Tentokrát míříme do Posázaví
- Podrobnosti
- Zveřejněno 30. 7. 2017 8:49
- Napsal Jarda z Úpice
Tentokráte se vydáváme do Posázaví.
Po deštivém týdnu byla předpověď počasí na sobotu přímo pohádková. Nedá se nic dělat musíme na výlet, i přesto, že je v Úpici svatojakubská pouť. Pověstný „koňský“ karbanátek jsem si u vyhlášené reklamní agentury Splav dal pro jistotu v pátek navečer. K tomu jedno pivo a měl jsem splněno.
Po naší sólo jízdě po polských hradech jsem tentokrát počítal s „grupáčem“, tedy skupinovou jízdou. Nakonec skupinu tvořily čtyři motorky a šest lidí. Na cestování tak akorát.
Prvním cílem byla č. s. Robin Oil v Poděbradech. Vždy tu zastavujeme, je to poprvé po sto kilometrech. Obvykle jezdíme „zadem“, tedy přes Hořice, N. Bydžov a Městec Králové. První překážka nás čekala za D. Králové v podobě uzavřené silnice do Lipnice. Ale už toto pondělí bude otevřena. Druhá překážka nás čekala již před Poděbrady v Senici. Sice to obtěžuje, ale nakonec se nám po opravených silnicích bude hezky jezdit.
Po krátké pauze pokračujeme do Sadské a dále do Chotouně, to je naše další zastávka. Pan Vitouš zde má soukromé Muzeum traktorů a zemědělské techniky (www.veterantraktory.cz ). Bohužel jsme se nějak nedomluvili a tak všechna vrata byla uzavřena a nikde nikdo. Domníval jsem se, že sobota bude dnem otevřených dveří běžně. Nedá se nic dělat, pokračujeme o kousek dál, do Třebovle. Chotouň není nijak známé místo, byť ukrývá několik zajímavostí. Jednak je zde Homole sv. Prokopa, která podle pověsti vznikla očištěním pluhu, který táhl čert a sv. Prokop ho nutil vyorat brázdu ze Sázavy až do Chotouně. Pod touto mohylou se údajně ukrývá hrob nějakého velmože ze 7. až 6. století. Tak vznikla tzv. Čertova brázda. A do Chotouně vedla proto, že se zde na Prokopském statku údajně sv. Prokop v roce 970 narodil.
No a my se blížíme k Třebovli. Jako jednou ze zajímavostí je zde Duhový park (www.duhovypark.cz ), určený zejména k „vyřádění“ dětí. Jestli to ale funguje nevím, bylo zde mrtvolné ticho. My ale máme jiný cíl, nedaleké Lipany s mohylou bitvy, kterou zde v roce 1434 podnikly dvě protinázorové skupiny „kalíšníků“. Husité pod vedením Prokopa Holého to nedotáhli do vítězného konce a byli poraženi. Od té doby to je v této zemi podělané.
Zejména mě utkvěla jedna z pamětních desek, v dnešní době neoblíbeného rčení, také tomu její stav odpovídá.
„Mnoho let jsme za vás bojovali, mnoho z nás zde padlo, děti zítřků, potomci naši, proti mamonu a hamižnosti církve se bijte, ctěte pravdu, kažte pravdu, držte pravdu, až do milosrdné smrti, tak jako my zde“.
Pokračujeme do nedaleké Kouřimi. Původní záměr navštívit zdejší skanzen jsme vzdali. Jednak nás předbíhal čas, a jednak vzhledem k pořádané akci pro děti bylo dvojnásobné vstupné, které nám přišlo neúměrné, neboť ta půlhodinka strávená prohlídkou několika stavení za to nestála. Stavíme jen na náměstí, které je již poněkud více opravené, nežli před lety, když jsem zde pracoval. Možná to je i tím, že se zde natáčel seriál „Bylo nás pět“. Dalším cílem je městečko sklářů, Sázava. Před lety jsme zde byli a odpočívali ve zdejším areálu Na ostrově. Tak tentokrát bylo v plánu navštívit konečně Sázavský klášter. Obešli jsme co se dalo, něco vyfotili a pokračovali. Bylo již značně po poledni a hlásily se naše žaludky. Měl jsem obhlédnutou restauraci Na Marjánce (www.restauracenamarjance.eu ). Zastavujeme před ní, z kuchyně to vonělo, jídelní lístek přebohatý. Jenže, ani na terase, ani uvnitř nebylo volné místo. Kdoví, jestli návštěvníci neseděli i na záchodě. Ostatně okolo tekla Sázava, tak to byl samý vodák, cyklista a pěšáci. Dokonce i jeden kovboj. Koně měl uvázaného u vody, tam byl přece jen klid.
Ondřejov, kam jsme mířili, byl nedaleko, tak jedeme. Nakonec jsme skončili ve zdejší Pizzerii Pietro. Dali jsme si s Alenou pizzu čtyř sýrů, moji oblíbenou. Kupuji si ji v Penny za necelých 40,- Kč, ale teprve v Ondřejově jsem zjistil, jak má chutnat.
Občerstveni vyjedeme na kopeček k Astronomickému ústavu akademie věd (www.asu.cas.cz ). Přátelé, byl jsem zde poprvé a byl jsem nadšen. Tak má vypadat areál pod státní správou. Nádhera nádherná. Nečekali jsme hodinu na prohlídku a mazali dál. Projíždíme Struhařovem a odbočujeme na silničku do Jevan. Silnice se stále klikatí a vede krásným lesem. Co ale bylo nádherné, ten asfalt byl tak kvalitní, že jsme chvilkami měli pocit, že jedeme po bruslařské dráze. Kdyby takových silnic bylo víc. A když už jsme u silnic, tak tedy projeli jsme kilometry pěkných, ale i mnohem více kilometrů po doslova otřesných silnicích. Některé se ani silnicemi nedají nazvat. Je to ostuda této země a vizitka jednoho z nejneschopnějších ministrů, jmenovitě Ťoka. Motorka dostala tolik ran, že dnes je v plánu údržba a kontrola všech spojů, aby se mi někde nerozpadla.
Projíždíme Jevany, tady je mimochodem zrovna jedna silnice z těch mizerných. Nechápu, při pohledu na ty vily boháčů, že nedokáží přinutit nikoho k opravě. Míjíme bývalý hotel Wagner, později Moskva a rekreační středisko ROH a filmová zotavovna Jezerka z filmu Dovolená s Andělem. Mimochodem, ve filmu hraje i imaginární Úpice. To když jede Pavlát (V. Ráž) na kole na poštu. Kodrcáme se po silnici a prohlížíme moderní vily současných zbohatlíků, předválečné vilky a kolem bývalého Gottlandu jen projedeme. Několik ctitelek „mistra“ se zde fotí, aby měly památku na „Božského Káju“. Po pár stovek metrů jsme na křižovatce na Vyžlovce, přeskočíme ji a zastavujeme na skok u rozhledny Skalka. Pokud chcete na rozhlednu, musíte si někde v hospodě za 20,- Kč zakoupit žeton. Je to pitomost, ale chápu, že být turniket na dvacetikoruny, tak by tam museli přivázat policajta. A Ti, jak známo, mají jiné priority než něco chránit.
Pokračujeme do Českého Brodu. To je město, které absolutně nemám rád. Několikrát jsem jej projížděl a vždycky někde bloudím. Mizerné značení, samá jednosměrka, navigace vás vede kudy chce, no děs. Brod nemám rád.
Vymotáme se jako vždy a přes Sadskou jedeme do Poděbrad. Chceme si dát někde kávu a zmrzlinu. Je vedro, tak by přišla k chuti. Na náměstí pod Jiříkem stojí motorky, tak se k nim přidáváme. Skryti pod slunečníky vychutnáváme kávu a skvělou citronovou zmrzlinu. A pak jedouce na Chlumec n. C. nás opět zdrží semafor, ale nakonec pokračujeme. Bikerscrown tentokrát mineme, odbočíme na N. Bydžov a po necelých dvou hodinkách stojíme doma před garáží. Na cestě jsme byli skoro dvanáct hodin a ujeli jsme 320 kilometrů. Bylo vedro, až to sluníčko někde přehánělo. Silnice byla plná motorek, kdo by také odolal po tom deštivém počasí. Všichni se stále zdraví, a tak to má být. Užívejte si také, aby bylo v zimě na co vzpomínat.
Hodně pohodových beznehodových kilometrů.
Jarda z Úpice
Fotky jsou zde: http://jardazupice.rajce.idnes.cz/
