Bludné skály, aneb krocan jako sviňa v Nováči

Podrobnosti: Zveřejněno 7. 7. 2008 18:53; Napsal Administrátor

Stane-li se vám jako mě, že potkáte opravdové přátele, pak si toho nesmírně važte. Obzvláště, pokud i oni vás pokládají za přítele.
Dostal jsem pozvánku:

****************** pozvánka********************
Vážený příteli, chtěl bych Tě pozvat v sobotu dne 28. 6. 2008 k nám do Nového Města nad Metují, kde pořádám za pomoci celé mojí rodiny pohodové odpoledne pro motorkáře, které mám na internetu v „přátelích“. Program? Vyjížďka, krůta na rožni, pití co kdo chce nějaká muzika a pohoda.
Možno přespat v tělocvičně nebo vlastním stanu. Motorky přes noc za plotem v objektu.
Kdo hraje tenis tak sálovky nebo botasky sebou máme umělý povrch DUROPOL. Rakety a ostatní půjčíme. Příjezd k nám okolo poledne na lehkej obídek: klobáska z udírny, utopenci, domácí tlačenka. Po obědě Vás kamarád Milan „MIKO“ vezme na vyjížďku po našem okolí. Tak na 16 h. bude masíčko. Prosím o potvrzení účasti a kdo bere mamku nebo milenku tak mi to tam připiš, ať se dopočítáme. Najdeš nás na www.mapy.cz.
Zadej: krcin65,přepni na fotomapě a max. zvětšení. Červený povrch hřiště pod tratí nepřehlédneš a uličkou u č. 65 se dostaneš až k nám. Na všechny se moc těšíme.

Luboš

N.M.nM.

V půl jedenácté jsem vyrazil z domu, dojel do Kudowy Zdrój pro benzín (zbylo mi pár zlotých ze služební cesty) a před půl dvanáctou jsem byl u MIKA. Za pár minut dorazil i Milan ze Svatoňovic s Hankou. Společně jsme dojeli do N. Města, kde již přátelé čekali. V poledne super gulášek, jedno pivo řidičů Radegast Birell a znovu do sedel. MIKO připravil vyjížďku na Orlické hory. V Deštném jsme dotankovali a vydali se do kopců. Letmou zastávkou jsme jen omrkli chatu na Šerlichu a z kopečka dolů přijeli na mediálně známou hranici v Orlickém Záhoří. Polská strana dlouho stavěla budku na hotovém přechodu, že to vypadalo, že nebude nikdy otevřen. Konečně se všichni dočkali. A za chvíli nato hranice zrušili. No, nemají ti poláci smůlu. Co je však pozitivní, mají dodělanou silnici přes Zieleniec k hlavnímu tahu Kudowa-Slone, Klodzko. MIKO nás vedl přes Duszniki Zdrój odkud, po téměř zoufalé silnici, jsme dojeli na známé Bludné Skály (Blędne Skaly). Jedná se o polský Park Narodowy Gór StoŁowych. Park se rozkládá na hranicích s ČR a české názvy hor jsou Bor a Hejšovina.
Směrem od silnice na horní parkoviště se jezdí kyvadlově, každou celou, do čtvrt následující. Lístek za vozidlo i motocykl je stejný, 10,-Zlotých.

Asi 3 kilometry a jste nahoře. Malé parkoviště, občerstvení, suvenýry a tak, jak to má být. A kdo doma nesvačil, koupí si pořádný krajíc chleba se sádlem. Vstup do skal 5,- Zl. na osobu. Zpočátku to vypadalo jako bludiště na Ostaši, ale pak se to konečně ukázalo. Úzké pukliny, místy jsem musel na čtyři, neboť jsem v „kůži“ nemohl ohnout kolena. Docela paráda. V některých místech to vypadalo, že to nikdo neproleze. Docela jsem uvažoval, co by se stalo, kdyby se tam někdo zašprajcoval. Jak by došla pomoc, jak by kdo volal o pomoc (polsky volej „ratujte pána“). Ale zřejmě to je zajištěno. Potkali jsme psa „všudevlezníka“, který by se prodrápal každou škvírou a zachránil nás. Nebo to byl jen návštěvník? Kdo ví.
Cesta zpátky proběhla bez problémů. V Kudowě malá paráda po hlavní třídě, aby si lázeňští hosté přišli na svoje. Při výjezdu jsme potkali grupu polských motorkářů. Jejich stroje byly super. Samé ohromné „děla“. Takže kolegiální mávání, troubení. Prostě rachot. Alespoň trochu pozdvižení v jinak poklidném lázeňském hnízdečku.
Po příjezdu zpět nás již čekal celý červený, nádherně opálený krocan. A hned se začalo s porcováním. Několikrát jsem ochutnal pečené prasátko, ale ten krocan byl rovněž skvělý. Měkké a chutné masíčko. Na šestou byla vyjednána exkurze do soukromé galerie historických motocyklů československé výroby. Majitel sehnal motocykly a postavil jim novou krásnou chalupu nad hlavou, respektive nad světlomety.
Moc prima, odkaz na stránky a adresa je na konci.

Pak opět posezení s přáteli, nezbytná kávička, masíčko a ono již zmiňované Nealko pivo. Celou tu dobu jsme povídali o motorkách, o radostech i starostech okolo toho, o cestě do Alp, tak jak to má být. Trochu se připozdilo a vydali jsme se tedy na cestu zpět k domovům. Ti vytrvalí tam zůstali určitě déle, nebo až do rána. Ta možnost tam byla. Snad ji příště využijeme i my.
Potkal jsem řadu lidí, s kterými se znám jen z internetu. A dobře že jsme se potkali. Prima lidi a přátele vůbec, by měl člověk potkávat pravidelně. A čím je starší, tím častěji. Jen mě mrzí, že nejsem schopen zapamatovat si všechna jména.
Je všeobecně známo, že srážka s blbcem je nejhorší a nejvíc bolí. Mladí mají tvrdé hlavy a víc snesou, tak je ta srážka tolik nepoznamená. My na to již nemáme kondici. Tak tedy přátelé, někdy zase nashledanou. A čím dříve, tím lépe.

Jarda z Úpice