I přes ne zcela dokonalé počasí stále jezdíme.
- Podrobnosti
- Zveřejněno 28. 5. 2017 17:03
- Napsal Jarda z Úpice
Pár řádků z našeho ježdění po krajině je zde. Letos se mi nějak nedaří a mám najeto docela málo. Ani nevím jestli to ještě nějak dohoním. Ta roční absence byla přece jenom dlouhá. Počasí si letos dělalo co chtělo a začátek sezóny nám výrazně ovlivnilo. Čeká mě STK a již teď mám z toho špatné spaní. Motorku mám sice v pořádku, ale přece jen na ní je pár věcí mimo a bez homologace. Tak nevím. Snad vše dopadne jak má.
Květnové Kokořínsko a pár výletů předtím.
Konečně jsme se dočkali nejen příznivé předpovědi počasí, ale počasí samého. V pátek jsem nechal vyměnit zadní gumu, přemluvil manželku, aby konečně vyrazila semnou a oddálili přivezení vnučky. Milan TU mi dal za úkol najít nějakou vhodnou trasu, ale hledejte trasu, kde bychom nebyli, nebo kde bude něco zajímavého. Ale tentokrát to bylo trošku lehčí, neboť trutnováci měli chuť jet na Kokořín. Nakonec tedy nikdo z nich nejel, ale my ano. Tuto trasu jsme jeli již několikrát, ale je to krásný kraj, tak proč ne.
Nikdo se moc nehlásil, ale nakonec nás jelo deset motorek, což je celkem dost. Je jich již dost na to, abyste vždy našli vhodné místo na parkování, nebo jen zastavení. A finty s celodenním parkováním za kupu peněz nejsou to, co nás láká. Protože nikde nejsme nijak dlouho.
Vyrážíme z Úpice do Pilníkova, kde čekají trutnovští. Nakonec se tam zdržíme trochu déle, ale času je celkem dost. Další oblíbenou zastávkou je Sobotka. Zdejší cukrárna je široko daleko vyhlášená svojí nabídkou, bezvadnou obsluhou a velmi dlouhou otevírací dobou.
Po posilnění pokračujeme na Mělník a Kokořínským údolím až k restauraci U Grobiána. Je poledne, tak poobědváme. Dobré místo se slušnou nabídkou. Pokračujeme směrem ke Kokořínu, ale silnice je uzavřena, opravují opěrnou zeď. Tak jedeme až do Jestřebí a navštívíme tamní hrad, který si svoji epizodku zahrál ve filmu Dovolená s Andělem. Je tam krásný výhled. Po cestě k domovu se stavíme v Oboře na zmrzlině. Máme chuť na kávu, tak zase zastavujeme v naší Sobotce. No a v podvečer jsme doma. Naši již grilují, tak si dáváme klobásky, studené pivo ze sklepa a je nám fajn. Ujeli jsme něco přes 300 kilometrů, ale přiznám se, že už jsem nevěděl jak sedět. Po té dlouhé absenci mě bolel zadek. Bylo úžasné, co motorek bylo na silnici. To počasí vytáhlo z garáže kdekoho. Super.
Bylo to fakt prima.
Květnové courání Jičínskem.
Byla středa, senioři měli výjimečně volno, tak jsme vyjeli někam na výlet. A zase vymysli to. Tak jedem. Přes Dvůr Králové a Jičín směrem na Lomnici nad Popelkou. Ve Valdicích spravují silnici, která konečně bude k prima ježdění. V pravé poledne přijíždíme k restauraci Na Ploužnici. Měl jsem ji vyhlédnutou z internetu. Dělám to pravidelně, abych věděl, kam v žádném případě nemám lézt. Kartu nemám a brát si půjčku na oběd se mi nezdá. Tady jsme se prima najedli s tím, že káva bude na kopci Tábor, nedaleko odsud. Dojedeme na Tábor, ale ouha. Jediné co funguje je rozhledna. Je tam totiž automat na zaplacení. Ta parádní restaurace a penzion jsou mimo. A zdá se, že opravdu. Vypadá to, že někdo odvezl celé vybavení, dokonce někdo sebral i venkovní skříňku, kde se dává jídelní lístek. Co se dá dělat. Sjedeme do Lomnice na náměstí. Tady je cukrárna se zmrzlinou a káva. Já vždy nakupuji v muzeu Lomnické suchary, mají jich tady plno ve všech příchutích. A jen škoda, že nebyl čas projít muzeum. Je jistě hodně zajímavé. Šli jsme se s Jirkou Chopperem podívat i do místní části historických budov Karlov. Jenže, probíhají tam nějaké práce. Všechno rozkopané, tak co tam. Navíc jsem tam byl. Pokračujeme vesele dál na Jilemnici. Zde je povinná zastávka u Zvědavé uličky. Je to tu moc pěkné a upravené. Ve spodní části je restaurace Šaldův statek. Příjemné místo. Všechno ale končí a tak mažeme přes Vrchlabí dom. Aby toho nebylo málo, jedeme ještě přes Hoffmanovy boudy na Jánské Lázně. Staví tady další stezku v oblacích. Má být nejdelší ze všech. Délka 1200 metrů je jistě úctyhodná.
Netrvá dlouho a jsem doma. A pěkně jsme se svezli. Co víc.
Radvanický otevírák.
Radvaničtí Jestřábí jezdci pořádají na začátku a na konci sezony setkání motorkářů. Motorkářská chýše již není, ale nějak to ani nevadí. Otevírák posunuly na pozdější dobu, neboť na původní termín byl v Radvanicích sníh. Vydáváme se na cestu. V Úpici to ještě jde, ale okolo se kupí taková ta ocelově šedá mračna… Vyjíždíme na Odolov a stihne nás sprška. Tedy spíše liják. Zastavujeme před bývalou hospodou a chvilku čekáme. Nakonec pokračujeme v deštíku až do Radvanic. Tady neprší. Je zde pár motorek, ale pomalu přijíždí další. Nakonec se všichni vydávají na spanilou jízdu po Radvanicích, se zakončením u hřbitovního kostelíku sv. Jana Křtitele. Na mši nejdeme, ale po chvilce se v deštíku vydáme zpátky k domovu. Jednak žádná vyjížďka nebude a sedět v hospodě U Píšťalky se nám nechce. Já mám navíc setkání po 50 ti letech se spolužáky z učňovky v Trutnově.
Tak dopadlo setkání motorkářů v Radvanicích.
Ale ne vše má vždy usměvavou podobu.
Fotky z cest jsou zde: http://jardazupice.rajce.idnes.cz/
