Do Dětenické krčmy
- Podrobnosti
- Zveřejněno 4. 10. 2015 20:10
- Napsal Jarda z Úpice
Za trochou humoru do Dětenické krčmy.
Sobotní výlet při ucházejícím počasí nás namlsal a tak jsme v neděli vyjeli ještě do Dětenic. Někteří se již dlouho chystali navštívit Středověkou krčmu, tak proč se tam nepodívat. Osobně jsem tam byl již několikrát, ale co na tom.
S odvoláním na tradice se opět na devátou scházíme na čs. Autorest v Úpici. Na neděli se nás sešlo poměrně dost, zbytek přespolních čekal na Výšince. A bylo to tady! Překonán sobotní rekord, tentokrát nás bylo třináct. Sice pamatuji doby, kdy nás jezdilo mnohem více, ale poslední dobou to je rekord. A to s námi nebyli ti, co obvykle jezdí.
Ráno bylo podmračené, až se hodilo zůstat doma. Prolétl jsem všechny možné internetové kamery a skoro všude se sluníčko dralo z mraků. Nakonec celý den bylo krásně slunečno a teplo.
Jedeme naší trasou na Jičín přes Miletín a Lázně Bělohrad. Tentokrát kousek za D. Králové jsme málem utrpěli újmu. Nějaký idiot v Octavii v prudké a nepřehledné zatáčce vyletěl až na naší polovinu a prudce strhnul volant, až ta kára šla do smyku. Těsně přede mnou. Naštěstí jsme nejeli rychle, takže se nic nestalo. Jinak pohoda jako vždy.
První zastávka byla na Benzině před Jičínem. Času bylo dost, sluníčko svítilo, tak proč si chvilku neodechnout. Po chvilce pokračujeme dál až do Dětenic. Parkujeme ve dvoře a couráme se sem a tam. Nejprve vysvobozujeme Jirku z bundy, protože se mu podělal zip. Pomocí několika rukou a naší vrozené šikovnosti vše napravujeme a Jirka může jet domů v bundě, ne v tričku.
Vlezeme do krčmy a, chtělo by se napsat servírka, nás vítá tím, že neseženeme místo. Je nás přece jen dvacet. Místo jsme našli a bylo ho dost. Holky, nebo spíše krčmářky, jsou z té temnoty poloslepé. Přece jen trvá, než se rozkoukáte a oni tam pendlují celý den. Aby tak dopadly jako Macarát jeskyní.
Dáváme si kafe s „bordelem“, pivo pro kočího ze soudku čepovaný a pro ochutnání jsme si s Milanem dali výbornou zelňačku. Okolo běhá jakási poběhlice a fotí každého a několikrát. Myslím si, že to dělá pro potěšení personálu a majitele. Ouha, než jsme se ustrojili, byla u nás s fotkami i kasičkou. Majitelé hospody musí mít v garáži alespoň tři Rolls-Royce. Soudě jen podle naší útraty za to nic co jsme měli. Ale každá sranda něco stojí, nejsme držgrešle. Na oběd jedeme do Dolního Bousova, protože jsme si na oběd v Dětenicích nestihli vyřídit půjčky.
Bousov je rozkopaný a vyhlédnutá Staročeská hospoda zavřená. Stojíme na náměstí a v koutě je pěkná hospůdka U sv. Kateřiny. Tak jdeme tam. Hospoda pěkná, servírka také, a ještě k tomu mladinká. Trvá to trochu déle, než se všechno objedná a několinásobně déle než dostaneme jídlo. Kde kdo, co přišel i po nás, již baští a my stále nic. Kuchařka evidentně nestíhá. Nakonec nás oběd stál pomalu dvě hodiny. Tak nějak jsme se sice najedli, ale nic moc. Pokud bych tudy cestoval příště, zvolil bych jinou vyvařovnu. Všemu je nakonec konec a opět sedáme do sedel.
Chtěl jsem jet ještě okolo hradu Kosti, ale silnice na Horní Bousov je uzavřená, objížďka až přes Sobotku, kam jsme tedy rovněž mířili na kávu, tak jsme tam již zůstali. Někdo mlsal, někdo kafíčkoval, my jsme si dali pravou jahodovou zmrzlinu. Cukrárna je naprosto skvělá, mají otevřeno stále, stále je plno a děvčatům to odsýpá. Pak už máme jen cíl domov. Jedeme přes Pecku a přehradu Les Království hezkým krajem po mizerných silnicích. A úderem sedmnácté stojíme před vraty garáže. Ujeli jsme bezmála 180 kilometrů, což tak nic není. Ale o ujetých kilometrech to není. Je to o pěkném počasí, hezkých místech, prima partě a pohodě na cestách. A nám se to daří snoubit dohromady.
A proto to byl výlet prima jako vždy. A dnes jsme se nasmáli ještě více nežli včera. A tak to má být. Na silnici byla všude mela a plno motorkářů, což mám osobně rád. Zdravíme se, jsme evidentně naladěni na stejně brblající notu. Miluji to.
A tak si užívejte i vy.
Jarda z Úpice s dalšími devatenácti účastníky.
