A zase na skok v Polsku, tentokrát cestujeme po hradech
- Podrobnosti
- Zveřejněno 22. 7. 2017 21:45
- Napsal Jarda z Úpice
Cestujeme po hradech Polska.
Každý rok pořádáme na našich stránkách anketu Kam na výlet? Jako obvykle o ní není zájem, a to ani z řad našich přátel Motoklubu Úpicko. Některé výlety se opakují, ale ani tak se k tomu nikdo nehlásí. Takto už podruhé dopadl výlet na polské hrady.
A tak jsme se s Alenou rozhodli vyrážet na některé výlety sami. Hltal jsem všechny předpovědi počasí, prohlédl kdejaké internetové stránky a moc moudrý jsem z toho nebyl. Ale sobotní ráno bylo vlídné, tak jsme kolem půldeváté startovali. V pátek večer volal Milan TU, jestli se něco chystá. Chystá, ale pojedeme sami. Hrady nikoho nezajímají, tak si to užijeme po svém. Tímto se mu hluboce omlouvám, ale kdekdo jezdí sám a hlavu si s tím neláme.
Hrad č. 1 – Grodziec - http://www.hrady.cz/?OID=7267
Jedeme podle navigace, nikdy jsem na hradě Grodziec nebyl. Jedeme přes Lubawku, Kaczorow, Swierzawu po docela pěkné silnici. Pak to navigace bere zkratkou po skoro motokrosové silnici, ale zvládli jsme to. Po zhruba 90 kilometrech šplháme na kopec, na hrad. Stojí na nádherné vulkanické vyvýšenině, již zdálky viditelný. Parkoviště je u samého hradu, bezplatné.
Podle informací je vstup na nádvoří bezplatný. To dnes již neplatí, vstupné do areálu hradu je 10,- Zl. na osobu, seniory nevyjímaje. Tento víkend nebyla k dispozici průvodkyně, tak jsme po celém hradě běhali, jak chtěli. Místy jsou tak nízké chodby, že ani já, v kategorii „odrostlý trpaslík“, jsem sotva prolezl. Kamarád Pep by musel po čtyřech. Hrad je to nevelký, ale kouzelný. A navíc děsně fotogenický. K dispozici je prodejna suvenýrů, občerstvení a na slušné úrovni toalety. Mobiliář je zřejmě posbírán ze všech koutů, ale to vůbec nevadí a na kráse hradu to neubírá. Všechno se na nás lepí, po schodech už sotva lezeme. Tak chvíli odpočíváme ve stínu a valíme dál. Čeká nás zhruba 50 kilometrů na další hrad. Jsme skoro na místě, ale ještě nás čeká frézovaná silnice, plno štěrku a prachu, do kterého spadlo pár kapek deště, tak abych jsem jen mizerně viděl přes plexi. A pak zase jen sluníčko a sluníčko.
Hrad č. 2 – Czocha - http://www.hrady.cz/?OID=3770
Jeden z nejnavštěvovanějších hradů Dolního Slezska. Místo, kde se turisté hemží jak mraveniště má svoji historii, hojně spojenou s Čechy. Původně zde stávala tvrz, založená českým knížetem Vladislavem II.. Na hradě je k dispozici hotel a restaurace. Zároveň jsou zde prohlídkové okruhy, ale to jsme vynechali. Hrad sám stojí na útesu nad jezerem Lesnianským. Jezdí tu i pravidelná lodní doprava, tak je k vidění i hrad z vodní hladiny. Jsem tu již potřetí, tak mnoho nefotím, fotek mám z minula dost. Alena si to trochu užívá, je zde poprvé.
Parkoviště je nabité jako vždy, ale naše Kawinka se tam vešla. Parkovné pro motocykl je 4,- Zl.. Vedle parkoviště je k dispozici stánek s občerstvení, tak si dáváme oblíbenou Zapékanku s žampiony, sýrem a pikantní omáčkou. Bylo to skvělé. Vedle stojí stánek se zmrzlinou, vypadala a chutnala jistě skvěle, ale na ulepenou pusu jsme neměli chuť. Jsme celí zpoceni a docela unaveni. A tak pomalu pokračujeme domů. Čeká nás ještě třetí zastávka, ta po pár kilometrech.
Hrad č. 3 – Swiecie - http://www.hrady.cz/?OID=5259
Projedeme obcí Lesna a po pár minutách stojíme před hradem. I tady se trochu internetové informace rozchází. Zřícenina je uzavřena, ale po dohodě s majitelem ji lze spatřit. Zrovna před námi se tam tři vpašovali. Chtěl jsem toho využít, ale bylo vidět, že toho mnoho dochováno není a práce je tam až nad hlavu. Tak jsme udělali jen pár fotek a pokračovali k domovu.
Projížděli jsme okrajem města Wolimierz, kde se konal Festival semen. Stovky a stovky stanů, plno prodejních stánků, divadel a kapel všech žánrů. Druhotně to je nazýváno Pojizerský jarmark. Nevěděli jsme co se děje, tolik lidí a aut pohromadě není snad ani u nás na známých festivalech.
Naše cesta vedla přes lázeňské město Swieradow Zdroj - https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%9Awierad%C3%B3w-Zdr%C3%B3j . Navigace nás vodila doprava, doleva, nahoru a dolů, ale nakonec jsme na té silnici do Sklářské Poruby skončili. Celé to lázeňské město je v kopcích, všude samý hotel, sjezdovky, no paráda. Stojí to za samostatný výlet. Po asi 20 kilometrech nádherné silnice vedoucí stále lesem najíždíme ve Sklářské Porubě na hlavní, vedoucí do Harrachova. Většina z nás tu nádhernou krouceninu perfektního asfaltu zná. Je to nádhera. Tedy až do momentu, kdy překročíte hranice do ČR. Nastává flekovaná hrbatice. Dojíždíme na křižovatku silnic Tanvald, Harrachov a Vrchlabí, Na Mýtě. Tankujeme a dáváme si kávu z automatu, neboť plánovaná zastávka v hostinci Na Mýtě, který je vedle, se nekoná. Myslím si, že se už nekoná ani ta restaurace. Chvilku lelkujeme a jedeme dál. Čeká nás zbytek cesty. Kolem Jizery se jede docela pěkně, až na některé úseky. Kvalitní asfalt samozřejmě střídá flekovačka, jak je u nás zvykem.
Nakonec se dokodrcáme domů. Je pět odpoledne, mraky se honí, ale nic se neděje. Večer spadlo pár kapek, to aby měli „rosničky“ radost.
Ujeli jsme přesně podle plánu 280 kilometrů, v pohodě a bez problémů.
A tak si přátelé užívejte také, podle svých chutí a zálib.
Jarda z Úpice.
Pár fotek je zde:http://jardazupice.rajce.idnes.cz/
