První srpnová sobota na Mladoboleslavsku
- Podrobnosti
- Zveřejněno 2. 8. 2015 7:36
- Napsal Jarda z Úpice
První srpnová sobota na Boleslavsku.
Letošní přející počasí nám zase naservírovalo hezkou sobotu, i když ráno byla obloha lehce zakaboněná.
Nevím kam pořád jezdit, ale již delší dobu jsem plánoval návštěvu leteckého muzea Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi. Tak pojedeme tam. Pokud se někdo přidá, jistě tam nebyl také. Není otevřeno nijak dlouho.
Po sv. Anně jsou již chladná rána, tak nám stačí odjet až na devátou. Scházíme se dokonce v šesti motorkách. A na Výšince nás má čekat parta čtyř lidí. A tak je nás již docela pěkný vláček deseti motorek. Není to závratné číslo, ale jezdíme trochu roztahaní, tak zabereme i tak alespoň 500 metrů na délku.
Prvním naším cílem je Bučický mlýn u Rožďalovic. Nádherné místo uprostřed pastvin, s krásným rybníkem a prima zázemím. Také tu je plno, především cyklistů. Jedeme přes D. Králové, Hořice s krátkou kouřovou zastávkou v Loučné Hoře. Je zde krásný dřevěný kostelík. Již jsme zde byli, ale někteří ne. Tak jen zběžná obhlídka a pokračujeme na Kopidlno a Rožďalovice. Je tam krátká objížďka, ale zase stojí zato. Příšerná silnice.
Na Bučickém mlýnu si dáváme kafíčko, protože na oběd je ještě trošku brzo. Ale kuchyně se již činí, pec na pizzu se rozpaluje a několik mistrů připravuje na rožni asi živáňskou. My máme v plánu oběd o kousek dál. Na internetu jsem objevil restauraci Mušketýr v Luštěnicích. Tak stavíme zde. Mohu vřele doporučit. Pěkná restaurace, tedy spíše ze vnitř než zvenčí. Posezení na zahrádce, koutek pro děti a hlavně slušný výběr jídel v rozumných cenách a hlavně dobrých. Prima jsme si pochutnali. A obsluha byla velmi přívětivá a milá.
Pak už to byl jen skok do Boleslavi. Po chvilce parkujeme před leteckým muzeem. Musím říci, že je velmi fajn, že se dostavělo i přes ty počáteční peripetie. Je to velmi zdařilá a architektonicky zajímavá budova, navíc hned u letiště v Boleslavi.
Procházíme expozicí, většina z nás již za seniorské vstupné. Trochu hůře nám amatérům se zde fotí, je všude plno oken a protisvětlo dělá svoje. Je však nutno si uvědomit, že ta letadla jen nestojí v muzeu, ale jsou používána při leteckých dnech a oslavách spojených s létáním. Proto se dají celé stěny otevřít. Minulý týden například průvodce, mimochodem byl seniorštější než my, létal se sovětským PO 2 „Kukuruznikem“, který je originálního stavu z II. Světové války. Je tu i nejnovější křtěný letoun BE 50-Beta Minor. Ostatně na muzejních stránkách je celý přehled, tak je zbytečné vše popisovat. Je tu i plno předmětů spojených s létáním, plno vitrín a modelů letadel. Navíc si můžete vyzkoušet svůj žaludek na takové příšeře, kde nevíte kde je nahoře a kde dole. Točí se to všech směrech. Je tu i letecký simulátor, kde může bez obav letět každý amatér a havárie nijak nebolí. Jen začnete znovu. Vylezli jsme i na věž odkud je krásný rozhled. Při našem příjezdu zrovna vyskákali výsadkáři z AN 2 „Anduly“. A teď zrovna nic. A to jsme měli k dispozici parádní dalekohled.
Odjíždíme, čas kvapí. Směr hradní zřícenina Zvířetice. Jen pár minut cesty z Boleslavi. Nejvíce času nám zabralo čekání na semaforech u všech rozkopaných ulic a čekání na zbytek pelotonu, který se někde ztratil. Nakonec se opět seskupujeme a jedeme dál.
Na parkovišti domovské obce zříceniny, Podhradí, parkujeme a jen malá část jde na kopec omrknout zbytky kdysi krásného hradu. Alespoň tedy podle obrázku tzv. „hmotové rekonstrukce“.
Netrvá dlouho a mažeme dál na Bakov nad Jizerou, po krásné silnici do Kněžmostu a po hlavní silnici na Jičín. Ještě si neodpustíme krátkou zastávku na zmrzlinu v Sobotce na náměstí. Původně jsem měl ještě v plánu jet z Kněžmostu okolo hradu Kost do Sobotky, ale je tam hrozná silnice. Jede se kolem údolí Plakánku a zřejmě to jméno je odvezeno od plačících motoristů, kteří litují svá vozidla jedoucí po zdejší ne-komunikaci.
Pochutnáváme si na zmrzce a jedeme dál. Je něco před půl sedmou a stavíme doma před garáží. Ujeli jsme nějakých 230 kilometrů. V pohodě, bez problémů a bez stresu. Trochu nervózní jsme byli, když se část pelotonu někde opozdila, ale vždy to byli nějaké blbosti, žádná nehoda, nebo kritický okamžik. A tak to má být. Komerční televize nás sice ve večerním zpravodajství krmila nehodami motorkářů, ale kam s tím na nás.
Bylo krásně a na silnicích to bylo v pohodě, i když provoz byl místy přímo děsný. Potkávali jsme plno motorek a všichni se přátelsky pozdravili, jak se sluší na správné motorkáře.
Tak si užívejte i vy. Počasí nám má přát i nadále. Tak hodně pohodových kilometrů a prima zážitků.
Jarda z Úpice
