V červenci opět k přátelům do Polska
- Podrobnosti
- Zveřejněno 12. 7. 2015 8:24
- Napsal Jarda z Úpice
Červencový víkend v Polsku.
Uplynul týden od naší cesty po Křivoklátsku a předpověď počasí na víkend byla opět celkem příznivá. Tak motorkáři musí vyrazit do terénu. Kdo ví, jak dlouho to pěkné počasí vydrží. Jezdíme jen o víkendech a těch mnoho není. Než se člověk naděje je po sezóně.
Sobotní ráno bylo krásné, sluníčko svítilo, ale teploměr ukazoval jen 7°C, tedy žádné vedro. Ale to nás nevyvede z míry. Můžeme se ustrojit.
Na devátou máme sraz na našem obvyklém místě. Přijíždíme včas, a přesto jsme až třetí. Během chvilky je nás sedm motorek a další dva prý čekají v Libči. To už docela dlouho nepamatuji, takovou účast.
Nasedáme a jedem. První překážkou je opravovaný most v v Úpici, následuje oprava mostu v Bohuslavicích, a tady dostaneme ránu do vidlí, že mnoho nechybělo a mám z kola šišku. Ale přes ten bordel na silnici jsem nic neviděl. V Poříčí nás čeká ještě kus vyfrézované vozovky s velkými hranami okolo kanálů. Past na řidiče, někdo ze silničářů by si zasloužil pořádnou pecku. Organizaci oprav musí řídit naprostý dement. Nechápu, proč se vyfrézovaná vozovka musí nechat „odležet“. Proč to nelze ihned zadělat. Zřejmě si tak šetří práci, aby vyčerpali hodně financí z EU.
No nic. Jsme v Královci a ve vietnamském marketu měníme koruny za zloté. Nakonec objevujeme ještě několik směnáren, ale to již na polském území. Peníze na plánované pstruhy máme, tak není co řešit.
Jedeme do Kowar, tentokrát je naším dosud opomíjeným cílem Park miniatur památek Dolního Slezska v Kowarech. Park je trochu maskován v areálu firem, ale značení je dobré a obsluha parkoviště na Segwayi je rychlá a ochotná.
Udělalo se již pěkné teplíčko. Někteří sedají jen ke kávě, my jdeme obhlédnout miniatury.
Několikrát jsem vše prohlížel na internetu, ale skutečnost je mnohem lepší. Nádherné modely památek, a zde se musím neskromně pochválit, že jich poměrně dost znám z vlastní zkušenosti. Na některé se právě tento výlet chystáme. Je zde poměrně plno lidí a Češi nemusí mít žádné obavy. Jednak tu je na každé doprovodné tabulce český popis a jednak zde je několik dívek a chlapců z Čech, kteří působí jako průvodci. Něco málo fotíme a chystáme se dál. Přijela i veliká banda německých motorkářů, Jiřina je počítala a bylo jich 38, převážně na strojích BMW, a v drtivé většině to byli důchodci. Každý měl na krku cedulku, zřejmě pro případ, že by se ztratili.
Pokračujeme dál, naším cílem je vodní hrad Karpniky. Projíždíme okolo zámečku Bukowiec, kde mají veliké plány na obnovu celého areálu, ale zřejmě došly prachy, protože vůbec nic se od loňska nezměnilo. Tak ani nezastavujeme a pokračujeme. Karpniky jsou co by kamenem dohodil, tak pár minut a parkujeme ve stínu lípy u hradu. Je to nádherné, klidné a romantické místo. Obcházíme okolo a užíváme toho nádherného klidu. Z hradní kuchyně to nádherně voní, tabule je také připravena, prý ji hned můžeme použít. Tak děvčata využívají alespoň sociální zařízení a je prý nádherné. Tohle vše se v Polsku rapidně zlepšilo a mám pocit, že je ani nedoženeme.
Pokračuje krasojízdou jen pár kilometrů a jsme ve Wojanowe. Tohle nádherné místo miluji. Už jsem zde byl mnohokrát, a když nevím kam, tak hajdy sem. Pokochat se tou krásou a klidem. Procházíme parkem, fotíme a chystáme se na další zajímavost. Zámeček v Lomnici, což je odsud asi 500 metrů, pěšky přes park ještě méně.
Chci tam zastavit, ale někteří již mají hlad, tak to nakonec vypouštíme. Na Myslakowice je silnice uzavřena tak to mažeme na Jelení Góru. Podle letiště, které je plném provozu a na nebi je plno letadel.
Prokličkujeme Jelenkou a míříme do hor. Odbočkou z hlavní silnice na Karpacz přijíždíme do Milkowa a po chvilce jsme v cíli. Smažálňa ryb U Rybáka. Četl jsem samé pochvalné recenze. Místo je to pěkné, u několika rybníků s mnoha zákoutími k posezení. Dáváme si pstruha, někteří candáta. Všichni jsme se prima najedli. Recenze nelhaly. Všichni jsme byli spokojeni.
Pokračujeme dál. Podle původního plánu jsme se měli vracet, ale nakonec se mění cesta na pokračování na Piechowice a dále na Sklářskou Porubu, Harrachov a podle Jizery domů.
Projíždíme krásným krajem, podhůřím Krkonoš z polské strany. Přijíždíme na kraj Teplic, lázní na předměstí Jelenky. Všude plno aut, lidí a turistů. Jsme v nejbližším bodě cesty na hrad Chojnik. Sem stále plánujeme cestu, ale šplhání na ten obrovský kopec nás trochu odrazuje. Ono v té naší kůži se drápat nahoru…. Ale jednou na to dojde. Model jsme si prohlédli v Kowarech a je jistě co vidět. Míříme po krásném asfaltu k domovu. Před Sklářskou Porubou je parkoviště u vchodu na Sklářský vodopád. Parkoviště narvané, že by bylo obtížné těch devět motorek někam narvat. Jsou zde i stánky se suvenýry a prodejce bezvadných sýrů. Nejlepší jsou takové mini oštěpky na grilu s brusinkovou marmeládou. No super. Byli jsme tady již předloni. Projíždíme Sklářskou Porubou. Je plná lidí, aut, prostě fantasticky žije. Nechápu jak je možné, že všude v Polsku je plno lidí, turistická místa i města vůbec kypí životem. Lázně jsou plné hostů, všude samá kavárna, smažálňa ryb. A všude plno. Přejedete kopec do Harrachova a tady je jak po vymření. A naše lázně zavírají. Nemají klienty. Nebylo by možno jet se do Polska poptat, jak oni to dělají? Není daleko doba, kdy jsme nad Poláky ohrnovali nos. Dnes ho mohou ohrnovat oni, ale nedělají to. Jsou na nás milí a přátelští. Proto tam rádi jezdíme.
Pokračujeme k domovu po opravené silnici podle Jizery. Je to krásně opravená, až na spodní část. Tam by ale stačilo, natáhnou jen tenký koberec a bylo by. Už nevím jak si sednout, tak se rozhoduji zastavit někde na kávu a protáhnutí těla. V Polsku je na každém rohu nějaké parkoviště, kavárna, restaurace a podobné služby. Za celou cestu z Harrachova není podél silnice parkoviště, nikde možnost občerstvení ani žádná kavárnička. Navíc místa kudy projíždíme, jsou jako po vymření. I motorkářské motorest ve Víchové je zavřen, na prodej. Nakonec nás spasí restaurace Kovárna v Hrabačově, vedle kruháku. Nakonec všichni si libují, že konečně zastavujeme. Obsluha je ráda, že někdo přijel a vzorně se o nás stará. Dáváme si kávu, většina i mlsá. Obloha se již před časem trochu zatáhla a vedro je již totam. Jedeme dál a netrvá to hodinku a jsme doma.
Naše psí slečny měli velikou radost že jsme se ve zdraví vrátili. Ujeli jsme malinko přes 200 kilometrů a v naprosté pohodě. Navigace mi před časem přestala mluvit, tak jsem měl klid, ale nakonec mi to hádání s tou ženskou přece jen trochu chybí.
Protože bylo docela hezky tak jsme ještě rozpálili gril a ugrilovali si pár klobásek, k tomu pivko a bylo nám super.
Podíváme se na zprávy, kde opět dominuje zpravodajství o nehodách motorkářů. Na závěr soboty přece jen musí být něco, co ostatním zvedá adrenalin při slyšení „motorkář“. Je to hloupé, ale masy si to žádají, tak proč jim nevyhovět a zvýšit tak sledovatelnost. My jsme měli štěstí a nic takové nikde nepotkali. Všichni na silnici jezdili ukázněně. A tak to má být.
Z výletu se máme vracet obohaceni o krásné zážitky, byť přijedeme docela utahaní. Užívejte pohodu i vy. Každý si to zaslouží.
Jarda z Úpice
