Krkonošské zavírání šoupátek aneb v Hostinném na podzim 2007
- Podrobnosti
- Zveřejněno 10. 10. 2007 19:28
- Napsal Administrátor
Jarní vyjížďka v Hostinném se vydařila a tentokrát tedy byla volba jednoduchá. Pro pracovní zaneprázdnění jsem však neměl čas cokoliv zorganizovat, a tak se tato akce pořádala mimo náš klub. V sobotu ráno se ozval Milan poříčský, Milana svatoňovického jsem dohonil telefonem a podařilo se mi zkontaktovat Ivu s Petrem ze Rtyně. Kolem půl dvanácté jsme se vydali společně z našeho startovního místa – čerpací stanice Autorest v Úpici.
Svižným tempem jsme se vřítili do Hostinného, natankovali palivo, na náměstí srovnali stroje, vyfotili co se dalo, vypili narychlo nezbytnou kávu a pak se již všichni společně vydali na cestu. Podle pozdějších informací pořadatele v počtu cca 180 motocyklů, což není žádné malé stádo koní, ale pořádná koňská smršť.
Cesta byla tentokrát jiná, ale stejně zajímavá. Fotky z jízdy nemáme, náš akční fotograf Lucka chyběla a ještě chvíli bude chybět. Co naplat. Cestovali jsme na Dvůr Králové, Miletín, pak jakýmisi zkratkami okolo Zvičiny, přes Pecku na Horka, Vrchlabí a přes Sněžné na Maxovu boudu. Závěrečná etapa byla shodná s tou jarní. Výsledek však nikoliv.
Když jsme se vydrápali na Maxovku přišlo první překvapení. Nešel proud. Od snídaně jsem nejedl, protože jsem se těšil na gulášek s bramboráčky, který by byl jistě tak skvělý jako na jaře, neboť děvčata v kuchyni byla tatáž.
Než se obnovila dodávka „ekologické“ energie přišla druhá morová rána. Člověk oděný v zeleném triku správce Krkonošského parku (pokud jsem uvedl mylný název nechť mi odpustí, nečetl jsem logo). Neodbytně stále hovořil cosi o policii, jakési první zóně a takové ty divné řeči, které poslouchám v televizi od nejmenovaného představitele jedné barevné strany, při jehož spatření se mi ježí všechny mé chlupy a žaludek se mi drápe mezi hlasivky. Nakonec padlo jakési ultimátum půl hodiny na vyklizení prostoru. Vysrkli jsme narychlo horkou kávu, o guláši si nechali snít a hopem do sedla a pryč. Nejvíce na tom vyzrál Petr s Ivou, neboť se oddělili již ve Vrchlabí a nejkratší cestou pelášili na oslavu čísi narozenin. Jakoby tušili co přijde.
Protože doma s námi nepočítali, dali jsme si obědovečeři cestou. Trochu prodiskutovali technické řešení našich strojů a v poklidu se vydali domů. Cesta byla již bez problémů, „dodržováním“ předpisů jsme nebyli ohroženi ani strážci zákona, tak nebylo co řešit.
Závěrečné shrnutí? Počasí bylo sice trochu proměnlivé, ale nepršelo. Chladno bylo v rámci podzimu, sluníčko se moc nesnažilo, ale co dělat. Co bylo trochu mimo pohodu byla velká část trasy po mizerných silnicích, ale to by se spíše měli stydět správci komunikací, nikoliv pořadatelé. Ono vybrat trasu s perfektním povrchem by znamenalo pořádat Zavírání šoupátek v Alpách, nikoliv v Krkonoších. Nechci do toho kecat, nevím souvislosti, ale jistě se měla ta cesta na Maxovku domluvit, ale třeba to tak bylo.
Ostatně jako vždy nad námi ochranou drželi ruku všichni svatí. Za všechny alespoň jeden. Všem v Krkonoších se za nás tři omlouváme a můžeme vás ujistit, že na Maxovku již nikdy nepojedeme (pokud to tedy nebude řádně povoleno, o čemž silně pochybuji). Pořadatelům bych rád vzkázal, že na jaro se již těšíme a určitě přijedeme. Tedy pokud nám bude zdraví přát. Přece jen máme řadu společných přátel, se kterými je radost se setkat.
Více fotografií ze "Zavírání šoupátek " naleznete ve fotogalerii.
