Pane Bože za co.....

Co jsem komu udělal….

Loňský rok jsem najel asi 300 km a od dubna marodil. Doufal jsem, že ten letošní rok 2017 bude poněkud příznivější.

Sice nejsem věřící, byť doklad o křtu svatém mám doma, ale přece jen několik motorkářských mší absolvuji. Přece jen se vyplatí být s tím svým Andělem strážcem zadobře. A nejen s ním, ale i s jeho vrchním velitelem. A i přesto na mě ten náš motorkářský Bůh nějak zanevřel. Vloni to bylo o ničem, ale bohužel i ten letošní rok, nebo tedy alespoň ten půlrok, rovněž. Co s tím?

Letos začátkem roku zcela zklamalo počasí. Lyžaři se sice radovali, ale my, co máme nejraději dvě gumy na asfaltu jsme zoufale čekali na to, až konečně oschne asfalt a ohřeje se vzduch. Když to konečně nastalo, ujel jsem pár kilometrů a těšil se na výlety po krásné krajině, s přáteli po boku. Koncem května jsme podnikli výlet na Kokořínsko. Sluníčko nám pralo do zad a tak jsme byli zpoceni jak „dveře od chléva“. Na další sobotu byl připraven další výlet, ale ejhle…. Dostal jsem angínu a kašel, že černý kašel je proti tomu pokašlávání. Spořádal jsem hrst antibiotik, dva týdny se povaloval v posteli a dodnes nejsem zcela fit. A tak zase jede Stopangin a podobné nesmysly, aby mě už konečně všechno přešlo. Chystal jsem se za přáteli na Potštejn, zvali mě i kluci se společnými motorkami Kawasaki Drifter, ale co naplat. Bohužel plánují každý rok setkání ve stejném termínu s Kosteleckými, ale letos ta volba byla jednoduchá. A tak mám letos najeto nějakých bídných 700km.

Posledního půlroku jsem měl nelehké spaní, čekala mě STK. Nebyla noc, kdy bych nepřemýšlel, co budu dělat, až mě „přetrhnou“ techničák a budu vyřízen. Však to znáte. Všude okolo plno všelijakých negativních zpráv o vyhození z technické, jednou kvůli třásním, podruhé kvůli přidaným světlům a tak dále. Těch buzerací bylo tolik, že jsem nevěděl, co mě čeká. Koneckonců mám již motorku plnoletou, je jí 18 let. A rozhodně nejsem první majitel. První majitel byl někde v Kanadě. Koupil jsem ji tak jak je, já jsem v podstatě moc úprav nedělal. Jen jsem přidal nosič a kufr. Během marodění mě ta technická propadla, a tak týden na to jsem tam pelášil.

Pro jistotu jsem sundal nosič s kufrem a vyměnil použité LEDky v přídavných světlech za originální H1. A neprošel jsem podmíněně. Dostal jsem to na měsíc. Jako na potvoru mě přestal fungovat spínač přední brzdy, měl jsem polepené plexi samolepkami z akcí. Sice jen ve spodní části, ale údajně jsou v zorném úhlu řidiče. A navíc jsem nesundal vepředu rolku s rohama. Tak jsem se ihned doma pustil do oprav.

Odstranil jsem všechny nálepky, i když mi to bylo docela líto. Sundal jsem rolku, a bylo. Naštěstí spínač stačilo vyčistit a prostříknou WDečkem a fungoval. Mazal jsem tedy hned druhý den na opakovačku. Po 14. Hodině se ozvala neskutečná rána. To mi spadl kámen ze srdce v okamžiku, kdy mě technik lepil nálepku s dírkami 06/2019.

Jediné pozitivum bylo, že se nikdo nesháněl již po parkovacím světle, neboť moje americká verze má parkovačky v blinkrech. Chtěl jsem to předělat, ale v servise mi řekli, že nemusím, že toto provedení již tolerují. Tak snad ano. Takže alespoň na chvilku mám klid. Ani to za ty nervy nestojí. Ta buzerace tohoto státu nabývá obludných rozměrů. A to nejen v tomto segmentu. Příští týden se jede protestní akce proti buzeraci na STK. Údajně je dohodnuto setkání s ministrem dopravy Ťokem. Jsem však v tomto směru velmi skeptický. Při pohledu na onoho ministra mám dojem, že by si bezvadně rozuměl jen s Dr. Chocholouškem.

A tak přátelé, vám co vás toto martýrium čeká, přeji hodně štěstí. A těm, co to mají za sebou, hodně zdraví a pohody na silnici. Bez toho se to neobejde.

Mám radost, že se zase někde potkáme. A nemusím jet na kole, nebo na skútru.

Jarda z Úpice

Další informace