V červencový pátek po Středočeském kraji
- Podrobnosti
- Zveřejněno 25. 7. 2015 11:10
- Napsal Jarda z Úpice
Páteční výlet po Středočeském kraji.
Je pomalu konec července a v Úpici je tradiční Svatojakubská pouť. V sobotu odpoledne obvykle chodím na oblíbený karbanátek a pivko, Alena jde na noční do práce a tak jsme se vydali na výlet v pátek. Koneckonců nám je to jedno a dokonce i někteří další jsou na tom stejně, nebo mají dovolenou. Pár přátel se přidalo a jeli jsme ve čtyřech motorkách a šesti motorkářích.
Tosha měl chuť vypravit se do Čáslavi, kde je jedna z odnoží Národního zemědělského muzea, muzeum zemědělské techniky. Já zase měl v plánu navštívit Sázavu. Kdysi jsem zde pracoval a Mirlos sem jezdí do Taverny na setkání motorkářů. Tak jsem to nějak spojil dohromady a jeli jsme.
Vyjíždíme v 8 hodin z našeho obvyklého místa čs. Autorest v Úpici, kdyby bylo velké teplo, ať máme kus cesty v relativní pohodě. Jenže. Páteční ráno je zamračené. Podle několika prolustrovaných předpovědí počasí a zkouknutí webových kamer je všude obdobně, ale hlavně nikde neprší a ani nemá. Zima není, tak to bude prima.
Jedeme na Hradec Králové, Přelouč a Čáslav. Za Zdechovicemi začíná krápat a do Čáslavi přijíždíme za regulérního deště. Chtěl jsem někde zastavit a přečkat přeháňku, ale nikde nic vhodného není, tak dojíždíme až před bránu muzea v Čáslavi. To už neprší, je jen mokro. Zaparkujeme a jdeme dovnitř. Nějaký pracovník muzea nás volá, že motorky parkují uvnitř areálu, pod střechou. Prý aby neměli problémy, že se jim něco na parkovišti přihodí. Nakonec nám stejný a ochotný pán dělá občasného průvodce.
Prolézáme jednotlivé pavilony, nebo hangáry, kdoví jak tyto pozůstatky po armádě Československé republiky nazvat. Takto jsou alespoň velmi účelně využity pro muzeum. Expozice jsou zajímavé a nám co přišli na svět poněkud dříve, připomínají časy, kde jsme jich hodně viděli ještě makat v plném nasazení. Sám se divím, že si tolik pamatuji.
Nakonec si dáváme kafíčko z automatu v pokladně muzea a chvilku posedíme na terase vedle.
Pak pokračujeme dál, na Český Šternberk. Čáslav je nějaká zakletá, vždy tady nějak zabloudím. Tentokrát tomu nebylo jinak. Nejprve jsem brzy odbočil, pak zase blbě. A tak místo do Malešova jsem mazal až do Zbraslavic a pak se takovými „hačaperkami“ vracel do Uhlířských Janovic.
Pak už je to v pohodě a po chvíli jsme v cíli další zastávky, motorest U Rybiček. Naše oblíbené místo. Ani si nemohu vybrat z desítek jídel. Mám obrovskou chuť minimálně na polovinu z nich. Nakonec si všichni vybíráme a prima se najíme. Jen by mě zajímalo, jak relaxují obsluhující děvčata po té směně. Musejí doslova nalítat kilometry a kilometry.
Pokračujeme do nedaleké Sázavy. Hlavní ulice je rozkopaná, tak musíme nějak okolo, ale nakonec zcela suverénně dojedeme na Sázavský ostrov s restaurací Taverna. Mirlos z Nepomuku sem jezdí s přáteli na oslavy, tak jsem to chtěl okouknout. Je to pěkné místo s mnoha atrakcemi pro děti, možnost táboření a nevím co všechno. My si dáme jen kafe a někteří mlsouni ještě přídavek. Posedíme zpoceni, protože od Čáslavi je stále více slunečno a teplo. Moje obavy z nepovedeného výletu s mizerným počasím již dávno vzaly za své.
Pokračujeme s cílem obhlédnout ještě Sázavský klášter, pokud bude kde zaparkovat. Žádné vhodné místo tady není, parkoviště nevidím a tak necháváme Sázavu za zády. Chvilku jsem uvažoval o projetí Ratají nad Sázavou, kde mají „dolní“ hrad Pirkštejn a horní zámek. Nakonec to vzdávám. Čas kvapí a domů máme ještě kus cesty.
Dojíždíme po prima cestě přes Malešov do Kutné Hory. Zastavujeme ještě před chrámem sv. Barbory a jdeme ji okouknout zblízka. Uděláme jen pár fotek a jedeme dál. Křižovatka od Prahy je nějaká rozkopaná, tak ještě s radostí projíždíme městem.
Cestou přemýšlím kudy domů, ale nerad se vracím stejnou cestou, tak jedeme přes Týnec nad Labem a Chlumec nad Cidlinou, tady samozřejmě zastavujeme ještě v Bikers Crownu, mají až do 19 hodin otevřeno. Krám narvaný zbožím, dokonce obrovský výběr doplňků na choppery, což v poslední době byl nedostatkový sortiment.
Jedeme dál na Nový Bydžov a „zadem“ přes Hořice domů. Je po půl osmé a jsme doma před garáží. Ujeli jsme v pohodě 330 kilometrů, nikde žádná stresová situace, nikde žádná nehoda. Jen já mám trochu adrenalinových zážitků, to když „zakufruju“ a měl bych se vracet. Naštěstí nikdo nenadává. Jen musím více hledat cestu a koukat po značkách.
Motorky nám všem vesele fungovaly, a ani nijak „žíznivé“ nebyly. Tedy na rozdíl od nás. Tak jsme také dodržovali pitný režim.
Trochu se snažíme fotit, ale nějak nám to stále nejde. A to netoužíme po dokonalém focení, má jen dokumentovat navštívená místa pro nás, a pro ty co to zajímá.
Bylo to prima a bylo jedno, že byl pátek. Na hlavních silnicích to bylo znát, kamiony lítaly sem a tam, jak každý mazal domů. My se však hlavním silnicím vyhýbáme, pokud je to možné.
Tak si přátelé užívejte také, a je jedno kdy. Hlavně si to užijte, bez stresových situací a nehod.
Tak prima jízdy.
Jarda z Úpice
