Bramborová sobota na Veselém Kopci
- Podrobnosti
- Zveřejněno 3. 10. 2015 20:15
- Napsal Jarda z Úpice
Motoklub Úpicko na Bramborové sobotě na Veselém Kopci.
Lovím stále v paměti, hledám místa kam se jet podívat, kde je něco zajímavého, nebo kde jsme dosud nebyli. Na portále Kudy z nudy jsem našel tuto akci na Veselém Kopci. Již celá léta jsem se chtěl podívat do tohoto skanzenu, ale stále nic. Tak tedy dnes v sobotu.
Scházíme se opět v Úpici na „naší“ čs. Autorest. Sešlo se nás již zde sedm motorek a čtyři se přidali v Jaroměři na Benzině. A tak po dlouhé době padl rekord, jelo nás jedenáct motorek.
Vyrážíme tedy na Hradec Králové za děsného provozu. Jako by ani nebyla sobota. A samozřejmě nejvíce bylo kamionů. V Holohlavech je semafor, chvilku postojíme, ale co museli absolvovat ti od Hradce, úplné martyrium. Několika kilometrová fronta. Tak zpátky tudy rozhodně nepojedeme.
Od dnešního rána byla uzavřena v Pardubicích křižovatka u Parama. Jedeme tedy po „staré“ do Pardubic. To jsme si naběhli. Projíždíme krajem Pardubic a do cesty nám skáče policajt, nebo policajtka, nevím. Nás vynechávají a zastavují naši jedinou ženu na motorce. Jestli proto, že má pěknou motorku, nebo proto, že jede jako jediná žena na motorce, nebo proto že má větší prsa? Nevím. Každopádně přispěla státu do kasy, aby mohli přilepšit imigrantům. Solidárně jsme se na pokutu složili, protože jsme všichni jeli stejně rychle. Ale poradili nám nakonec cestu na Chrudim. Alespoň tak.
V Chrudimi se zastavíme na kávu, a abychom probrali tu pokutu. Netrvá to dlouho a pokračujeme dál. Na Veselý Kopec to není daleko. Parkoviště je téměř zaplněné, ale nám tam nechali místečko.
Platíme a noříme se do davu návštěvníků. Jsem tu poprvé, tak prohlížím skanzen skrze objektiv a snažím se a snažím se… Objektivně uznávám, že mám velké mezery, ale lepší to již nebude. Všude plno lidí, kteří co chvíli vlezou před objektiv, je málo místa… Ale nějaké fotky máme. Ochutnali jsme i něco málo z nabídky výrobků z brambor. Moc ne, kdo by stál ty fronty. Bylo to totiž v ceně vstupného. Jednu vařenou bramboru z vařáku, kde se vařily brambory pro prasata jsem ochutnal. A byla dobrá.
Oběd jsme si dali v místní hospodě U kováře Matěje a dobrý byl také. Konec srandy a mažeme domů. Jedeme na Hlinsko a zdejší seskupení krásných chalup Betlém vynecháváme. Objížďka do Chrasti nás protáhla takovými „hačaperkami“, že nebýt toho, nikdy bych tam nebyl. A ani bych tam nikdy nejel. O kvalitě, prý silnic, se nemá cenu ani zmiňovat. Nakonec jsme to ale nějak zvládli. Nikdo ani nereptal, zřejmě jsme již na to zvyklí.
Po bloudění kolem Pardubic nakonec dojíždíme k hospodě Pod Kunětickou horou. I tady bylo umění někam zaparkovat jedenáct motorek, ale jsme šikovní a umíme si poradit.Tady byla plánována káva, tak tedy si dáváme našeho oblíbeného „turka“ a za odměnu zmrzlinový pohár. Je nám prima. Pomalu se smráká a tak pokračujeme k domovu s krátkou zastávkou pro benzín. Jedeme zadem na Josefov, kdo by pokoušel frontu u Holohlav.
Pomalu se rozdělujeme podle bydlišti a po šesté hodině jsme opět před garáží. Naše psí slečny měly takovou radost, že skákaly a vejskaly jak malé děti.
Ujeli jsme za sluníčka i podmračené oblohy 240kilometrů. Nikde žádná nehoda ani nepříjemnost, pominu-li tedy tu vynucenou zastávku v Pardubicích.
A protože jsme se namlsali, sezóna bude pomalu končit, tak musíme využít příležitost a v neděli se dáme na cestu do Dětenic. Někteří tam ještě nebyli a neradi by o to přišli.
Potkali jsme spousty motorek nejen na silnici, ale řada jich měla stejný nápad jako my. A tak to má být.
Užívejte si také.
Jarda z Úpice.
