Motoklub Úpicko jel do Jeseníků
- Podrobnosti
- Zveřejněno 9. 8. 2015 12:47
- Napsal Jarda z Úpice
Na skok do Jeseníků, aneb výletujeme, výletujeme…
V televizi jsou dnes a denně zprávy o nedostatku vody, požárech vyprahlých lesů a polí, lidé naříkají, že je vedro, žízní a nevím ještě, jaká negativa na tom krásném slunečném počasí vidí. Je to pravda, je vedro. Asfalt žhne, slunce pálí do helmy a i přes sporé oblečení je vedro. Ale, ale na druhou stranu je krásně, sluníčko svítí, neprší, takže po cestě nemokneme, je krásná letní sezóna a nezbývá si než přát, aby to vydrželo až do konce roku. Pak by se mohlo trochu oteplit. Ale vážně. Kladem tohoto počasí je jeho stálost. Můžete vyrazit na výlet a nemusíte mít obavy, že vás kde chytne liják.
Tak i my toho využíváme a každou sobotu podnikáme nějaký výlet. Tentokrát do Jeseníků. Jednak je K. Studánka krásná a jednak se pohybujeme ve vyšších polohách a v místech hojně zalesněných.
Vyrážíme na osmou hodinu směr Žamberk. První naše zastávka pokud jedeme tímto směrem. Obvykle si dáváme kávu, ale tentokrát vítězí jen pití. Trochu pokouřit a můžeme pokračovat. Naším dalším, nijak vzdáleným cílem, je Rapotín. Muzeum a ZOO koutek U Havlíčků. Byli jsme tu před lety, ale jen na parkovišti protože jsme byli časově limitováni návštěvou elektrárny Dlouhé Stráně. Od té doby se toho moc nezměnilo, tedy k lepšímu. Alespoň na parkovišti.
Jdeme dovnitř. Vstupné pro důchodce 55,- Kč, za focení aparátem, mobilem a vším co dělá fotky 35,-Kč. Všude plno tabulek s varováním, vyhrůžkami a tabulky s názvy zvířat a exponátů již všude chybí.
Vrcholem nevkusu je rádoby Thajsko Vietnamská, Čínsko Japonská zahrada z polských produktů. Tímto „divem“ musíte projít nejdříve. Hledáme zvířata. Vidíme pár koní, osla a zbídačelou velbloudici. Někdo ji buď vědomě otrávil, nebo jí něco nevhodného vhodil. Prý se ale vzpamatovává. Jedině vietnamská prasátka a kozička vypadají spokojeně. V několika voliérách jsou papoušci a tři opičky zachráněné z výzkumného výstavu.
Vlastní muzeum je ve stodole, před kterou je navezeno několik traktorů a aut, které jsou v již naprosto zoufalém stavu, který si nezaslouží. Před stodolou stojí snad majitel a provádí opětovnou kontrolu vstupenek a poplatků za aparát, jako by ho někdo chtěl okrást. Shromažďuje nás jako malé děti a rádoby vtipným výkladem nás připravuje na „Zlatý hřeb“, ze kterého se nakonec vyklube zaplněná stodola všemi možnými exponáty a artefakty ladem a skladem, jen ne srovnané nějak tematicky. Hrdě nás informuje o tom, který exponát sloužil v jakém filmu, nebo seriálu. Neumím si představit, jak by je z té hromady dostal ven. Protože leccos jako chlapi známe, zapředl se rozhovor o všem možném. Všude samá cedulka nesahat, nefoukat, neplivat…. Nakonec Jirka ukazuje, jak se používal mechanický zvonek poháněný z předního kola bicyklu. To majitele přivedlo k šílenství, že jsem si myslel, že bude po něm. Jirka vše napravil, ale bohužel se stala katastrofa, neboť na blatníku, notně zaprášeném, zanechal otisk prstu. Musím uvést, že vše je neskutečně zaprášené a v bordelu, který majitel nazývá patinou. Abych to zkrátil. I přes plno informačních cedulí podél silnic návštěva nestojí za to. Jistě najdete mnohem lepší místa na koukání. Jediné pozitivum je, že slouží jako stanice pro hendikepovaná zvířata. Ta si jistě pomoc zaslouží.
Pokračujeme dál. Váhám mezi obědem v hotelu Dolte, nebo plánovaným Skřítkem. Nakonec jsem neviděl ani jediný poutač na Dolte kudy k němu, tak zvítězil Skřítek. Bylo tady plno, že jsme se museli rozsadit po volných místech. Bylo také brzo po poledni. Dal jsem si pečenou krkovičku, červené zelí a bramborové knedlíky. Talíř jak hrom, porce super a chuťově naprosto výtečné. Prima jsme se najedli, za velmi slušnou cenu.
Nasyceni, napojeni a odpočati jsme pokračovali dál k cíli. V Rýmařově jsem na popud navigace odbočil na krásnou silnici vedoucí do lyžařských středisek Moravice a Morávka. Chyběla směrová tabule, ale jeli jsme správně. V M. Morávce jsme ještě dotankovali, abychom přejeli plánované Polsko. Vyšplhali jsme na Hvězdu, východisko k Pradědu a pár set metrů sešupu a byli jsme v K. Studánce. Zaparkovali jsme na parkovišti a vyrazili z kopce do centra. Procházeli jsme krásným prostředím, všude plno turistů, stánků a občerstvení. Něco jsme si také vyfotili pro případnou ztrátu paměti. Nakonec jsme si dali kávu a nějaké pití v Kavárně Galerie. Čas rychle ubíhal a nezbylo než pokračovat k domovu. Po mizerné silnici směrem na Vidly a potom po havarijní silnici do Bělé pod Pradědem. Ještě, že ta cedulka o silnici v havarijním stavu byla jen v češtině. Takže cizinci ji nepřečetli, nicméně ten stav zažili na vlastní kůži. Po chvilce jsme byli v Jeseníku a v Lipové Lázně na křižovatce u hospody Na Rychtě, je mimochodem fajn. Odbočili jsme na Javorník, prolétli pod viaduktem a po chvilce jsme zjistili, že chybí Jirka. Tak zpět k viaduktu. Stál tam. Praskl mu řetěz a bylo „vymalováno“. Koncilium nic nevyřešilo, tak nakonec zanecháváme motorku u jednoho domu a Jirka dělal spolujezdce Milanovi.
Polskou stranu jsme tedy vynechali, byť je asi o 40km kratší a jeli na Hanušovice a Králíky. Zastavili jsme ještě u hospody na Pastvinách. Byli jsme vyčumění, protože jsme se vraceli stále proti slunci, které bylo velmi nízko a nebylo pořádně vidět. Dáváme si ještě pivo bez piva, odpočineme sedacím partiím a pokračujeme k domovu.
Před samým domovem na nás vehementně bliká dodávka, myslel jsem si, že tam vartují policajti. Ale to již byli Jirkovi mladí a mazali pro motorku. Tak dostali instrukce a po půlnoci byli s motorkou doma.
Tak to všechno dobře dopadlo. I přes úmorné vedro to byl prima výlet. My již častěji stojíme, než jedeme, ale to již patří k našemu věku. Ale každopádně si užíváme.
Najeli jsme 370 kilometrů, v pohodě, bez problémů, až tedy na ten řetěz. Najeli jsme hodně kilometrů po krásných a pěkných silnicích, něco po silnicích v opravě a něco po špatných i dokonce děsně mizerných silnicích. Vypili jsme litry a litry tekutin, aby byl dodržen pitný režim. Prostě pohoda. Tak jak to má být na výletě.
A dobrý výlet je dobrý tehdy, když se všichni v pohodě vrátí domů, když vás nepotká nehoda a stoje fungují jak mají, je pěkné počasí, navštívíte pěkná a zajímavá místa a hlavně, když se sejde dobrá parta. A to se nám poslední dobou daří.
Počasí má vydržet i nadále super, tak honem plánovat další cesty. Užívejme, dokud nám zdraví, stroje a počasí slouží.
Jarda z Úpice
