Druhý víkend v červnu ve znamení výletů
- Podrobnosti
- Zveřejněno 14. 6. 2015 11:57
- Napsal Jarda z Úpice
Druhý červnový víkend byl plný akcí, které nejdou ani stihnout. Jen namátkou lze jmenovat Motosraz Lanžov u Dvora Králové, Motosraz v Jaroměři, setkání Vulkánů v Trutnově- Dolcích, Letecký den ve Kbelích, Legiovlak v Martinicích, Legendy v Praze Bohnicích, sraz Motorkářů nad 60 let v Sobotíně a další a další. Navíc mám i já nějaké návrhy. Kam tedy jet a co všechno navštívit? Co se dá stihnout? Tak každý zvolil něco ze svého "šálku kávy" a jel tak trochu po svém. Tak jsme učinili i my.
Vulkány bouřily v Dolcích u Trutnova.
Kdysi jsem byl pozván, to bylo v roce 2009, na setkání majitelů Kawasaki VN xxxx, tedy Vulcan na jejich sraz, který se konal na Sázavě, v kempu Horka. To jsme již vlastnili náš stroj Kawasaki VN 1500 Drifter. Tehdy ještě z mých přátel přijel i Mikeš. Potom jsem se nějak již těchto akcí neúčastnil. Ale jsem členem skupiny Vulkanistů na Motorkářích.
Letos se již rozdělení Vulkanisté sešli v kempu Dolce u Trutnova. Tak jsem v pátek jel obhlédnout situaci. Sešla se jich celá řada. Byl jsem přivítán, jak se patří, popovídal si s přáteli a k večeru zase odjel domů. A tak nezbývá než jim popřát hodně pohody a společně strávených chvilek, nejen na cestách.
Courání okolo Mladé Boleslavi.
Nevěděl jsem, jak všechno dopadne ale i tak jsem měl nějaké plány v zásobě, ale… V pátek k nám přijela z Bělé pod Bezdězem vnučka Viktorka, tak plán navštívit je doma padl. Že bychom navštívili Letecké muzeum Metoděje Vlacha v Boleslavi. Bohužel, tento víkend zavřeno.
Co se vydat na oběd do Bučického mlýna u Rožďalovic? Tento víkend je tam svatba, kuchyně a restaurace nepremává.
Nakonec tedy volíme původní, upravenou trasu na Boleslavsko. Nikdo z přátel se neozval, tak jedeme jednou sami. Vyjíždíme ráno z domova s první zastávkou, jak velí tradice, v Sobotce na náměstí, v kavárně Stáza. Všude byli šipky na sraz amerických aut, odhaduji to na koupaliště v Sobotce.
My však pokračujeme dál. Projedeme Ml. Boleslaví a po chvilince se proplétáme v Michalovicích mezi vilkami, až do slepé uličky pod hradem. Odstavíme motorku a musíme vyšplhat do kopečka, ne více jak 300 metrů. Krásné místečko, které se z dálky ani tak nejeví. Vstupné 20,- Kč, prohlídka volná. Prolézáme hradem a vylezeme až na nakloněnou věž Putnu. Pro jistotu se držím u zdi, aby náhodou nedošlo k dokonání katastrofy a věž se s konečnou platností nepřevrátila. Věž je nakloněna zběsilou honbou po hledání pokladu. Údajně jim tam vybuchl prach, navíc naklonění má prý i na svědomí stavba železnice pod hradem. Uvědomil jsem si, jak prozíravý byl tehdy stavitel hradu. Postavil ho na vršku, na dohled od Boleslavi, aby neměl daleko do Tesca a OBI.
Popojíždíme po krásné silničce v aleji až do Podhradí, kde nás čeká další zřícenina, hrad Zvířetice. Zřícenina je volně přístupná, malé parkoviště pod hradem zdarma. Vylezeme po nějakých 300metrech na kopec a opět máme co fotit. Velmi pohledné zříceniny s nádherně upravenou věží. Vylezl jsem na ni jen kousek, Alena až na vršek. Pep by nám to vše z vršku vyfotil. Ale asi sušil seno.
Prolezli jsme co se dalo a vrátili se zpátky. Zaujala nás cedule na zahradní železnici. Dva chlapci nám poradili cestu, popřáli hezký zážitek a pěkný den. Už dlouho jsem nepotkal tak příjemné a slušné hochy. Kousíček se vracíme na místo, kudy jsme před chvilkou jeli, jenže naše zraky byly upřeny na hledání zříceniny po levé straně. Tak jsme si železnice ani nevšimli.
Krásná dráha, nádherné funkční modely lokomotiv, a to prý zdaleka nejsou všechny. Modelář, který je sestrojil je i řídí a vozí děcka po dráze. Zapomněl jsem se jen zeptat kolik času takový model zabere, o penězích ani nemluvě.
Na hřišti je i kiosek, kde nám otec jednoho z těch chlapců naporcuje kýtu na rožni, k tomu jedno pivo bez piva a je nám nádherně.
Pokračujeme však dál, další cíl je hradní zřícenina Valečov. My jsme tam již byli, ale Alena ne. Parkujeme na parkovišti, tentokrát za 20,- Kč a jdeme na hrad. Procházíme okolo hradu a posedáváme před kioskem. Nakonec si dáme nanuk a limonádu. Je děsné vedro a od západu se pomalu stahují mračna.
Něco vyfotíme, mým cílem jsou skalní obydlí, což je středoevropská rarita. Vím asi kam vyrazit. Lozíme po cestě, musí to někde tady být. Koukal jsem na Google. Bohužel je vše tak zarostlé, neoznačené a nenapovídající, takže jsme opět ostrouhali. Nic jsme nenašli. Bylo tam několik lehce prošláplých cestiček, ale byli jsme zmoženi a nechtělo se nám po každé té cestičce kamsi lozit, jestli se náhodou trefíme. Nechápu to. Proč ta rarita tedy není řádně označena.
Pokračujeme k domovu. Drábské světničky míjíme. Zaznamenal jsem, že u toho parkoviště kde jsme minule stáli přibyl nějaký kiosek s občerstvením. A na Drábské světničky se musíte řádně drápat do kopce. A to včerejší počasí tomu moc nenahrávalo.
Chtěl jsem jet na Malou Skálu a přes Železný Brod domů. Navigace nás někam táhla, já jel trochu po svém a tak místo na Malou Skálu jsme přistáli na Kosti. Dáváme si tedy ještě kávu a pokračujeme. Míjíme koupaliště v Sobotce, kde byla hlava na hlavě a plno amerických aut. Nezastavujeme, protože okolo bylo černo a místy se blýskalo. To jestli nás chytne… Nakonec se to stále motá nějak okolo. Ještě tankujeme v Horním Dehtově a pomalu budeme doma. Zvedal se vítr, že s námi mával pomalu po celé silnici. Na zadku jsem měl přilepenou Fábii, nepředjížděl, asi měl strach, že nás vítr strhne.
Nakonec nás chytil v Radči drobný deštík, z těch super kapek. Čekáme na semaforu u přejezdu přes most, to již v Úpici. Začalo pořádně pršet a tak poslední kilometr jedeme již v pořádném lijavci. Ale to nám je již jedno. Jsme doma.
Užili jsme si krásný den. Sice bylo děsné vedro, ale pořád je to lepší než zima. Poznali jsme zase pár míst navíc, ujeli pouhých 220 kilometrů v pohodě, bez nehod, ani jsme nikde žádnou neviděli. Všude plno motorek, krásných aut, klub přátel mopedů to rval kolem, ale nestihl jsem ani fotit.
Myslím, že to byl skutečně super den.
Jarda z Úpice
Pár fotek je zde
