí kolona motorek a podle odhadu v počtu desítek motorek. Jenže jsme zaváhali a nevyběhli se podívat. Pokračujeme dál s tím, že uděláme pár snímků na Rudawe a v Zielenci, jenže najednou zjišťuji, že čas kvapí a podle internetových stránek je v Japonské zahradě otevřeno jen do 16 hodin.
Projíždíme okolo jezera a hostince v Rudawe a parkoviště je doslova nabité motorkami. Škoda, že jsme neudělali žádné foto. Jenže spěcháme. Nakonec prolétneme i Zielencem a nestavíme ani na obvyklém vyhlídkovém místě. Spěcháme a nakonec jsme v 15 hodin před zahradou. Pro informaci uvádím, že je otevřeno, tuším od 10, do 18 hodin. Vstupné 8,-Zl. na osobu. Prohlížíme krásnou zahradu a fotíme. Bohužel fotky, nebo spíše my, neumíme tu krásu zachytit. Rovněž tak si jen obtížně představit tu dřinu, než soukromník tuto zahradu vybudoval. Nutno dodat, že ji stále rozšiřuje. O finančních nákladech ani nemluvě.
Odjíždíme a pokračujeme nejkratší cestou k domovu, protože Alena jde od 17 hodin do práce. Nakonec má ještě půl hodinky na přípravu.
Sedám k televizi, popíjím pivko, abych rozleptal ta žebírka, a koukám na poslední třetinu hokejového zápasu Česko-Kanada, který na rozdíl od naší cesty, nedopadl dobře.
Ujeli jsme cca 160 kilometrů. Musím konstatovat, že po krásných a hezkých silnicích. Nejhorší úsek, a to nejhorší je ještě slabé slovo, je úsek ze silnice Kudowa Zdr. – Klodzko do Jarkowa k Japonské zahradě. Je to sice tam a zpět cca 4 kilometry, ale děs.
Co se týká krajiny, tak je po obou stranách hranice kouzelná. Pro kochající se motorkáře jak stvořená. Tak kdo se chce hezky svést, pokochat se přírodou, tak hajdy sem. A jet se dá po obou stranách hranice. Obě cesty jsou parádní a stojí zato. Ostatně nejvíce motorek a aut bylo českých. A na cyklistech se to nepozná. Ještě na závěr musím konstatovat, že jsme neviděli žádnou nehodu, ani nezažili žádný rizikový stav. Na silnicích bylo prima. A tak by to mělo být vždy a všude.
Tak užívejte krás a přátel kolem sebe. Stojí to za to.
Jarda z Úpice
A tady je odkaz na fotky:
