Konečně první motorkářská vlaštovka.

Březnové zmrtvýchvstání.

Konečně. Konečně se letos začíná něco v tom motorkářském světě dít. Byly roky, kdy jsme již začátkem února jezdili, letos je to opravdu zapeklité. Mráz každé ráno, přes den to je o nepoznání lepší. Ale stále nic pro nás.

Tak jsem uvítal první motorkářskou vlaštovku, a to výstavu Motocykl 2018. Letos se konečně nekryjí dvě stejné výstavy, a také to bylo trochu znát. Nejezdím na tuto výstavu do Prahy si vybírat motocykl. Ten mám dávno vytipovaný a mohl bych ho klidně koupit i přes internet. Jezdím tam nasát tu pravou motorkářskou atmosféru. A opět jsem nebyl zklamán.

Z našich přátel to nikoho moc nezajímá, tak jsem jel sám. A tedy vlakem Českých drah. A protože to bylo po dlouhé době, co jsem seděl ve vlaku, byl to zážitek. Vlezl jsem do krásně vytopeného kupé, místo tradičního vikslajvantu II. třídy krásná sedla z mikro plyše, či čeho. Vagon jen plul po kolejích. Po chvilce přišel stevard a vezl vozík s občerstvením. Abych drahám přispěl, dávám si kávu. Co může stát? Čtyřicet korun? Dostal jsem kelímek kávy s víčkem, cukr, lžičku a ubrousek. Stevard mi řekl cenu a já se musel zeptat znovu, myslel jsem, že blbě slyším. Přátelé 10,- Kč.  Za takou cenu už není ani káva z automatu na pumpě. A káva horká.

Při zpáteční cestě jsem seděl v otevřeném vagoně. Sedadla jak v letadle, všude samý displej, hlášení, údaje o stanicích, rychlosti vlaku atd. A vlak narvaný. A opět stevard, tentokrát jsme si se spolucestujícími dali Plzeňské. No prostě senzace. Vlak jel na minutu přesně, potichu, elegance. Kdysi jsem vlakem najezdil tisíce kilometrů, ale tohle je teprve jízda vlakem, a vlastně téměř na regionální trati.

No ale z tohoto zážitku se vrátím na výstavu.

Před vchodem na výstaviště byly v provozu pouze čtyři pokladny, takže všude byla fronta. Ale šlo to vcelku rychle. Kdysi byl vstup kontrolován u hlavní brány a od ní se táhly kolem expozice hasičů, záchranářů a s tím vším spojených spolků. Tentokrát až u pavilonu předváděli chlapci z Berouna své šlapačkové dovednosti a krčilo se pár stánků s občerstvením. Nutno dodat, že klobásy na grilu vypadaly krásně. Připadali mi o něco delší a o deset korun levnější než vloni. Tentokrát nestály ani H-D před pavilonem, přece jen bylo na motorku zima, i když pár nadšenců po ose přijelo.

Co však bylo mnohem více znát, že nejsou dvě výstavy souběžně, byla účast vystavovatelů. Bylo zde o hodně více exponátů, zejména těch méně známých firem, kde převažovali stopětadvacítky. Ani bych nevěděl kterou si na to popojíždění po městě vybrat. V pravém křídle Sjezdového paláce jich byla většina a samozřejmě i plno stánků s oděvy a příslušenstvím pro motorkáře všech věkových kategorií. Velký stánek zde měla společnost MotoZem, kde jsem již několikrát nakupoval a vždy jsem byl velmi spokojen s jejich službami. Nahatý motorkář by od nich odešel ustrojen a ještě by nesl plno věcí v krabici.

Chodil jsem kolem stánků a fotil. Jirka Chopper nemohl jet, tak mi nakázal fotit. Všude se motalo plno lidí, a když jsem si myslel, že to je ono, někdo zase vlezl před objektiv. Něco se ale i tak trochu povedlo. Nemohl jsem samozřejmě minout moji vytouženou, ale nedostupnou značku – Indian. Firma se skutečně rozjela a troufám si tvrdit, že předbíhá i H-D, co se modelů a jejich vizáže týká. Jen některé jejich barevné kombinace mě moc neberou. Indián byl vždy nazýván rudochem, proto i motocykly byly vždy rudé. Stál tam jeden v mé oblíbené kombinaci rudé a perleťově bílé. Nakonec i můj pseudo Indián je v té kombinaci. K tomu bílému krasavci připojili vozík Kobras, parádní. Já mám tedy jen naši legendární PAV 40, ale svoji službu udělá též.

Okoukl jsem i expozici JAWA a některé modely byly docela pěkné, tedy alespoň pro nás pamětníky. Mám ale obavy, že se vedení Jawy spíše než výrobou motocyklů zabývá sbíráním dotací. Třeba se něco zlepší, kéž by.

V levém křídle paláce byla jako obvykle výstava přestaveb. Opět zde bylo pár pěkných kousků, které byly vizitkou svého tvůrce. Kamarád Truck zde letos nic neměl, škoda. Pořád něco přestavuje a mění, určitě by něco v garáži vyhrabal.

Byl jsem celý zpocen a uchozen, tak jsem si dal pivko a poklábosil s motorkáři o všem, co nás zajímá a trápí. Na podiu se střídalo plno hostů, mimo jiné p. Hošťálka, co má motorkářské srdce jak krosnu a muzeum motorek v Č. Budějovicích. Docela prima informace byly od zpovídané účastnice Rallye Dakar, která jela na čtyřkolce, dále opět dívčina jezdící motokros, prostě samí prima lidé. Svoji motorku a svoji osobu zde vystavovala i závodnice na dragsteru.

A všude stánky se vším možným. Jako tradičně zde bylo i několik automobilů prezentujících svoji krásu, ale i tvůrce airbrashů a podobných uměleckých směrů. Tentokrát se však nekonala přehlídka malování na nahé dívčí tělo, tak jsme byli ochuzeni o krásně malované prsy.

Ale abych to nějak shrnul. Jsou lidé, kteří tuto výstavu zatracují a jezdí raději do Brna, nebo Letňan, podle toho jaký je rok. Je to možná lepší a honosnější výstava než v Holešovicích. Jenže určitě tam nepanuje taková prima atmosféra jako v Holešovicích. A to já mám rád. Proto jezdím už několikátý rok jen do Holešovic. Protože mám dojem, že tady je to o motorkaření, nejen o motorkách. Je jen škoda, že již není taková, jako ji pamatujeme z minulých let. Pokud mě nic nepříjemného nepotká, tak za rok budu opět tady. A přál bych si, abych mohl jet na výstavu na motorce, jako třikrát dříve. Ale to je záležitost čistě počasí.

A tak nezbývá než doufat, že se vše k lepšímu vrátí, skeptikům popřát dobré pořízení z Brna. Jak to tam bude vypadat určitě zdokumentuje Hynda, který má z Brna vždy fotky.

A co popřát nám všem? Aby už konečně přišlo jaro. Dnes ráno v rádiu slibovali příští víkend slunečný a relativně teplý. Tak ať to vyjde. V týdnu tedy připojím baterku a budu se těšit. Těšte se také, musí to už konečně přijít.

Jarda z Úpice.

Pár fotek je zde:

http://jardazupice.rajce.idnes.cz/Vystava_Motocykl_2018/

http://truck0.rajce.idnes.cz/Bohemian_Custom_Bike_2018/

http://kavec.rajce.idnes.cz/

Přidat komentář


Další informace