Červencový svátek na silnici
- Podrobnosti
- Zveřejněno 7. 7. 2017 6:52
- Napsal Jarda z Úpice
Červencové svátky, aneb co jiného než vyrazit na silnici.
Začátkem července jsou k dispozici dva parádní dny volna. Svátky Cyrila a Metoděje a svátek k upálení Mistra Jana Husa. Nám, co už nemusíme chodit do práce, je to trochu jedno, ale užíváme si společně s ostatními, ještě povinnými.
Ve středu jsme měli ještě hlídání naší vnučky, ale čtvrtek byl již volný. Bedlivě jsem sledoval zprávy o počasí, prolétl všechny stránky s počasím na internetu, ale moc moudrý jsem z toho nebyl. No co, uvidíme ve čtvrtek ráno. Podle toho se rozhodneme. V noci pršelo, ale ráno se obloha pomalu projasňovala, až nakonec vykouklo sluníčko. Tak balíme a jedem.
Jen jsem nevěděl pořádně kam. Procestoval jsem na mapě každý kout, ale všude jsem někdy byl. Nakonec jsem zvolil sever Čech. V anketě návrhů na výlety neuspěl Liberec se svojí Libereckou výšinou, tak tedy tam. No a pak někudy zpátky. Takže trasa byla plánována na Liberec, potom sklárna v Lindavě, Pekelné doly, Obří sud Javorník. A něco kolem toho, pokud bude čas.
Vyjíždíme něco po osmé hodině na Trutnov a Vrchlabí, mihneme se kolem rozhledny U borovice a kolem Jizery přijíždíme do Železného Brodu. Jizera byla plná vodáků užívajících si sluníčka. Zastavujeme na chvilku na obvyklém místě, č.s. v Brodě a po chvilce jedeme do Jablonce. Tady nás navigace zamotává mezi baráky, neustále něco mele o protisměru. Cestu znám, ale na Liberecké výšině jsem nikdy nebyl, a navigace mě měla ulicemi Liberce, nebo někudy dovést do cíle. Nakonec se vymotám bez ní a jedu přes Proseč na Vratislavice. Potom po staré do Liberce. No a tady nás opět navigace nutí kroužit. „Zahněte vlevo a potom vlevo“ Činím tak a jsem zase zpátky na tom samém místě. Jedu tedy podle svého a nakonec se nám podaří najít cestu, spíše tedy „oslí“ stezku k Výšině. Cesta šplhá do kopce, samá zatáčka a díra, štěrk a bordel. No ale dojíždíme do cíle. Ventilátor na motorce běží, a to snad potřetí za tu dobu co ji mám. Dvě motorky jsou již nahoře. Místo je to nádherné, ale… Kdysi stavební společnost p. Imlaufa opravovala tuhle restauraci a budovala lázně v Chrastavě. Dokonce jsme měli domluven i termín motosrazu na Výšině, s muzikou a grilovaným prasátkem. Společnost nakonec po nějakých potížích s „odkláněním“ evropských dotací skončila. Nevím kdo je současným majitelem této provozovny, ale krásný areál je poměrně zanedbaný. Všude tráva a plevel, chodníčky zarůstají. Ale stačila by na to „strunovka“ a pár hodin práce. A bylo by to v ažuru. Koneckonců hostů mívá dost. Potkali jsme plno turistů drápajících se nahoru. My se po kávě vydáváme zpět.
Mažeme to po dvouproudovce na Děčín, tentokrát již regulérní stodesítkou. Míjíme u Jitravy „sloní“ kameny. Je to pěšky skoro kilometr a zpátky druhý. No a potom před Cvikovem z této parádní silnice odbočujeme na „tankodrom“ do Lindavy. Zastavujeme u sklárny AJETO. Parkoviště plné, všude samý cyklista a turista. Projdeme si za pár korun sklárnu, můžete zde po libosti fotit a nakonec končíme na obědě ve Sklářské krčmě. Výběr slušný, ceny také. Krčma je plná i s přilehlou terasou. Co je parádní, v krčmě mají malý verštat s píckou, kde si můžete se sklářem vytvořit svůj výtvor. Také tu stála fronta děcek a se zájmem se podílela na tvorbě. No, super nápad. Dáváme si „kuřízek“ s hranolky. Všechno horké a čerstvé. Zapíjíme to chladným Birelem a odjíždíme na skok do Pekelných dolů. Tady chvilku odpočíváme, nebo spíše trávíme po obědě. Motorek je tu plno, stále někdo přijíždí a odjíždí. Po chvíli se zvedáme i my. Jedeme do Brniště. Pořád mi něco klepe a zvoní. Zastavuji a koukám co se děje. A ejhle, uvolněný výfuk. Jeden šroub jsem někde ztratil, ten druhý i s držákem matek vytrval. A tak přes žhnoucí výfuky opravuji. Nakonec se vše zdařilo, jen jsem si trochu spálil ruce, ale kdo by na to myslel. Jen nevím, co bych dělal ztratit i ten druhý šroub.
Můžeme pokračovat. Jedeme okolo Stráže pod Ralskem. Původně jsem zamýšlel zastavit na zmrzlinu v cukrárně Zmrzlinárna. Uvádí, že mají denně asi stočtyřicet druhů. Vynecháváme to. Jedeme přes Hamr na Jezeře. Kempink plný, ve vodě hromada lidí, pravé léto. Ale nic pro nás.
Pokračujeme do Osečné a Křižan, odbočíme na Liberec. Po mizerné silnici nakonec najíždíme na parádní asfaltku vinoucí se do kopce k Ještědu. Ještěd tentokrát vynecháme a přes Horní Hanychov pokračujeme do Jeřmanic, k odbočce na Obří sud. Po děsné stezce plné děr, štěrku a křoví až do cesty vyšplháme na Obří sud. To je obrovským kontrastem k té strašné přístupové cestě. Všude pořádek, zastřižená travička, super. Popíjíme kafíčko a necháváme nějaký čas na vychladnutí naší Kawinky. Je už pět hodin odpoledne a tak se zvedáme na cestu. Jedeme do Hodkovic n. M., potom přes kouzelný Frýdštejn do Malé Skály. Kempink plný stanů a Jizera koupajících. Nádhera. No a pak již obligátní trasou do Železného Brodu, Semil a podle Jizery na Vrchlabí. Aby toho nebylo málo, odbočujeme v Čisté na Janské Lázně. Omrknout novou atrakci na Hofmankách, ale moc toho vidět není. Je sedm hodin a po jedenácti hodinách a přesně 320 kilometrech zastavuji před garáží. Utahaný jak po třídenním flámu, zpocený, ale naprosto spokojený s nádherným výletem. Jeli jsme tentokrát sami, takže jsem nemusel stále sledovat jestli jsme všichni, mohl zastavit kde chtěl, a na jak dlouho chtěl. A nemusel poslouchat připomínky po absolvovaných enduro vložkách, a že jich tentokrát bylo. Silnice byly plné motorek. Všichni jsme se radostně zdravili, tak jak to má být. No co budu psát, prostě nádherný den. Je páteční ráno, a zatím co tady píši tuhle zprávu venku prší a bublá bouřka. Měli jsme včera kliku. A tak to má být.
Tak si užívejte také. Třeba se někde potkáme anebo si jen zamáváme.
Jarda z Úpice
Pár fotek z výletu:
http://jardazupice.rajce.idnes.cz/Liberecky_okruh/
