Motoklub Úpicko byl na Křivoklátsku
- Podrobnosti
- Zveřejněno 6. 7. 2015 9:33
- Napsal Jarda z Úpice
Motoklub Úpicko na Křivoklátsku.
Pár řádků o našem narychlo zorganizovaném výletu. Vše vlastně iniciovala anketa Kam na výlet v roce 2015, kde nejvíce hlasů obdržel právě výlet na Křivoklát. Co však bylo nejdůležitější je to, že byly svátky a zároveň úžasná předpověď počasí. Tak jsme neváhali a jeli. Počasí nás nakonec trochu zaskočilo, protože bylo vedro jak na Sahaře. Z asfaltu na silnici to sálalo jak z kovářské výhně. I přesto, že jsme nakonec jeli poloobnažení, bylo vedro až otravné. A jako správní Češi jsme brblali, že kdyby bylo chladněji, jelo by se lépe. Ale všichni to zvládli, troufám si říci, že bez útrap. Nejprve jsem chtěl na všechno dát odkazy, ale nechám hledání na každém. Tak si nejlépe zapamatujete kde to je.
Ale popořádku. Je sobota 4. 7. 2015 a scházíme se na obvyklém místě na čs. Autorest. Opět trochu zlobil výdejní automat PHM, ale tentokrát to byla jeho technická chyba. Byla odstraněna a tankovalo se.
Je osmá a vydáváme se na cestu v počtu 5 motorek a 10 účastníků. Pep s Lenkou, Olda s Dášou, Jarda s Jiřinou, Tosha se Šárkou a já s Alenou. Tridac nás kousek doprovází, ale nejede s námi. A já myslel, že se přidá, protože od Křivoklátu snad pochází. To si již přesně nepamatuji, jen vím, že tam pravidelně jezdí.
Vyjíždíme, směr Praha. Jedeme na Hořice, Poděbrady a stále po „staré“ do Prahy. První osvěžovací zastávka je v Poděbradech na čs. Robin Oil. Dáváme si kafíčko a rebarborový koláč od Jiřinky. Už je pěkné teplíčko, sluníčko žhne, jak se patří.
Dojedeme do Prahy a na Černém Mostě tankujeme. Chvilku se ukrýváme pod betonem parkoviště Globusu. Ale jedeme dál. Po Jižní spojce na Barrandovský most a potom odbočujeme na Ořech s cílem Mořina, Lom Velká Amerika.
Parkoviště je okolo plné aut, protože valná část návštěvníků se nějak dostává dolů k vodě na koupání, zákaz ne zákaz.
A tady jsem se dopustil první chyby.
Po cestě jsem viděl poutače na MotoCafé v Karlštejně, což byl další náš cíl. Odbočuji v Mořině podle ukazatele a sjíždíme dolů do údolí. Nakonec parkujeme na parkovišti restaurace Pod Dračí skálou. Cesta dál totiž běžně nevede. Jen přes pěší zónu pro zásobování, nebo s povolením MÚ. Ptám se státních policistů a ti mi říkají, že klidně můžeme jet, jim to nevadí, jen máme dát bacha na „měšťáky“. Nakonec tam nejedeme a asi děláme dobře, protože „měšťáci“ tudy projíždí každou chvilku. Je poledne, tak jdeme do restaurace na oběd. K Oldovi se hned hlásí majitel restaurace, od někud se znají. Nakonec nám poradí kudy za 5 minut na hrad. Takže větší část výpravy jde na hrad, ostatní čekají na terase restaurace. Nakonec jsme na tom vydělali. Dobrý oběd, parkování zadarmo a kousíček na hrad. Být dole v MotoCafé, tak se ta dálka na hrad nejde.
No nic, pokračujeme dál. V MotoCafé již nezastavujeme. Odbočku na Svatý Jan pod Skálou mineme, je tam v rekonstrukci můstek a nedá se tam dojet. Je to pěkné místo, ale někteří zde již byli, někteří několikrát.
Projíždíme Berounem a zastavujeme na zmrzlinu v Hýskově. Berounka je obležena koupajícími jak v dávných dobách. Pokračujeme dál na Nižbor. Tady jsem udělal druhou chybu. Chtěl jsem jet na Zbečno a přes Křivoklát do Roztok. Ale odbočil jsem nesprávně. V Křivoklátě je pěkné muzeum motocyklů, ale s omezenou dobou provozu. Dojíždíme však po krásné silnici lesem přímo do Roztok. Nakonec to byla zkratka. Zastavujeme u hotelu Roztoky, kde máme zajištěno ubytování. Někteří zde zůstávají, my ještě honem mažeme do muzea, v 16 hodin zavírá. Nakonec jsme to prima stihli, majitel byl osobně v pokladně a evidentně nikam nespěchal. Byl rád, že hodně lidí má zájem prohlédnou všechny ty nashromážděné krasavice.
Vracíme se na hotel. Všichni máme rezervované pokoje. Bohužel provozní v tom má děsný chaos, ale nakonec po hodinovém dohadování všichni kvartýrujeme. Tak sprchu, přestrojit a hurá na Křivoklát. Tentokrát již pěšky.
Procházíme kolem idylické hospůdky Pohoda, kde si můžete posedět přímo v potoce, jen obsluha tam nechodí. Je tudy i nejkratší cesta na hrad. Krkolomná, kdysi asfaltová, ale dá tudy vyšplhat. Jeden borec před námi to zvládl na kole.
Vylezeme zkratkou na hrad. Je po pravidelné otevírací době a ta večerní ještě nenastala. Hrad si tedy můžeme volně po nádvoří prohlédnou a bez komplikací i něco vyfotit. Já s Pepem ještě dojdeme na vyhlídku s pomníkem hraběte Egona a pak již následujeme celou skupinu, která se usadila na večeři v restauraci U Jelena. Po večeři se pomalu jde k domovu, my ještě chvilku zůstáváme s Pepem a Lenkou. Jdou od deseti na večerní představení na hradě. Tak posedíme chvilku v restauraci Pohoda. Hraje tu nějaká banda country muziku a je tu fakt pohoda. Po chvilce jdeme zpět a ještě zastihneme naši výpravu sedíce pod kaštany restaurace hotelu Roztoky. No ale únava dělá svoje a jdeme tedy „na kutě“.
Je nedělní ráno a na osmou vyrážíme dál. Snídaně na hotelu je jaksi mimo, tak nakonec zastavujeme na Benzině v Rakovníku a snídáme tam. Perfektní párek v rohlíku a kávu.
Moc nespěcháme, jedeme do Lužné, což je kousek. Navštěvujeme muzeum železnice. Největší v republice. Je skutečně plné lokomotiv a zajímavostí okolo dráhy.
Po prohlídce pokračujeme další 3 kilometry a zastavujeme u muzea amerických aut. Je ještě celé čerstvé a nedodělané, funguje teprve 2 měsíce. Až bude hotovo, tak to bude skvělé. Včetně restaurace a možnosti ubytování. Navštěvujeme 3 haly plné nádherných aut z Ameriky. Kdo je kde sehnal a co ho to stálo je tajemstvím, ale asi si to dovedu představit.
Po prohlídce jedeme dál na Mšec a Slané, se zastávkou v motelu ve Vítově. Kousek za Slaným směrem k Mělníku. Prima se najíme a ve výhni pokračujeme dál. V Mělníce jen natankujeme s tím, že ve Vysoké Libni si dáme kávu. Podle internetu je tu prima hospoda, ale skutečnost již taková nebyla. No ale kávu měli, vodu také.
Jsme dohodnuti s kamarádem z Náchoda, že nám přijede naproti do Sobotky, tak ještě zastavujeme tam. Dáváme si výtečnou zmrzlinu v cukrárně Stáza. Perfektní nabídka, obsluha a všechno kolem. Vždy tady stavíme a vždy jsme spokojeni. No a pak již za poposedávání a vrtění na sedadlech jedeme nonstop až do Úpice. Ještě krátká zastávka na náměstí. Loučení a poslední fotky s prima kamarády na závěr. Konečně bude trocha pohodlí domova. Naše psí slečny měly nepředstíranou radost, že jsme zase doma.
Sám za sebe mohu říci, že výlet byl prima, s prima lidmi. A tak to má být. Výlet si musíte užít, jinak to není pořádný výlet.
Já jsem ujel 456 kilometrů, nejvíce však „náchoďáci“. V pohodě, bez nehody, bez krizových situací. Ani po cestě se žádná nepřihodila. Dokonce bych řekl, že „plechovkáři“ jezdí čím dál ohleduplněji k motorkářům. A tak to má být. Všichni se na silnici vejdeme, jen mít vůli. A že těch motorek jsme za ty dva dny potkali.
Takže přátelé, bylo to prima a jsem rád, že jsme se na ten výlet vydali. Tak příště zase někam společně vyrazíme. Jen vědět kam.
Jarda z Úpice.
Fotíme na dva různé fotoaparáty. Jeden trochu lepší, druhý pohotovostní a akční. Fotky jsou různě povedené, některé podobné, některé nepovedené. Jsme amatéři a amatéry i zůstaneme. Snad to nikomu nevadí. Pokud ano, pak je v rohu červený křížek pro vypnutí
Odkaz na fotky: