Srpnový výlet do Jizerek
- Podrobnosti
- Zveřejněno 30. 8. 2015 11:18
- Napsal Jarda z Úpice
Jizerkami na Obří sud a do Polska.
Poslední srpnový víkend, závěr sezóny bude co nevidět. Tak musíme využít každé příležitosti. „Žabičkáři“, respektive“rosničkáři“ přinášeli celý týden zaručené zprávy o počasí, jak bude, nebo se stoprocentní přesností jak bylo.
Počátkem týdne mělo pršet a být chladno, ale bylo hezky. Víkend měl být krásný, ale v pátek se zatáhlo a lilo. V sobotu ráno v šest vstávám, a… Mraky se válely pomalu po zemi, všude mokro, děs a běs. Uvažoval jsem o zrušení výletu. Projel jsem všechny webové stránky s počasím, prohlédl online kamery, abych věděl, jak bude. Nakonec se mraky začali protrhávat a tak tedy jedeme.
Nevím kam, tak jsem zvolil cestu do Jizerek a okolí. Studničkovi sice pomalu všude byli, ale ne na motorce, tak chystám cesty podle nich. My už za ty léta motorkaření byli ledaskde.
Nakonec jsem plánovanou trasu trochu upravil, ale bylo to jen fajn. Byl čas, tak jsme první zastávku udělali v Příchovicích u zdejší chaty U čápa a rozhledny Maják, pod kterou se skrývá malé muzeum věnované českému géniovi Járovi Cimrmanovi.
Z Majáku byl nádherný výhled po překrásné krajině v okolí. Jizerské hory jsou nádherné, kam se na ně hrabe zprofanovaná Šumava.
Jedeme dál po krásné Jizerské magistrále kolem přehrady Souš. Slouží jako zásobárna pitné vody, ale před mnoha lety jsme zde stanovali a v té ledové vodě se koupali. Dnes tu nemůžete ani zastavit pro vyfocení.
Přijíždíme na Smědavu, kde je plánována zastávka na kávu. Parkoviště plné, všude samé auto a kola. Od naší minulé návštěvy došlo ke změně, parkoviště je již placené. Hodina 30,- Kč, dál jsem to nečetl. Tento nešvar se rozmohl po celé zemi, navíc místo normálního poplatku se platí za celodenní parkování. A navíc motorka stejně jako automobil. Kdo viděl motorkáře, že se bude někde celý den prdlat a plahočit v kůži?
Interiér chaty je parádně upraven, je zde samoobslužná restaurace skutečně na úrovni. Takže obligátní „turek“ a k tomu přivezla Jiřinka parádní zákusek, nazval bych ho tvarohové řezy. Nabídka na prohlídku Jizerského muzea techniky v Bílém Potoce byla zamítnuta a tak stavíme až v Hejnici. Cesta přes Bílý Potok je děsná. Kus je nádherný asfalt, kus stará díravá silnice, kus z části nová, z části stará… Kdo to kdy opraví, netuším.
V Hejnické katedrále zapalujeme svíčku pro přímluvu za přízeň nám cestujícím, za naše známé, kteří již nejsou mezi námi a pro přímluvu za bezvadné výlety. Funguje to. Mám to vyzkoušeno z cesty na Grossglockner.
Netrvá to pár minut a po mizerné silnici dojíždíme k Obřímu sudu. Zdejší atraktivní restaurace je známá, zejména z dřívějších výletů ROH. Platíme parkovné 30,- Kč za motorku a jdeme vše omrknout. Kávu jsme měli před chvilkou, tak se nakonec rozhodujeme, že se naobědváme. Koneckonců je poledne. Vynecháme restauraci v N. Městě pod Smrkem. Je to nakonec jedno. Stejně je to blízko sebe.
Po občerstvení pokračujeme po té děsně mizerné silnici až do N. Města, kde tedy jen tankujeme. Po pár minutách projíždíme bývalou celnicí do Polska. Následuje polské lázeňské městečko Swieradow. Je zajímavé, kolik hotelů, restaurací a penzionu tady všude je. A všude všechno čisté a upravené. Máme se od poláků co učit. Plánoval jsem cestu přes Swieradow do Sklářské Poruby, ale zmerčil jsem turistický ukazatel na hrad Czocha, kde jsme před lety byli. Je to krásný hrad, jehož základy dal vybudovat český král Vladislav II. Zabočujeme a jedeme tam. Silnice nic moc a těch 17 avizovaných kilometrů našim strojům a zadnicím dalo zabrat. Přijíždíme k hradu. Parkoviště zaplněné auty, ale nakonec parkujeme všichni v pohodě. Za 2,5 Zlotých. Bundy a helmy nám ochotně uschová dívčina v budce výběrčího. Tak jdeme jen na lehko. Tentokrát se výjimečně platí i vstup, ale zjišťujeme že jen tento víkend. Mají zde pozvanou skupinu historického šermu z Liberce, peče se chleba po dřívějšku a tak. Těch 5,-Zl. není nic závratného. Prohlížíme si nádherný hrad s bohatou historií, omrkneme kousek vystoupení šermířů a pak pokračujeme k Jelení Hoře. Nedaleko jsou pěkná jezera, kdysi jsme u jednoho byli na obědě. Kolem hradu je jezero rovněž a můžete se povozit na lodi, z které je prý nádherný pohled na hrad. Plavba trvá asi půl hodiny, kolik to stojí nevím. My pokračujeme na Jelenku, po krásné zrekonstruované silnici. Jelenka je vždy trochu nápor na „bednu“, než se z ní vymotáte. Ale zvládáme to v pohodě. Projedeme kolem Kowar a klikaticí v lese nakonec vyšplháme až na státní hranice na Pomezních boudách. Tady vždy zastavujeme, abychom nechali oddechnout naše stroje a sedací části těla. Dáváme si kávu, tentokrát tedy nic moc a po chvíli již mažeme k domovu. Ujeli jsme asi 250 kilometrů a zabralo nám to deset hodin. Bylo krásně, počasí nakonec splnilo předpověď a bylo vedro.
Po celou cestu byla na silnicích pohoda, nikde žádný problém a i v Polsku jezdili všichni ukázněně. Potkali jsme spousty motorkářů, kteří se rovněž vydali užívat krásného času posledního srpnového víkendu.
A tak to má být. Výlet za pěkného počasí, krásným krajem a hlavně s bezvadnou partou lidí nemá nikdy žádnou chybu. Ale podle zpráv nás čeká ještě pěkné Září, tak jistě ještě něco navštívíme. A nezáleží na tom kde.
Něco vymyslím, nebo už konečně někdo dá nějaký dobrý tip.
Tak užívejte i vy ostatní příznivého času. Jo, a vracejte se vždy ve zdraví domů.
Jarda z Úpice
