Opět vyrážíme na Šiklův mlýn
- Podrobnosti
- Zveřejněno 2. 7. 2017 10:08
- Napsal Jarda z Úpice
Opět je tu Šiklův mlýn.
Tento týden jsme se rozloučili s naším členem a kamarádem Endym. Rozloučení proběhlo jen v rodinném kruhu, tak jsem poslal jen virtuální kytičku.
Život však jde dál. Léta nám přibývají závratným tempem, síly stejným tempem ubývají, jen elán nám zůstává. Radost z ježdění, setkávání se s přáteli, nejen na silnici. S radostí máváme na pozdrav projíždějícím motorkářům. Pozdravím vždy i hlídku policie, ale tváří se většinou nechápavě.
Po letech jsme se vydali opět na motosraz na Šiklově mlýně. Koná se vždy první prázdninový víkend. Na můj návrh samozřejmě nikdo nereagoval, tak jsme si s Alenou mysleli, že pojedeme v pohodě sami. A protože počasí nevěstilo nic dobrého, budeme se řídit podle něho. V sobotu ráno uvidíme. V pátek navečer nakonec volá Milan TU, že dva pojedou. Sobotní počasí bylo velmi podivné, spíše to vypadalo na to, že budeme koukat na televizi. Je to ale domluveno, tak uvidíme. Vrátit se lze vždycky. Tak tedy ráno o osmé nás čeká Jarda Studna na tradičním místě. Nakonec v Jaroměři ještě tedy dva trutnováci. Jedeme na H. Králové, se štěstím prolétneme omezením u Trotiny, posléze i v Pardubicích a trochu motání nás čeká v Chrudimi. Zastávka je plánována jako vždy v Trhové Kamenici. Tam, nebo již někde po cestě nás dojel ještě Lev s Ivou. A tak bylo nás pět, jak od Poláčka.
Po krátkém oddychu pro sedací část našich postav pokračujeme. Mraky střídá sluníčko, ale žádná vodní sprška se nekoná. Čím více se blížíme Šikláku, tím více je motorek na silnici. Sluníčko nás docela vítá již delší čas. Na vstupní bráně se hlásíme. Jsem registrován, tak dostáváme nálepky a podobné propriety, já jako registrovaný navíc poukázku na klobásku a nápoj. Za spolujezdce platím seniorské a jsme v areálu. Je to trochu změna, protože dříve dostal poukázku každý řidič. Aleně jsem klobásu koupil. Byly moc dobré a za lidovou cenu. A tak občerstveni pomalu kroužíme areálem, posedáváme, okukujeme nepřeberné množství typů motorek, obdivujeme hezké holky a užíváme pohodu. Dvakrát nás z letargie vytrhla krátká sprška, ale nic světoborného, jen aby se neprášilo. Kluci byli po půlhodině otráveni a jeli by domů. Já, ani Lev, nikam nespěcháme a zůstáváme na program od půl třetí. Kluci nakonec také, a myslím si, že ani nelitovali. Bylo docela pěkné a zábavné. Hlavně se snažili zabavit děcka. Předtím probíhala i soutěž v poznávání večerníčků a pořadů pro děti. Pustili vždy kousek melodie a děcka hádali název. Nevěřil jsem, co všechno znají a podle pár tónů poznají. Je vidět, že jsou naše děti vnímavé a chytré. A za každou správnou odpověď byly odměněny dárkem a mlsy. Hrozně moc je to bavilo.
Na vyjížďku jsme nejeli, máme jednu za sebou a druhou před sebou. A ani jsme tentokrát neobcházeli celý areál, známe to z předchozích let. Koupili jsme pár drobností naší Viktorce, aby měla radost.
Odpolední program končil a my se vydali zpátky k domovu. Po cestě si někde dáme oběd. Jeli jsme zpátky na N. Město na Moravě. Poprvé jsme jeli na Sněžné, tentokrát jsem zvolil méně komplikovanou trasu na Jimramov a Poličku. Po krásné silnici plné zatáček dojíždíme do Jimramova, potom do Poličky a následně do Litomyšle. Po cestě jsem neobjevil žádnou hospodu. Dostal jsem nápad, zastavit se na Andrlově Chlumu. Tam je bezvadná a osvědčená restaurace. V Litomyšli tedy jen tankujeme a po nějakém čase odbočujeme na Andrlův Chlum. Je to silnice plná zatáček, jezdí se tu proto i závody automobilů do vrchu. Přijíždíme ke konci a ejhle, cedule zákaz vjezdu. Závody minikár. Uzavřeno do 17 hodin. Zbývá nám 5 minut, tak jedeme nahoru. Parkoviště narvané závodníky a doprovodem, v restauraci svatební hostina. Ujal se nás jeden z pořadatelů, nechal nás zaparkovat, poslal nás do restaurace, že budeme i tak obslouženi. A dolů dají ceduli, že motorkářům vjezd povolen. A skutečně. Velmi ochotně nás přijali. Servírka nám již šla naproti, že nás viděla přijíždět, a že určitě budeme jíst. Jídlo bylo nejen rychle, ale i dobré. To koneckonců znám i z minula. Najedli jsme se a pokračujeme k domovu. Kolem se honí černé mraky, záclony deště zakrývají kus oblohy. Jsem přesvědčen, že nás to kousek před domovem chytne. Přijeli jsme po 322 kilometrech domů, bylo půl osmé. Svléknu se, nastrkám motorku do garáže a spustil se liják. Skutečně to bylo na vteřiny.
Ale to je tím, že mám vždy trasu dopředu připravenou, obvykle mi to vychází perfektně časově. A celou dobu se přimlouvám u mého anděla strážného, aby to nějak zařídil. A naštěstí to tak vychází.
A tak přeji všem, ať jim to vychází také.
Jarda z Úpice
Fotky jsou zde:
