Motorkáři v jedné stopě opět v akci
- Podrobnosti
- Zveřejněno 7. 6. 2015 19:01
- Napsal Jarda z Úpice
Motorkářský šrumec v Kostelci na Orlicí.
Motorkáři v jedné stopě se opět setkali v kempu Orlice v Kostelci nad Orlicí. V klasický termín, na klasickém místě.
My jsme se vydali na cestu již v pátek, jak velí tradice. S připojenou PAVkou a nabaleni jak na Sibiř jsme byli na místě kolem páté hodiny. Nejprve se pozdravíme s přáteli, zaplatíme vstupné a jdeme rozbít tábor. Stan je postaven za chvilku a tak mažeme na pivko, protože to žádá teplo a pitný režim.
Pořadatelé opět zajistili posezení s altány, tentokrát spíše proti slunci než proti dešti. A tak se povídá, popíjí tekutiny, někdo vodu, my pivko. Zapíjíme tím skvělý gulášek k večeři. A holky klobásku. K večeru hraje muzika, ale název si nepamatuji, ale je to jedno. Hráli pěkně a tak povídáme s přáteli a čas nám prima utíká. Škoda jen, že někteří moji známí, které bych rád potkal, jeli na nějaký centrální sraz do Strážnice. Nevím, jestli tam vystupovali na festivalu, ale jistě si to užili jako my. Spát jdeme až v sobotu při nadcházejícím dnu.
Sobotní ráno narušuje řvoucí alarm mojí motorky, protože Alena si sedla na klíče od motorky a aktivovala ho. Kolem osmé jdeme na obligátní snídaní. Rohlíček s máslem, kobliha a ranní kafíčko. Pak se jen tak povalujeme a před dvanáctou jsme na startu na vyjížďku. Tentokrát na mši v kostele sv. Prokopa ve Vamberku. Zaplňujeme prostor kolem kostela a kus náměstí. Bylo nás něco přes stovku. Mši celebruje pan farář, evidentně je z Polska, jako téměř všichni faráři v tomto kraji. Po mši proběhne ještě žehnání naším miláčkům a kolona se dává na cestu do Neratova. Krásnou silnicí přes Rychnov nad Kněžnou, Javornici, Pěčín, Rokytnici v Orlicích horách a Bartošovice v O. H.. Cestou jsem přemýšlel, jestli Ti všichni kluci Bartošové jsou odsud a kdo se po kom jmenuje. Jestli oni po Bartošovicích, nebo naopak.
V Neratově Ti odvážní lezou okouknout znovuzrozený kostel, který na konci války omylem vypálila pancéřová pěst. Ostatní lelkují a čekají na občerstvení v hospodě, kde evidentně nastalý nával moc nezvládají. Ale co, nic se neděje. My jsme v kostele byli již několikrát, tak ho s klidem vynecháme.
Následně odjíždíme zpátky, ale tentokrát zahneme v Pěčíně na Helvíkovice a pak klasikou na Vamberk a zpět do Kostelce. Vedro se na každém podepisuje. Jsme zpoceni, s opálenými pažemi, protože jsme jeli jen v triku s krátkým rukávem. A tentokrát nás ani pivo neosvěžuje. Jsme, nebo alespoň já, unaveni a z toho vedra utahaní jak havíři v Žacléři, pokud tam ještě důl fungoval. Ale Endy nám o tom vypráví, tak víme své.
Prasátko se již rožní, a pomalu se ořezává masíčko. Je skvělé jako vždy. A je takové pěkné macaté, že se na každého dostane i několikrát.
Kapela hraje, na pódiu se vesele soutěží o ceny a je nám opět skvěle. Málem bych zapoměl na odměnění motorkářů a jubilantů. A konečně nastává tombola. Máme dost losů, ale žádné štěstí. Vloni nic, letos nic. Celou tombolu si rozebralo pár jedinců. Opět taková karlovarská losovačka. A motorkářka z Karlových varů si pomalu ani nestačí sedat, je neustále u pořadatele pro ceny. Co naplat. Příště skoupím všechny losy a vyhraju všechny ceny. Tak. A ostatní utřou. Ale nám to nevadí. Takových smolařů bylo víc. O té výhře to není, je to fakticky zábava.
Tentokrát jdeme spát již před půlnocí a těšíme se pomalu domů, na obvyklé pohodlí. A navíc jde Alena v neděli na noční.
Ráno nás budí nepovedené startování motorky. Nakonec je třeba nabíječka, ale problém byl nakonec v palivovém kohoutu. Okolo stojící konsilium poskytuje ochotně rady a tuším Jarda opravuje. Samozřejmě se vše podaří a tak hondice spokojeně odjíždí.
My balíme, Alena jde na snídani a já vše cpu do vozíku., Nastává devátá hodina, tak se loučíme s přáteli a pomalu se chystáme k domovu.
Něco přes hodinku cesty a jsme před naší garáží. Za víkend jsme absolvovali pohých 224 kilometrů. Naše psí slečny mají děsnou radost, že jsme zpět a nic se nám nepřihodilo. Uděláme očistu, opečeme řízek a pospáváme u televize. Odpoledne ještě jdu s holkami do lesa, dávám se do fotek, napíši tuto krátkou a červnový víkend je pomalu za námi. A poneděli mě čeká technická, tak mám takový divný pocit. Snad to všechno dopadne.
Jen krátké shrnutí. Sraz má plno pozitiv, protože se zase sejdeme s přáteli a prima si to užijeme, vůbec když je tak nádherně.
Samozřejmě jsou i některá negativa. Nepřijeli všichni, někteří z mých známých jsou na jiné akci. Tentokrát chyběl i náš oblíbený stan s pánví na pečení super řízků a guláše. Byl k dispozici nonstop a tak ranní ptáčata mohla jít na kafíčko kdy si vzpomněla. Současné vedení kempu to nějak nezvládalo, ale dalo se to nějak přetrpět. Mít to jiného vedoucího, organizačně schopného, tak by to nemělo chybu.
No a co dál? Menežment srazu se shodl na tom, že příští sraz bude opět až za rok začátkem června. Docela to chápu. Je to náročné a motorkáři mají tolik akcí, že je dobře jim nechat prostor pro seberealizaci.
A tak se těšíme na příští rok. Kluci vydržte. Pevné nervy a štěstí při zařizování dalšího ročníku. A musím všem organizátorům poděkovat za prima akci.
A tak přátelé užívejte, užívejte radosti motorkaření plnými doušky. Stojí to za to.
Jarda z Úpice.
