Za parovozy do Žamberka
- Podrobnosti
- Zveřejněno 20. 9. 2015 11:49
- Napsal Jarda z Úpice
S Motoklubem Úpicko za parovozy do Žamberka.
Díky akcím Dny kulturního dědictví Evropy se v poslední době dají navštívit desítky, možná stovky zajímavých míst. Otevírají se hrady, zámky, muzea, technické památky a nevím co ještě. Jednou z těchto, náhodně objevených akcí, byla i návštěva muzea v Žamberku. Nebýt toho ani bych netušil, že zde něco takového je. Je to Muzeum starých strojů a technologií, o. s. Žamberk, Tovární ulice, průmyslový objekt bývalé textilní továrny Mosilana, ještě dříve továrny p. Vonwillera.
Tato akce byla uspořádána k výročí 200 let automobilů v Českých zemích, připomínající 200 let od doby prvního předvedení parovozu Josefa Božka v pražské Královské oboře, dnešní Stromovce. Jen pro zajímavost uvádím, že v tehdejší dobu J. Božek předváděl svůj parovůz, jehož repliku předváděli v Žamberku a zároveň svůj návrh parolodě na tamějším jezírku. Údajně hodně lilo, ale přišlo spousty diváků, kteří buď platili, nebo dobrovolně přispívali Božkovi do kasičky. Jak to odnepaměti v našich zemích je, někdo tu naditou kasičku ukradl a Božkovi nezbylo nic. Jen oči pro pláč a dluhy. Prý se tak naštval, že parovůz rozmlátil napadrť. Přestal se věnovat automobilismu a vrhl se na stavbu věžních hodin. A rovněž úspěšně. Škoda. Možná by vymyslel něco dokonalého na ježdění.
Ale k naší cestě. Vyjeli jsme v devět hodin z našeho obvyklého stanoviště čs. Autorest v počtu sedmi strojů. Svítilo nádherně sluníčko a ani zima nebyla. Přijeli jsme k Dobrušce a pohltila nás nádherná mlha. Zastavili jsme tedy na čs. v Solnici, jednak pro benzín a jednak na kávu, že třeba ta mlha trochu opadne. Stály tam již nějaké motorky. A světe divse, oni to byli úpičáci z Motoklubu Betlém. A se stejným cílem v Žamberku. Nakonec se ale dali na cestu trochu dříve.
Pokračovali jsme po chvíli dál, mlha nemlha. V Žamberku již bylo slunečno, zaparkovali jsme na několika pláckách, protože všude bylo plno aut a návštěvníků.
Byl jsem rád, že jsem tuto akci objevil. Bylo to něco neskutečně parádního. Všude plno parních i benzínových vehiklů, všude plno čmoudu a páry. Všechno se pohybovalo, pískalo a funělo. Žádná statika. A tak nejen jezdící replika Božkova parovozu, ale i celá řada dalších, včetně parního motocyklu. Hrdí majitelé na tom vozili zájemce, stále přikládali pod kotel a všichni se náramně bavili. Parní válec, jak ho znám z mládí, válcoval parkoviště, lokomobily poháněly mlátičku, dvojchlapový štípač dříví, lokomotivky vozily děcka, nebo jen funěly mezi vraty výtopny. Na dvoře potom probíhala přehlídka všech vozů, parních i benzínových podle stáří. Něco nádherného. Neskutečně bezvadní byli i dva komentátoři, jeden z nich velmi příjemná dívka. V dobových oblecích, jako ostatně většina hrdých majitelů předváděných vozidel. Jediné mínus bylo to, že pro množství diváků se dalo trochu hůře fotit. Neustále někdo lezl před objektiv.
Součástí akce byl i den otevřených dveří vlastního muzea kde bylo plno pěkných exponátů. Bohužel mi trucoval aparát a přestal fotit. Nevím proč, protože najednou pracuje jako by se nic nestalo.
Manželka měla druhý, ten náš pohotovostní, který měl náš syn na dovolené v Turecku. Koho by napadlo, že ho celý překroutil a nastavil po svém. Tak se to nějak odrazilo na kvalitě fotek. Ale máme jich i tak dost, navíc fotili i všichni od nás, tak je fotek celá hromada.
O plná bříška bylo rovněž postaráno, a že jich byla pořádná fronta. Trochu mě mrzí, že jsem si jen letmo prohlédl prodejní stánek s tím, že se sem vrátím. Ale želbohu. Bylo tam plno nádherných kreseb od Zapadlíka, kalendářů a podobně.
Nakonec jsme se všichni sešli a pokračovali v krasojízdě. Přes Kunvald, kde jsme minuli pomník J. A. Komenského z r. 1910 a domekNa sboru, známý jako místo založení jednoty bratrské r. 1457 bratrem Řehořem, bývalé modlitebny, dnes muzejní expozice.
Po pár kilometrech jsme dojeli do Rokytnice v O. h., kde jsme jako obvykle zakotvili v restauraci Rampušák na obědě.
Posilněni jsme tentokrát pokračovali přes Říčky směrem do Deštného. Tady jsem cestu trochu zvoral a nakonec jsme jeli tudy, kudy nebylo v plánu. Projeli jsme Říčky, Zdobnici, ale přijeli do Deštného také, ale trochu delší cestou krásnými místy, ale po mizerné silnici. Rekreační oblast kam lákáme turisty, ti ale, aby jezdili v tancích, případně offroadech.
Přes Deštné vede letos opravená silnice a je skutečně skvělá. Škoda, že to není i jinde. Pokračovali jsme přes Olešnici v O. h., ale tentokrát nikoliv přes Polsko, ale směrem k N. Hrádku do Sendraže, která je naším současným relaxačním stanovištěm. Okolo hospůdky U Floriána bylo tak narváno, že jsme jen taktak ukořistili místo na kafe. Sluníčko vyhnalo ven spousty pěších turistů, pejsků a tedy i motorkářů. Těch jsme potkali plno. Dali jsme si kávu a litoval jsem, že jsme po obědě, neboť třebas Vepřové výpečky se špalíčky a zelím byly tak kouzelné, že slintám ještě dnes. A ta kachýnka s knedlíkem a zelíčkem…. Proto jsme nakonec vyfotili i jídelní lístek.
Po povalování na sluníčku jsme pokračovali k domovu. Naše psí slečny měly velikou radost, že jsme doma a nic se nám nestalo. A také už čekaly na večeři, byl její čas. A tak jsme si parádně užili zase jednu sobotu. A tak to prý má být.
Nic dramatického se okolo nás na silnici nic nedělo, nikdo nás neobtěžoval ani neohrožoval… Co víc si přát. Těch pár pitomců v autech, kteří se mezi nás rvali, předjížděli pruhy a zebry nedbaje rychlosti nestojí za to komentovat. Píši to jen jako odezvu na komentář jakéhosi idiota, který napsal komentář k nehodě tří motorkářů, které smetl automobil v protisměru. Prý tři unuděnci z Maďarska se flákají po silnici v plném provozu. Policie jim prý měla zkontrolovat hlučnost výfuků a vypláznout pokutu. Že tři z nich jsou zraněni v nemocnici ho nevzrušuje, a že za nehodu může plechovkář jeho IQ marmelády z tykve nepochopilo. Jsem celkem kliďas, ale jemu by bylo potřeba vyrazit alespoň zuby. Možná je to stejný idiot jako ti, co nás v sobotu předjížděli. Ale co s tím naděláme.
Tak si to užívejte jako my. Hodně pohody a báječných kilometrů s přáteli, nebo i sólo vám všem přejeme za Motoklub Úpicko.
Jarda z Úpice.
Podívejte se i sem, stojí to za to http://starestroje.cz/vystavy.php
