Do Technického muzea v Liberci, tentokrát autem

A zase jednou na sever, tentokrát do Technického muzea v Liberci.

My pamětníci pamatujeme výstaviště v Liberci, kde se každoročně konaly Liberecké výstavní trhy, krátce LVT. Sjíždělo se sem plno návštěvníků z celé republiky. Byla to výstava módních novinek, přehlídka módy, prodej všeho možného co kdo mohl doma upotřebit.

Po „sameťáku“ spousta hezkých akcí a výstav zašla na úbytě a spousta areálů osiřela, nebo byla zlikvidována. Likvidace čekala i na výstaviště v Liberci. Nakonec se našel člověk, kterému to nedalo, a zkusil areál zachránit. A povedlo se, a myslím si, že bezvadně, protože zde bylo vytvořeno Technické muzeum. Nemá dlouhého trvání a pomalu se mění v plnohodnotný areál, jen finance brání tomu, aby to bylo rychleji. A plány mají smělé. Jen namátkou uvedu, že by zde měla být jakási Retro kavárna, na ploše mezi areály by měly být položeny koleje a tramvaje by zde mohly jezdit, jsou totiž všechny v pavilonu pojízdné. Tak držíme palce.

 

Ráno se tedy vydáváme na cestu, netradičně přes Jičín, Turnov a po rychlostní komunikaci na Liberec. Byl nebetyčný problém zvednou rychlost na těchto komunikací na 110 km/h, ale najednou to jde a místy můžete uhánět až 130 km/h.. Tak to pěkně ubíhá, za chvilku je Liberec.  Navigace nás směruje centrem Liberce, mineme Centrum Babylon, vidíme palác místo bývalého OD Ještěd, nakonec pár křižovatek a rozkopaných silnic a jsme na místě. Parkujeme kousek od muzea, tak to nemá chybu.

V úvodním pavilonu si zakoupíte vstupenku a platí pro všechny pavilony muzea. Zde jsou vystaveny velocipedy, motocykly a automobily, včetně celé řady modelů autíček. V pokladně si lze zakoupit řadu suvenýrů, my si vždy kupujeme magnetky.

Po prohlídce tohoto pavilonu pokračujeme dál, do pavilonu dopravy. Zde je úžasná sbírka skvostných automobilů různých značek, ale všechny v super stavu. Tak fotíme, prohlížíme a zjišťujeme, že celou tuto sbírku sem zapůjčil pan Hadraba. Sběratel, nadšenec a mecenáš. A jistě miliardář, protože ta sbírka musí mít obrovskou hodnotu. Pana Hadrabu s manželkou jsem viděl na srazu vozů Porsche letos v létě v Liberci – Vesci. Předváděl zde jedinečný vůz FORD T v závodní verzi, jediný kus na světě.

Následná část pavilonu je věnována dopravě, dnes to můžeme nazvat MHD. Tramvaje z Liberecka, ale i z blízkého Německa, autobus Ikarus a pár vozidel. Vše podpořeno parádními plakáty mapující historii.

Následuje část vystavující modely historických objektů, opět z Liberce a okolí. Nádherně zpracováno. O kousek výš je amatérsky postavené letadélko, kterým byl překonán rekord v letu, přesně si to nepamatuji.

Následuje expozice věnovaná soudobé technice, zejména vytváření dílců automobilů, robotizaci a podobně. Sice zajímavé, ale je to soudobé, tedy mě až tak nic neříkající. Upřednostňuji historické záležitosti.

A nakonec je ještě expozice textilního průmyslu, kde lze spatřit historický tkalcovský stav, žakárový stav a podobné stroje pro textilní výrobu. Vracíme se zpátky a opět něco fotíme z jiného úhlu, to ani jinak nejde. Nakonec chvilku povídáme s průvodcem pavilonu, chvilku posedíme na lavičce a plánujeme co dál.

Volím Kryštofovo údolí s tím, že si tam v restauraci dáme oběd. Nějak nás ale přepadl hlad, tak ze zvědavosti nakoukneme do Italské pizzerie hned naproti muzeu, a už zde zůstaneme. Je plno, ale celkem to odsýpá, tak po nějakém čase nám velmi příjemná a milá dívenka přináší dvě pizzy, obě jako kola od vozu. Ale nakonec jsme je, přes obavu, snědli. Platíme, sedáme do vozu a navigace nás vodí po Liberci, ale nakonec se do Kryštofova údolí trefí. Byli jsme zde na motorkách několikrát a vždy zde bylo pár lidí. Tentokrát bylo nabito, na parkovišti nebylo volné místo. Tak jsme jen okoukli orloj, protože zbývali asi dvě minuty do celé. Koupili jsme si nějaké suvenýry u keramičky v sousedství orloje a pokračovali do kopce, směr Křižany. Domníval jsem se, že zde opravovali silnici, ale omyl. Jen ji zalátali a ještě více zčubili. Přehrkali jsme to a jeli na Osečnou, zde byla zde samozřejmě objížďka, tak zase zpátky a motat se bez pořádného značení. Ale nakonec jsme si, tedy s pomocí i navigace, cestu našli a přes Hodkovice a Frýdštejn sjeli na Malou Skálu a pokračovali tradiční cestou přes Semily a Vrchlabí domů. Začalo se stmívat a ochladilo se, ale v autě vám to je jedno. A tak jsme v pohodě dojeli domů.

Co na závěr? Až nebudete vědět kam, co takhle navštívit muzeum v Liberci?

Jarda z Úpice

Pár fotek je zde https://jardazupice.rajce.idnes.cz/TM_Liberec/

Další informace