Neděle v Polsku trochu jinak 2007
- Podrobnosti
- Zveřejněno 25. 10. 2007 18:28
- Napsal Administrátor
Už jsem si myslel, že stále avizovaný výlet nedopadne. Aktivitu tentokrát převzal Tomáš a s kluky připravil „tajný“ výlet. Počasí bylo nádherné, podzimní, mrazivé. Sice na Panoramě ráno všude bylo okolo nuly, venku super „šedivák“, který defacto za celý den neslezl, přesto jsme věřili, že bude pěkně.
Nabalil jsem se jako pumpa Sigma na zimu a nedočkavě vyrazil na místo srazu, parkoviště naproti hospodě v Suchovršicích.
První na místě byl Milan poříčský, který to má z nás nejdále. Během několika minut se vše sešlo, bylo nás devět sólo motorek, tedy celkem slušný konvoj. Lucka s Kesíčkem nás vyprovodili a jelo se. Směr Lubawka, hraniční přechod do Polska. Procedura jak za Schengenu, tedy jen tak ze zdvořilosti. Mizernou silnicí jsme překonali „centrum“ Lubawky a posléze stanuli na první křižovatce Krkonoš. Vlevo směr Pomezní boudy, rovně na Kowary.
Nevěřící Tomáš se svou speciálkou, turistickou a lyžařskou mapou nás neomylně přivedl k polské chatě pár metrů od přechodu. Nic se však nestalo, neboť ta cesta stojí zato. Chtělo se zavolat podle Maruš „Táto koukej ty panoramata!“ Skutečná nádhera umocněná průzračným vzduchem. Proklouzli jsme okolo Kowar a několika zakroucenými silničkami, na kterých absentovalo normální značení jsme jeli směrem ke Karpaczy.
Ono to bylo snadné. Stále podle kopce, Sněžka musí být vlevo. Karpacz je docela pěkné horské městečko, kterému by však výrazně pomohla evropská injekce ve formě milionů EUR. Pak by se jistě zaskvěl v celé své kráse.
Popojeli jsme podle jakési směrovky ku kostelu sv. Wanga. Původně jsem si myslel, že je to dar severokorejského lidu polskému národu. Ale není tomu tak. Díky hraběnce Frederyky von Reden z Bukowce byl tento skvost z XII. století přenesen v r. 1844 do Karpacze z norského Wangu.
Nevyměnili jsme si žádné peníze a mých 10,- złotých nebylo nic. Jinak bych si koupil oštěpek, původem ze Zakopaného. Takhle jsme jen ochutnali jeho miniaturu na grilu, doplněnou o brusinkovou omáčku. Uzený slaný oštěpečíček a sladká omáčka je skutečnou polskou „kombinací“. Ani mě to nepřekvapilo, vždyť zcela běžně pijí pivo se šťávou.
Zažili jsme i malé dobrodružství na parkovišti. Vzhledem k tomu, že jsme neměli místní měnu, nemohli jsme na hlídané parkoviště. Bleskově se nás ujal místní domorodec o odvedl nás na dvorek domu kde jsme zaparkovali. Nakonec z nás chtěl vytáhnout parkovné, které obvykle vystačí na 40 parkování motocyklu na běžném parkovišti. Nakonec dostal českou 50tku, kterou snad zahodil, či co.
Pokračovali jsme směrem na Szklarkou Porebu, párkrát jsme se vraceli (dlužno říci, že i na mém polském autoatlase jsou všechny cesty značeny jako průjezdné, skutečnost však byla diametrálně jiná), ale vždy bylo na co koukat. Vždyť jsme byli stále v podhůří Krkonoš. Nakonec se mizerná silnice změnila na krásnou krouceninu s pěkným povrchem, vedoucí prakticky až na hranice. Tam kontrola dokladů, opět v podstatě jen příprava na zrušenou hranici. Neboť všichni jsme byli v helmách, někteří šátek až přes nos…, tak stejně nevěděli jestli jedu já, nebo přestrojený Ukrajinec.
Na křižovatce pod Harrachovem konečně pořádná restaurace, hostinec Na Mýtě. Zastavte se tam. Je tam moc příjemně a slušně se najíte. Navíc mají kladný vztah k motorkářům.
A pak jsme natankovali a mazali podle řeky Jizery stále dolů až k Vrchlabí. Pak již standardní cestou přes Rudník a Trutnov domů. Ujeli jsme něco přes 200km, trochu zmrzli, něco viděli a tak dále. Pěkný podzimní výlet. Na své si nejvíce přišli „enduristé a kolenáři“.
A přátelé, s námi můžete vyrazit kdokoliv a kdykoliv. Bez klubové příslušnosti i jako člen jiného motoklub. Nám slušní a přátelští motoristé nevadí. Tak příště nashle……
A něco pro ty co se rozhodnou Karpacz navštívit. My jsme toho objevili málo, ale příští rok tam podniknu celodenní výlet.
Více fotografií z "Polské neděle 2007" naleznete ve fotogalerii.
