Kawasaki Driftery v Letohradě

Sobotní výlet s klubem Drifterů

Výlet do Konstantinových Lázní nedopadl. Věděl jsem, že kluci a holky z Klubu Czech Drifters, ke kterým mám blízko jako majitel stejného motocyklu, se sejdou v sobotu v Letohradě. Sobotní ráno nebylo celkem nijak přívětivé, ale nakonec jsem se rozhodl, jedu. Maximálně zmoknu. Po desáté se vydávám na cestu. Tentokrát, proti mým zvyklostem, docela uháním, spoléhaje na to, že strážci zákona mají jiné starosti. Před dvanáctou jsem v Letohradě. Jako třetí. A chviličku za mnou přijíždí další dva. Nakonec se nás sešlo tuším šest motorek. Z Liberce, Kostelce nad Labem, z Ostravy a nevím ještě odkud. Myslím si, že jsem to měl nejblíže.

Dáváme si kávu a po dojezdu všech jdeme na doporučený zámek, do Zámecké restaurace na oběd. Zrovna šťastná volba to nebyla, ale co. Na nádvoří se střídala jedna svatba za druhou, někteří měli i hostinu v této restauraci. Jestli to zapříčinilo dlouhou dobu trvání, nežli jsme dostali oběd nevím, ale myslím si, že nás to stálo téměř dvě hodiny. A to většina si dala svíčkovou, kterou stačí nabrat z hrnce. Otázkou je, zda se nečekalo, co v tom hrnci zbude od svateb. Ale nakonec jsme se dočkali, všechno snědli a vydali se do Lukavice. Cílem cesty bylo položit kytku na hrob kamaráda Čendy. Já jsem se sním sešel právě před rokem na dnu otevřených dveří v Muzeu starých strojů v Žamberku. To jsme nikdo netušil, že nás tak brzo opustí.

Mušák přivezl věneček, který jsme tedy věnovali Čendovi jako vzpomínku na kamaráda. Kluci se s ním znali více než já, ale osud tomu tak chtěl.

Protože se v sobotu opět konal Den otevřených dveří ve zmíněném muzeu, jeli jsme i tam. Sluníčko svítilo, bylo krásně, tak tam bylo opět plno. Od května, kdy jsme zde byli naposledy, areál opět doznal změny. Vláček jezdí jinudy a stále je plný. Tentokrát byly předváděny v chodu i tři parní stříkačky. Nevěděli jsme, jak to vlastně dělali, když hořelo, ale dostali jsme instrukci, že roztopení kotle na plný provoz trvalo dvanáct až patnáct minut. K topení prý toho bylo dost na požářišti, tak nebylo co řešit. Ostatně se prý snažili zachraňovat vše okolo hořícího domu. Bývalo vše dřevěné, tak požár postupoval poměrně rychle. Tak trochu to známe i z filmu Hoří, má panenko.

Prolezli jsme vystavované exponáty, já tak nějak lajdácky, neboť sem jezdíme pravidelně a některé věci se nemění. Tentokrát zde byla i vzpomínková výstava na geniálního malíře a kreslíře Václava Zapadlíka. Myslím si, že svět nedisponuje mnoha malíři jeho kvalit. K zakoupení bylo plno nádherných věcí, ale kam to strčit na motorce.

Nakonec jsme se rozloučili s přáteli, kteří to měli domů přece jen dál než já. Odjíždím poslední, ještě tankuji na Benzině a hurá k domovu. Tentokrát již svým volnějším stylem. Plno motorek se kolem mě jen mihne, asi spěchají.

Projížděl jsem opět Novým Městem n/M, protože silnice na Spy je stále uzavřena. Myslím si, že jak ministerstvo, tak ŘSD by zasloužilo řádně nakopat prdel. Půl roku se ten kousek silnice opravoval a od 10. 9. 2018 měl, nebo byl otevřen. Nevím. A je opět až do začátku prosince uzavřen, opravují tunel pod železniční tratí. Oni to nemohli udělat během oprav silnice. Tato země již není oprávněna používat název Kocourkov, protože ani tam asi nebyl takový bordel jako tady. V N. Městě bylo opraveno náměstí, které je dnes plné dolíků a nerovných kostek. Ale hlavně že se tam vybírá parkovné, což vehementně hlídají měšťáci.

Sobota skončila hezkým počasím a dnešní nedělní ráno je úplně nádherné. Škoda toho pátku, mohli jsme mít prima výlet. Ale i tak to bylo prima.

Parta Drifterářů je prima, a tak se budu více věnovat jim.

A tak všem s těmi hlubokými blatníky, které jedni obdivují a jiní haní, užívejte si krásného počasí, třeba brzo skončí.

Těším se, že se zase někde potkáme. Ale kdo ví…

Jarda z Úpice

Další informace