První zářijový víkend v Pojizeří
- Podrobnosti
- Zveřejněno 6. 9. 2015 11:58
- Napsal Jarda z Úpice
První zářijový víkend opět v Pojizeří.
Po nádherném létě pomalu přichází podzim, byť kalendářně má ještě čas. Předpověď počasí trochu přece jen vychází, a tak přišlo ochlazení a přibylo mraků.
V pátek jsme jeli za naší vnučkou do Bělé p. B. a bylo docela hezky. Tedy v autě, jinak už povíval chladný větřík. Byl jsem tedy zvědav, jak bude v sobotu, ale doufal jsem, že podobné počasí vydrží. Ostatně jsem na to zapálil svíčku v Hejnické katedrále.
V sobotu ráno byl krásný růžový východ a sluníčko pomalu stoupalo po obloze. Protože se již poněkud ochladilo, byl plánovaný odjezd až na devátou hodinu.
Vyjeli jsme v šesti motorkách, v obvyklé sestavě. Dokonce i Jirka, který dodělával motorku do tří do rána. V Trutnově jsme přibrali další dva a v osmičlenném týmu jsme jeli do Vrchlabí, kde bylo smluvené setkání s členy, nebo vedením, bývalého MKT. Giovanyho s Boženkou. Nakonec přijíždíme s vteřinovým odstupem do brány letiště. Trochu seznamování, pokuřování a obhlížení motorek, jako obvyklý rituál motorkářů nás pár minut zdrželo, ale čas nás nikam nehonil. Už jsme se dlouho neviděli a tak bylo co povídat. Pokračujeme dál, k rozhledně U borovice nad Roprachticemi. Je to soukromá rozhledna, kterou vybudoval z nadšení pan František Hubař z Roprachtic. Je na překrásném místě s úžasným rozhledem na krásnou krajinu od Krkonoš po Ještěd a ještě dále. A vstupné je prakticky jen symbolické. Byli jsme tu již několikrát, dokonce jsem kdysi dovezl dvě veliké borové šišky, ze stromu na naší zahrádce.
Pokračujeme dál, naším dalším cílem je hradní zřícenina Frýdštejn, ale ještě dříve se chceme zastavit na Malé Skále v kempu. Je zde sraz historických socialistických vozidel. Avšak při příjezdu na Malou Skálu potkáváme kolonu těchto kdysi parádních aut na spanilé jízdě. Z brány kempu zrovna vyjíždí Milanův syn, tak můžeme návštěvu kempu a seznámení s majiteli těchto krasavců nechat na příště. Na Frýdštejně je plánováno kafíčko v našem oblíbeném penzionu, ale přijíždíme tam, brána zavřena a cedule oznamuje, že do 9. 9. 2015 si nikdo nic nedá. Vracíme se tedy pod hrad na parkoviště a necháváme motorky tady. Parkoviště je mizerné a těch 30,- Kč za motorku je trochu přehnané. Podobné loupeživé praktiky ovládly celou republiku. K ostudě zřizovatelů, ale Ti si z toho evidentně nic nedělají.
Vyrážíme ke hradu a potkáváme kolonu motorek jedoucí odtamtud. Volají na nás, ať tam jedeme, že motorky tam mohou. Kdysi jsme byli s motorkami až pod hradem, ale to nás tam místní poslali. Navíc zákazová značka byla nestandardní a vybledlá, tudíž okecatelná. Teď tu svítí nová, normovaná. Zákaz vjezdu všem vozidlům, takže správně by měli jít pěšky i cyklisté. Nevím, kdo tyto nesmysly stále prosazuje. Nevíte který debžo si na Vás smlsne. K hradu je to 500 metrů, tak se nic neděje. Nakonec nás hradní správce vyzývá, že máme vždy přijet, protože motorky sem jezdí. Takže pokud tam někdo pojedete, směle až na hrad.
Procházíme hradem, ale části výpravy kručí v břiše a tak frndíme do našeho dalšího cíle etapy, do motorestu Even v Sedmihorkách. Ještě v Turnově natankujeme a po pár minutách jsme na dvoře motorestu. Sedáme si venku a čekáme na oběd. Jako vždy jsem si dal pečené koleno na divokém koření, knedlík a červené zelí. Moc dobré. Všichni, kteří si to dali semnou byli spokojeni. Káva po obědě bude až v Lomnici n. P., tak hurá na cestu. Ještě než odjedeme prohlíží si nás nadšeně skupina důchodců na výletě. Tedy trochu starších důchodců než jsme my. Všem se motorky líbili.
Pokračujeme obvyklou cestou pod horou Kozákovem na náměstí v Lomnici. Je tady pěkná cukrárna kde si dáme kafíčku, někteří zmrzlinu a známý milovník pohárů svoje horké maliny. Pohár jedna radost.
Ještě skočíme koupit pravé Lomnické sucharu, ve zdejším muzeu mají bohatý výběr. Navíc tam mají plno suvenýrů, takže i na ně dojde řada.
Je trochu chladno, sluníčko se schovává za ocelově šedé mraky a obavy, že zmokneme, jsou čím dál reálnější. Ale nakonec vše vydrželo v pohodě. Jedeme přes Novou Paku, Pecku a přehradu Les Království domů. Nad Úpicí je opět jasno a slunečno. Ještě na skok zastavujeme na úpickém koupališti, ve zdejším kempu, kde mají rodinnou sešlost majitelé veteránů značky Harley-Davidson. Někteří parkují zde, část jich je v nedaleké Radči na autokrosu. Tak jen pár fotek a pokračujeme k domovu. Nechali jsme doma naše psí slečny, tak je musíme osvobodit. Jejich radost je taková, že Betynka nám skáče pomalu až na hlavu.
Všechno dobře dopadlo, tak lze s plným vědomím prohlásit výlet za úspěšný. Nikde žádná nehoda, ani žádný technický problém, nepršelo ani nijak nemrzlo. Je pravda, že mohlo být tepleji, protože jsme se v létě příliš namlsali. Silnice mnohde za moc nestály, zvláště kolem Staré a Nové Paky. Faktem však je, že některé byly velmi slušné. Kdybychom věnovali více peněz na jejich opravy, bylo by to přímo super.
Ujeli jsme v pohodě dvěstě kilometrů a bylo nám fajn. A to hlavně díky tomu, že jela prima parta.
Jistě ještě nějaké kilometry ujedeme. Slibují nám meteorologové krásné „Babí léto“. Tak jsem zvědav. Užívejte si i Vy pomalého konce sezóny. Stojí to za to. A nepokazte to nějakou nerozvážností. Poslouchat okolo projíždějící motorky z postele v nemocnici není to pravé ořechové.
Jarda z Úpice
a jedno super video:
